I.ÚS 2246/25 – Ústavní soud

I.ÚS 2246/25 ze dne 17. 9. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného Mgr. Janem Davídkem, advokátem, sídlem Lešetín II 7147, Zlín, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 30. dubna 2025 č. j. 59 Co 55/2025-463, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a 1) K. K., zastoupené Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem, sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov, 2) nezletilé E. S. a 3) nezletilé L. S., zastoupených opatrovníkem statutárním městem Z., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Z ústavní stížnosti, přiložených dokumentů a vyžádaných spisů vyplývá, že stěžovatel a vedlejší účastnice č. 1 jsou rodiči nezletilých dcer (vedlejších účastnic č. 2 a 3) ve věku šesti a čtyř let. V únoru 2024 se jim rozpadlo společné soužití. 2. Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 4. prosince 2024 č. j. 32 Nc 1007/2024-385 svěřil obě děti rodičům do střídavé péče s termínem střídání po jednom týdnu a stanovil výživné. Současně zamítl návrh matky, která se chtěla přestěhovat ze Z. do B., kde má práci a zázemí své rodiny, na nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště obou dětí do B. a s tím, aby obě dcery navštěvovaly školku v B. Dospěl totiž k závěru, že navrhované změny nejsou v nejlepším zájmu dětí, neboť ke stávajícímu bydlišti mají intenzivní vazby. Dodal, že týdenní střídání mezi Z. a B. není v zájmu nezletilých stejně jako budoucí navštěvování dvou základních škol ve dvou sto kilometrů vzdálených městech. 3. Vedlejší účastnice č. 1 (matka) se proti rozsudku okresního soudu odvolala. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") v návětí označeným rozsudkem jejímu odvolání částečně vyhověl. Pro nynější řízení o ústavní stížnosti je podstatné, že změnil rozsudek okresního soudu tak, že nahradil souhlas otce se změnou bydliště obou nezletilých do B., jakož i s tím, aby nezletilé v době výkonu péče matky navštěvovaly mateřskou školu v B. Krajský soud uvedl, že matka by neměla být omezena ve své svobodě pohybu a pracovního uplatnění s obecným odkazem na nevhodnost dvou míst bydliště a případnou návštěvu dvou školských (předškolních) zařízení, aniž by takový závěr byl opřen o konkrétně zjištěné důvody. Podle krajského soudu si lze jen těžko představit, že by střídavá péče měla být vždy vázána na skutečnost, že děti budou nadále bydlet v místě původního bydliště a navštěvovat jedno (původní) školské zařízení s tím, že rodiče (jeden z nich) tomu přizpůsobí své životní podmínky případně zajištěním nového bydlení a práce. Krajský soud vyšel z toho, že matka nehodlá nadále ve Z. bydlet, bydlení má zajištěno v B. se zázemím svých rodičů a našla si tam práci. Odvolací soud shledal za nejoptimálnější způsob péče o děti symetrickou střídavou péči, aniž by její výkon podmiňoval na straně matky revizi svého rozhodnutí o místě bydlení a výkonu zaměstnání. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel napadl v návětí označené rozhodnutí ústavní stížností ve výroku II v části, v níž se nahrazuje souhlas otce se změnou bydliště nezletilých v době výkonu péče matky, a v níž se nahrazuje souhlas otce s tím, aby nezletilé v době výkonu péče matky navštěvovaly mateřskou školu v B. Tvrdí, že krajský soud porušil jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i podle čl. 3 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 5. Stěžovatelovu argumentaci lze shrnout do dvou okruhů. Zaprvé stěžovatel tvrdí, že krajský soud pochybil tím, že rozhodl v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých dcer. Poukázal na závěry okresního soudu i opatrovníka, podle nichž by bydlení nezletilých dcer ve dvou městech mělo velmi negativní dopad. Rozporoval napadený rozsudek krajského soudu s odkazy na nálezovou judikaturu Ústavního soudu o střídavé péči s tvrzením, že kritéria v ní uvedená je třeba vztáhnout i na nahrazování souhlasu rodiče se změnou bydliště a mateřské školy. Krajský soud tak neučinil, čímž podle stěžovatele porušil jeho ústavní práva a rozhodl v rozporu s nejlepším