I.ÚS 2461/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2461/23 ze dne 17. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VPI CZ, v. o. s., sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, insolvenční správkyně dlužníka GORDION, s. r. o., sídlem Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2023 č. j. 29 Cdo 2304/2022-433 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2022 č. j. 21 Co 411/2021-404, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka jako žalobkyně, která je insolvenčním správcem dlužníka GORDION, s. r. o. (dále jen "dlužník"), se domáhala po vedlejší účastnici jako žalované zaplacení částky 11 500 671 Kč s příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pojistné plnění, na jehož vyplacení vznikl dlužníkovi (jako pojištěnému) nárok vůči vedlejší účastnici (jako pojistiteli) na základě mezi nimi uzavřené pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu ze dne 23. 3. 2011 ve znění dodatku č. 3 ze dne 19. 3. 2013 a všeobecných pojistných podmínek (dále též jen "pojistná smlouva"). Tvrzenou škodu představovala částka 11 500 671 Kč, o kterou poskytovatel dotace (Státní fond životního prostředí České republiky) snížil dotaci Svazku vodovodů a kanalizací Ivančice (dále též jen "Svazek") pro pochybení dlužníka v průběhu veřejné zakázky "SV Ivančice-Rosice, zajištění kvality pitné vody - zhotovitel stavby" (dále jen "veřejná zakázka"). Přípravu a průběh veřejné zakázky měl dlužník zajistit na základě mandátní smlouvy ze dne 31. 8. 2010, kterou uzavřel se Svazkem. Po částečném zpětvzetí žaloby [o kterém rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud")] usnesením ze dne 30. 7. 2018 č. j. 11 C 242/2016-149] se stěžovatelka domáhala pouze částky 4 990 000 Kč s příslušenstvím. 3. Rozsudkem ze dne 9. 10. 2019 č. j. 11 C 242/2016-317 obvodní soud žalobu zamítl (výrok I.) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení (výrok II.). 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 19. 8. 2020 č. j. 21 Co 132/2020-347 rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Rozsudkem ze dne 28. 6. 2021 č. j. 11 C 242/2016-371 obvodní soud žalobu opět zamítl (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení (výrok II.). Obvodní soud vyšel z § 43 a násl. zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pojistné smlouvě"), a z § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dlužník porušil povinnost tím, že nesplnil podmínky při zveřejňování veřejné zakázky ve vztahu k Evropské unii. Proto došlo ke korekci (snížení) podpory (dotace). Podle čl. 4 odst. 2 písm. a) všeobecných pojistných podmínek je z pojištění (podle pojistné smlouvy) obecně vyloučena tzv. finanční škoda, nemá-li původ v předcházející škodě na životě, zdraví nebo na věci, nebo není-li v pojistné smlouvě sjednáno jinak. Ke korekci dotace (k jejímu snížení) nedošlo na základě rozhodnutí soudu, správního orgánu nebo jiného orgánu veřejné moci, proto není podle pojistné smlouvy kryta sjednaným pojištěním. Nejde též o pokutu nebo o penále, když korekce má charakter faktického opatření. 6. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným rozsudkem ze dne 9. 2. 2022 č. j. 21 Co 411/2021-404 rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud s odkazem na § 43 odst. 2 a 3 a § 44 odst. 1 a 3 zákona o pojistné smlouvě a § 205 odst. 1, § 244 a § 248 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018 sp. zn. 23 Cdo 5969/2017 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 29 Cdo 3580/2017, po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalovaná částka představuje nárok na pojistné plnění, nikoli náhradu škody. Z pojistné smlouvy však dlužník, jehož jednáním měla vzniknout škoda, nemá nárok na výplatu pojistného plnění. Dlužník odpovědný za tvrzenou škodu za podmínek a v rozsahu sjednaném pojistnou smlouvou by měl nárok pouze na to, aby vedlejší účastnice vyplatila pojistné plnění poškozenému (Svazku). Právo na úhradu této částky přímo sobě nemá, takový nárok by měl pouze tehdy, kdyby vzniklou škodu sám zaplatil poškozenému (Svazku). V daných souvislostech není rozhodné, zda pohledávka Svazku (z titulu oné škody) byla zjištěna v insolvenčním řízení (vedeném na majetek dlužníka). Do majetkové podstaty dlužníka náleží (zásadně) majetek dlužníka, který v průběhu insolvenčního řízení slouží k uspokojování pohledávek věřitelů dlužníka. Postavení poškozeného (Svazku) však není oproti jiným věřitelům v insolvenčním řízení nijak zvýhodněno. Poškozenému by se tak v případě, že žalobě bude vyhověno, nedostalo pojistné plnění v plné výši, ale bylo by s ním naloženo podle pravidel stanovených insolvenčním zákonem (byl by poměrně rozdělen mezi nezajištěné věřitele). Stěžovatelka proto nemá nárok na zaplacení žalované částky (pojistného plnění) do majetkové podstaty dlužníka. 7. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Za Nejvyšším soudem neřešenou pokládala stěžovatelka otázku oprávněnosti insolvenčního správce dlužníka (pojištěného) požadovat po pojistiteli z titulu sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu výplatu pojistného plnění do majetkové podstaty dlužníka v situaci, kdy poškozený přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku z titulu náhrady škody (jež byla v insolvenčním řízení uznána a bude uspokojována). Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo dovolání zamítnuto (výrok I.) a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i poté, co insolvenční soud rozhodl o úpadku pojištěného z odpovědnosti za škodu a prohlásil konkurs na jeho majetek, je insolvenční správce pojištěného, který poškozenému neuhradil způsobenou škodu, oprávněn domáhat se v nalézacím řízení po pojistiteli pouze toho, aby za něj uhradil škodu přímo pojištěnému. Právo požadovat úhradu pojistného plnění do majetkové podstaty mu nenáleží. II. Argumentace stěžovatelky 8. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že městský soud ji měl před vydáním svého rozhodnutí poučit a umožnit jí na odlišný právní názor soudu reagovat. V této souvislosti stěžovatelka v doplnění ústavní stížnosti poukazuje na právní závěry vyslovené v nálezu ze dne 19. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 1555/23 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), vydaného po podání této ústavní stížnosti. V uvedeném nálezu se Ústavní soud zabýval otázkou překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu. Podle stěžovatelky závěry vyjádřené v uvedeném nálezu dopadají na nyní posuzovanou věc, kdy městský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o zamítnutí žaloby v dané věci bylo správné, avšak z jiných právních důvodů, než ke kterým dospěl obvodní soud. Stěžovatelka se o odlišném právním názoru městského soudu dozvěděla až při vyhlášení rozhodnutí ve věci, resp. při doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Právní názor městského soudu tak pro ni byl překvapivý, neboť do té doby netušila, že by otázka platebního místa v předmětném řízení měla být problematická. 9. Stěžovatelka uvádí, že dostalo-li by se jí od městského soudu poučení o jiném právním názoru, mohla by např. navrhnout vydání eventuálního petitu, kterým by v řízení požadovala uhradit žalobní nárok přímo k rukám poškozeného SVKI. S ohledem na běh zákonných promlčecích lhůt však již nyní na odlišný právní názor městského