Ústavní soud I.ÚS 2471/23

Ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu, že porušují jeho právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), svobodu podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) a právo na spravedlivou odměnu za provedenou práci (čl. 28 Listiny), a to ve spojení s právem na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).

Stěžovatel byl Okresním soudem v Prostějově, jednajícím jako soud pro mládež, ustanoven opatrovníkem nezletilého v řízení o uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).

Po vydání rozsudku okresní soud samostatným usnesením rozhodl, že se stěžovateli přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 7 200 Kč. Okresní soud vycházel z toho, že za každý úkon právní služby mu náležela kromě paušální náhrady odměna ve výši 1 500 Kč [podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a to § 10a, § 10 odst. 3 písm. b) a § 7 bodu 4], přičemž provedl čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis omluvného dopisu, vyjádření k návrhu na uložení opatření a účast na soudním jednání). Odměnu za dva další úkony požadované stěžovatelem, nahlížení do spisu dne 16. 12. 2022 a poradu s klientem dne 21. 12. 2022, okresní soud nepřiznal, neboť je považoval za součást úkonu převzetí a příprava věci.

K odvolání stěžovatele usnesení okresního soudu potvrdil Krajský soud v Brně. Shodně jako okresní soud nesouhlasil s tím, že nahlížení do spisu je třeba považovat per analogiam za prostudování spisu při skončení vyšetřování, a tedy úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Podle krajského soudu nebyl takový postup důvodný s ohledem na charakter věci, která nebyla nijak rozsáhlá ani skutkově či právně složitá. Porada, kterou stěžovatel považoval za samostatný úkon, byla první poradou s nezletilým, a už z označení úkonu podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu plyne, že nemohla představovat samostatný úkon právní služby.

Stěžovatel brojí proti tomu, že mu nebyla přiznána odměna za dva úkony právní služby, které prokazatelně poskytl. Upozornil, že závěr, že nahlížení do spisu nepředstavuje samostatný úkon právní služby, je v rozporu s nálezy sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne 1. 3. 2021 (N 42/105 SbNU 11) a sp. zn. I. 4012/18 ze dne 8. 3. 2021 (N 46/105 SbNU 40). Stěžovatel považuje seznámení se s obsahem spisového materiálu za podmínku nezbytnou pro poskytnutí kvalitní právní služby. Nelze podle něj opomenout, že ač samotné nahlížení trvalo jen 10 minut, v té době pořízené fotografie spisu následně delší dobu studoval ve své kanceláři. Celkově tak tento úkon trval déle než hodinu.

Součástí úkonu převzetí a příprava věci může být podle stěžovatele buď nahlížení do spisu, nebo první porada s klientem, a nikoli obojí. V daném případě navíc první porada proběhla telefonicky s otcem nezletilého už dne 14. 12. 2022, zatímco schůzka proběhla až 21. 12. 2022.

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel jako advokát nemusí být zastoupen jiným advokátem [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, přezkum Ústavního soudu se zaměřuje na dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (či rozhodnutí v něm vydaném) nebyly porušeny předpisy ústavního pořádku, ústavně chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

V posuzované věci se stěžovatel domáhá přezkumu rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o jeho odměně jakožto ustanoveného opatrovníka. Ústavní soud se opakovaně zabýval související problematikou náhrady nákladů řízení. Dospěl k závěru, se jedná o oblast, která zpravidla nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož pouze výjimečně dosahuje nákladový spor intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98 ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 133/10 ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 3931/18 ze dne 16. 4. 2019 a další). Ústavní soud je proto v případech ústavních stížností týkajících se (výhradně) nákladů řízení zdrženlivý a rozhodnutí obecných soudů ruší pouze výjimečně. To je dáno rovněž okolností, že proti nákladovým výrokům není podle zákonné úpravy přípustné ani dovolání. Ústavní soud tedy ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně, například zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo pokud bylo zasaženo i jiné základní právo [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004 (N 69/33 SbNU 189) nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 2135/12 ze dne 28. 6. 2012]. K tomu však v nyní posuzované věci nedošlo.

Stěžovatel rozporuje, že podle obecných soudů jsou jak nahlížení do spisu dne 16. 12. 2022, tak porada s klientem dne 21. 12. 2012 (v délce 70 min.), jsou součástí úkonu převzetí a příprava věci, a nikoli samostatným úkonem. Z napadených rozhodnutí plyne, že obecné soudy nerozporovaly účelnost těchto úkonů jako takovou [srov. nález sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 (N 171/71 SbNU 35)]. Z ústavní stížnosti a doložených příloh současně vyplývá, že k ustanovení stěžovatele opatrovníkem došlo 13. 12. 2022. Ústní jednání, při němž byl vyhlášen i rozsudek, proběhlo u okresního soudu dne 2. 2. 2023.

K posouzení nahlížení do spisu jako samostatného úkonu se stěžovatel se dovolává nálezů sp. zn. I. ÚS 3906/17 a sp. zn. I. ÚS 4012/18. Z těchto nálezů plyne, že neobstojí, pokud obecné soudy nepřiznají náhradu nákladů (odměnu) za úkon spočívající v nahlížení do spisu s paušálním zdůvodněním, že není uveden v advokátním tarifu. Ústavní soud vyžaduje, aby zhodnotily účelnost takového úkonu v kontextu konkrétních okolností daného řízení a dostatečně odůvodnily své úvahy (viz obdobně nález sp. zn. III. ÚS 2289/21 ze dne 22. 2. 2022 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 663/22 ze dne 10. 5. 2022). V usnesení sp. zn. II. ÚS 2415/22 ze dne 15. 11. 2022 Ústavní soud konstatoval, že v případě, kdy se nahlížení do spisu odehrává v přiměřené časové souvislosti s převzetím věci, nelze výklad, že nahlížení do spisu představuje součást seznamování se s věcí, považovat za protiústavní.

S ohledem na tato východiska Ústavní soud konstatuje, že závěry obecných soudů obstojí. Jak okresní, tak krajský soud připustily možnost, že odůvodňují-li to okolnosti věci, lze studium spisu za samostatný úkon právní služby považovat. Neshledaly ale žádné zvláštní důvody, související např. s fází řízení, složitostí věci nebo rozsáhlostí spisového materiálu, které by daný postup odůvodňovaly. Sám stěžovatel odůvodnil samostatnost tohoto úkonu jak v odvolání, tak v ústavní stížnosti tím, že nastudování spisu bylo nezbytné pro nastavení procesní strategie a co nejúčinnější ochranu zájmů nezletilého. To i podle Ústavního soudu naopak spíše svědčí pro závěr, že vzhledem k časové souslednosti bylo toto nahlížení do spisu součástí postupu stěžovatele při převzetí a přípravě věci.

Co se týče sporné první porady s klientem, i ta proběhla v jasné časové návaznosti na převzetí věci. Stěžovatelův výklad, že součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu může být buď nahlížení do spisu, nebo první porada s klientem, lze odkázat na odůvodnění krajského soudu.

Za tohoto stavu věci a zejména s přihlédnutím k podstatě sporu a bagatelní výši nárokované částky nemá Ústavní soud za to, že by nepřiznáním nákladů došlo v tomto konkrétním případě k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.