zájmem dětí, neboť upřednostnil komfort matky, přičemž výsledný model střídání bydliště a mateřské školky založil povinnost stěžovatele (a celé rodiny) zásadním způsobem přeměnit dosavadní fungování, aniž by proto byly splněny podmínky. Upozornil, že matka nebyla rozsudkem okresního soudu omezena v místě ve svobodě pohybu a pracovního uplatnění, jak tvrdil krajský soud, neboť mohla i za situace střídavé péče s jediným bydlištěm dětí ve Z. bydlet a pracovat kdekoliv. Konečně stěžovatel brojil proti závěru krajského soudu, podle něhož se matka změnou bydliště snažila eliminovat zkušenosti z konfliktního soužití s otcem. Poukázal na to, že podle dokazování před prvostupňovým soudem v té době již žádné konflikty mezi rodiči nebyly. 6. Zadruhé stěžovatel ústavní stížností napadl i procesní postup krajského soudu. Konkrétně namítl, že krajský soud přehodnotil jednotlivé důkazy, aniž by je sám znovu provedl nebo zopakoval, a následně z nich dovodil jiný skutkový stav než soud prvního stupně. Krajský soud tak údajně postupoval v rozporu s § 220 odst. 1 občanského soudního řádu, čímž porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. 7. Stěžovatel se svou ústavní stížností spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu, který dále doplnil podáním ze dne 1. září 2025. V doplnění ústavní stížnosti též stěžovatel upozornil, že okresní soud předběžným opatřením ze dne 22. srpna 2025 č. j. 7 Nc 306/2025-8 nahradil souhlas otce s tím, aby vedlejší účastnice č. 2 v době výkonu péče matky navštěvovala základní školu v B. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyzval účastníka řízení a vedlejší účastnici č. 1, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Usnesením ze dne 19. srpna 2025 č. j. I. ÚS 2246/25-13 pak Ústavní soud nezletilým vedlejším účastnicím č. 2 a 3 jmenoval k zastupování v řízení o ústavní stížnosti opatrovníkem statutární město Z. a vyzval jej, aby se k ústavní stížnosti také vyjádřil. 9. Krajský soud ve stručném vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za ústavně souladné. Nastavené uspořádání poměrů nezletilých podle něj vychází z nastoleného modelu rovnoměrné střídavé péče, který soud shledal v nejlepších zájmu obou dětí. 10. Vedlejší účastnice č. 1 ve vyjádření uvedla, že stěžovatel ústavní stížností pokračuje ve "válce mezi rodiči" a vyjádřila svůj pohled na nejnovější vývoj situace. Ústavnímu soudu navrhla, aby ústavní stížnost odmítl. 11. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli na vědomí. 12. Stěžovatelovo doplnění ústavní stížnosti zmíněné v bodu 7 tohoto usnesení Ústavní soud účastníkovi ani vedlejším účastnicím řízení nezasílal, neboť se týkalo výhradně informace o předběžném opatření nařízeném okresním soudem usnesením ze dne 22. srpna 2025 č. j. 7 Nc 306/2025-8, které však bylo vydáno po přijetí napadeného rozhodnutí a není předmětem nynějšího řízení o ústavní stížnosti, a nemohlo tak ovlivnit jeho průběh ani výsledek. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 14. Ústavní soud ze své pozice soudu specializovaného na otázky ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přistupuje k možnosti přehodnocování závěrů obecných soudů v rodinných věcech velmi zdrženlivě. Obecné soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci (usnesení ze dne 18. února 2025 sp. zn. II. ÚS 299/25, bod 12). Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v těchto věcech velmi úzký. Přezkum rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech se koncentruje na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, respektive které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (usnesení ze dne 12. června 2024 sp. zn. I. ÚS 1253/24 a judikatura tam citovaná). 15. Ústavní soud neshledal, že by se krajský soud dopustil výše zmíněných extrémních vad, které by ospravedlňovaly jeho kasační zásah. 16. Jak plyne z ustálené judikatury, jedním z hlavních úkolů Ústavního soudu při přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je posoudit, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte [nález ze dne 26. května 2014 sp.