Ústavní soud I.ÚS 2455/24

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod

Napadeným usnesením Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Stěžovatel proti usnesení podal stížnost, v níž namítal, že důkazní situace a absence naplnění formální a materiální stránky stíhaných přečinů neopravňují policejní orgán k zahájení trestního stíhání. Jeho stížnost však byla v záhlaví uvedeným usnesením náměstka okresního státního zástupce v Jičíně zamítnuta. Stěžovatel následně podal ke Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové podnět k výkonu dohledu, ale nadřízený státní zástupce podnět shledal nedůvodným.

Stěžovatel brojí proti zahájení trestního stíhání a namítá, že okresní státní zástupce v usnesení některé své závěry nijak neodůvodnil a že orgány činné v trestním řízení zamítly jeho důkazní návrhy. V podrobnostech přitom odkazuje na obsah svých stížností a podnět k výkonu dohledu.

Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.

Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. Do jejich rozhodovací činnosti vstupuje jen tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady, které jinak nesouvisejí s rolí Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, se nacházejí mimo jeho přezkumnou pravomoc.

Do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud zasahuje jen v mimořádných případech. Trestní řízení podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při rozhodování o meritu věci, vlastnímu soudnímu přezkumu. Prostor pro zásah Ústavního soudu nastává zejména v situacích zjevné svévole či zneužití pravomoci ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Ústavní soud přitom konstatuje, že odůvodnění napadených rozhodnutí nevykazuje vady, které by svědčily o svévolném či pravomoc zneužívajícím postupu orgánů činných v trestním řízení. Z odůvodnění usnesení jednoznačně plyne, jakými úvahami byl policejní orgán veden, když přistoupil k zahájení trestního stíhání, a z jakých důvodů státní zástupce zamítl podanou stížnost. Materiální důvody zahájení trestního stíhání, tedy jeho důvodnost, přitom v tomto stadiu trestního řízení Ústavní soud nepřezkoumává (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1055/12 nebo II. ÚS 2701/23). Ve shodě s tím Ústavní soud v této fázi trestního řízení rovněž neposuzoval důvodnost provedení či neprovedení konkrétních důkazů.

Bude úkolem obecných soudů, aby věc důkladně posoudily a vypořádaly se s námitkami stěžovatele. Ústavní soud však ústavní stížnost proti zahájení trestního stíhání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.