Ústavní soud I.ÚS 2279/23
Ústavní soud · 29. 8. 2023
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 36 C 46/2022-2075 ze dne 6. 6. 2023.
O co šlo: Ústavnímu soudu bylo dne 9. 8. 2023 doručeno podání stěžovatelky (doplněné dne 11. 8. 2023) označené jako ústavní stížnost, kterou brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ivany Kvasnicové, zastoupené Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Pštrossova 1925/6, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 36 C 46/2022-2075 ze dne 6. 6. 2023, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 265/2022-1445 ze dne 30. 11. 2022 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 36 C 46/2022-950 ze dne 28. 6. 2022, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo dne 9. 8. 2023 doručeno podání stěžovatelky (doplněné dne 11. 8. 2023) označené jako ústavní stížnost, kterou brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrhy na odklad vykonatelnosti a zrušení části insolvenčního zákona. Dne 23. 8. 2023 doručil právní zástupce stěžovatelky Ústavnímu soudu speciální plnou moc a současně mu sdělil, že ústavní stížnost doplní ve lhůtě jednoho měsíce.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami, jež brání jeho věcnému projednání. Především neobsahuje srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností a není z něj patrné, čeho se stěžovatelka domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). K ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a v podání není uvedeno, kdy bylo toto rozhodnutí stěžovatelce doručeno (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se již na něj mnohokrát obrátila s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3280/15 ze dne 4. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2751/16 ze dne 25. 10. 2016 nebo sp. zn. I. ÚS 183/18 ze dne 5. 4. 2018, všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud). Stěžovatelka však nadále volí postup, jímž ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti. Vzhledem k uvedenému není podle Ústavního soudu hospodárné další vyzývání stěžovatelky k odstranění vad podání, jichž si musí být - stejně jako její právní zástupce (advokát) - dobře vědoma.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (obdobně srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2418/18 ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 599/19 ze dne 12. 3. 2019 nebo sp. zn. IV. ÚS 341/23 ze dne 8. 2. 2023).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2023
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj