Ústavní soud I.ÚS 2550/22 – Výtržnictví

Na návrh Okresního soudu v Přerově rozhodl Vrchní soud v Olomouci, že věcně příslušným k projednání trestní věci navrhovatele je Krajský soud v Ostravě. Navrhovatel má za to, že tím byla porušena presumpce neviny, neboť on trestný čin nespáchal, a není proto důvod soudit stíhané jednání, natož jako zvlášť závažný zločin.

Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li navrhovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Navrhovatel byl obžalován pro podezření ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku; vzhledem k tomu, že poškozený zemřel, určil vrchní soud napadeným usnesením věcnou příslušnost krajského soudu, neboť je namístě navrhovatele stíhat pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Řízení se tak vrací do stadia jako po podání obžaloby, neboť nyní bude na krajském soudu, aby v novém řízení posoudil důvodnost podezření a rozhodl ve věci samé. Procesním rozhodnutím o příslušnosti nebylo řízení ukončeno, nadále pokračuje a navrhovatel může využít řádné i mimořádné opravné prostředky, bude-li vůbec odsouzen, a v nich může případně namítat, že byla porušena presumpce neviny. Při rozhodování o věcné příslušnosti se soud meritorně vinou nezabývá.

Navrhovatelova stížnost je tedy předčasná, a proto je jeho návrh ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustný. S ohledem na uvedené okolnosti soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.