Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 7. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
USNESENÍ

Ústavní soud I.ÚS 2493/10 – Plat

Ústavní soud · 4. 8. 2011

Shrnutí rozhodnutí

Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti.

O co šlo: I. Stěžovatel Mgr. F. J. podal dne 25. 8. 2010 ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2493/10.

Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání bylo shledáno zjevně neopodstatněným.)

Význam: Soud námitky neshledal opodstatněnými, napadené rozhodnutí zůstává v platnosti. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 3 201/1997 Sb. (Plat), § 112 OSR (Spojení věcí).

Shrnutí je sestavené z textu rozhodnutí. Rozhodující je plné znění níže.

Aplikovaná ustanovení

4
§ 63
Zákon o Ústavním soudu
§ 3
Zákon o platu a některých dalších náležitostech státních zás
§ 112
Občanský soudní řád

Související právní otázky

1

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. F. J. a Mgr. P. N., obou zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Kořenského 15, proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel Mgr. F. J. podal dne 25. 8. 2010 ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2493/10. Stěžovatel Mgr. P. N. podal téhož dne ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, která byla vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2498/10.

Stěžovatelé, zastoupení i stejným advokátem, navrhli spolu s těmito ústavními stížnostmi i zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

Oba stěžovatelé jsou státními zástupci, kteří se v řízení před obecným soudem domáhali vyplacení částky 1.615,- Kč, o kterou jim prý byl aplikací shora uvedeného ustanovení zákona č. 143/1992 Sb., snížen plat na úroveň 96 % dosavadního platu. Okresní soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem jejich žalobu zamítl a jelikož proti tomuto rozsudku není ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání, obrátili se s danou věcí přímo na Ústavní soud.

Vzhledem k tomu, že uvedené ústavní stížnosti směřovaly proti stejnému rozsudku obecného soudu, věcně se týkaly i shodné otázky, namítaly porušení týchž ústavně chráněných práv a navrhovaly i zrušení stejného ustanovení právního předpisu, byly v zájmu hospodárnosti řízení a v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a § 112 odst. 1 občanského soudního řádu spojeny usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010 sp. zn. I. ÚS 2493/10 ke společnému řízení a rozhodnutí.

II.

Řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, bylo ve smyslu § 78 zákona o Ústavním soudu přerušeno a návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, byl postoupen plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.

III.

Plénum Ústavního soudu rozhodlo dne 28. 6. 2011 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 17/10 o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, a Mgr. F. J. a Mgr. P. N. (tedy stěžovatelů) jako vedlejších účastníků řízení (§ 35 odst. 2 za středníkem zákona o Ústavním soudu) tak, že návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá a ve zbytku se návrh odmítá.

IV.

Po vydání uvedeného plenárního nálezu pokračoval Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatelé uvedli, že vykonávají veřejnou funkci státního zástupce, za což pobírali plat, jehož výpočet byl shora citovaným zákonem, napadeným v řízení Pl. ÚS 17/10, podle jejich názoru protiprávně snížen. Stěžovatelé považovali snížení platu za právně nepřijatelné a měli za to, že správně by jim plat měl být vyplacen ve výši, která by byla určena zákonem o platu státních zástupců bez ohledu na aplikaci nového ust. § 3 odst. 9 zákona o platu státních zástupců, protože vložené ustanovení § 3 odst. 9 zákona o platu státních zástupců považovali za protiústavní.

Okresní soud v Hradci Králové jako věcně a místně příslušný soud žalobu projednal a rozhodl, že žaloba se zamítá. Ve vztahu ke stěžovateli F. J. tak učinil výrokem pod bodem I., ve vztahu ke stěžovateli P. N. výrokem pod bodem II. předmětného rozsudku. V odůvodnění svého rozsudku soud sice mj. uvedl, že se ztotožňuje s pohledem stěžovatelů na otázku snížení platů ústavních činitelů a že požadavek nezávislosti, jenž má odraz v platové nezávislosti, se podle jeho názoru vztahuje i na státní zástupce, ale protože soud je vázán zákonem, musel (prý) žalobu zamítnout.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti obsáhle argumentují ve prospěch svého právního názoru, podle kterého bylo snížení jejich platu, provedené citovaným zákonem, neústavní. Jejich argumentace je co do obsahu podobná až shodná s argumentací, se kterou se již Ústavní soud vypořádal v řízení, vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 17/10, ve kterém oba stěžovatelé vystupovali jako vedlejší účastníci a měli tedy rovněž možnost uplatnit veškeré své výhrady vůči inkriminovanému právnímu předpisu; právní závěry, o něž Ústavní soud v tomto řízení opřel svůj verdikt, jsou jim rovněž známé. Bylo by tedy nadbytečné znovu podrobně opakovat všechny důvody, pro které Ústavní soud neshledal uvedené zákonné ustanovení protiústavním a postačí na rozsáhlé odůvodnění nálezu Ústavního soudu odkázat.

Ústavní soud nezjistil v napadeném rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, jenž zamítl žalobu stěžovatelů, žádné pochybení a s odkazem na shora uvedený nález pléna, jímž nebylo napadené snížení platu státních zástupců shledáno protiústavním, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu