I.ÚS 2859/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2859/23 ze dne 27. 3. 2024 N 60/123 SbNU 171 Náhrada škody (ušlý výdělek) způsobené nezákonným rozhodnutím NBÚ o odebrání bezpečnostní prověrky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti J. V., zastoupeného JUDr. Romanem Kramaříkem, PhD., advokátem se sídlem Ovocný trh 573/12, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1784/2023-344 ze dne 9. 8. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 314/2022-313 ze dne 11. 1. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Národního bezpečnostního úřadu jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1784/2023-344 ze dne 9. 8. 2023 a výrokem I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 314/2022-313 ze dne 11. 1. 2023 v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatel domáhal vůči vedlejší účastnici zaplacení částky 3 430 933,43 Kč s příslušenstvím, bylo porušeno stěžovatelovo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1784/2023-344 ze dne 9. 8. 2023 a výrok I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 314/2022-313 ze dne 11. 1. 2023 v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatel domáhal vůči vedlejší účastnici zaplacení částky 3 430 933,43 Kč s příslušenstvím, se ruší. Odůvodnění I. Vymezení podstaty věci 1. Ústavní soud v této věci řešil otázku náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), který stěžovateli odebral bezpečnostní prověrku. Stěžovatel byl v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí odvolán z pozice člena Mezinárodní rady auditorů NATO (IBAN) a Ministerstvo obrany s ním rozvázalo pracovní poměr. Ve věci již přitom nejde o to, jestli je stěžovatelův nárok na náhradu škody důvodný (to podle obecných soudů je), ale v jaké výši stěžovateli náhrada náleží. Stěžovatel má za to, že mu náleží náhrada jak platu, tak tzv. náhrady zvýšených životních nákladů (celkem přes 4 miliony Kč); Nejvyšší soud i Městský soud v Praze ale zastávají názor, že mu náleží jen náhrada platu (necelý 1 milion Kč). II. Skutkové okolnosti věci 2. Ze spisu a skutkových zjištění obecných soudů vyplývají následující skutečnosti relevantní pro posuzovanou věc. Stěžovatel působil jako generální sekretář na Ministerstvu obrany. V říjnu 2013 byl zvolen Severoatlantickou radou na pozici člena IBAN s čtyřletým funkčním obdobím a místem výkonu práce v Bruselu. Do této pozice byl zvolen jako první Čech v historii; Ministerstvo obrany z toho důvodu vytvořilo nové pracovní místo s označením "referent zahraničních služeb a zahraničních vztahů", s místem výkonu práce v Bruselu. Na základě dohody o změně sjednaných pracovních podmínek s Ministerstvem obrany byl stěžovatel na tuto pracovní pozici od ledna 2014 přeřazen ze své původní pozice generálního sekretáře. Tím došlo také k jeho přeřazení z 16. platové třídy do 14. platové třídy, čímž stěžovateli základní plat poklesl na 54 340 Kč. Snížení platové třídy navzdory zjevnému kariérnímu postupu bylo dáno tím, že pokud by žalobce zůstal v 16. platové třídě, odvíjel by se od toho výpočet zvýšených životních nákladů, který by byl již příliš vysoký. Ministerstvo však tento pokles kompenzovalo tzv. náhradou zvýšených životních nákladů v měsíční výši 7 092,66 EUR (přibližně 194 338 Kč). Stěžovateli tedy po jmenování členem IBAN od 7. 1. 2014 náležel plat ve výši 54 340 Kč a náhrada zvýšených životních nákladů v měsíční výši asi 194 338 Kč. 3. Stěžovatel měl již během své funkce generálního sekretáře na Ministerstvu obrany bezpečnostní prověrku na stupeň "tajné", která byla dostačující také pro výkon funkce člena IBAN. Stěžovatel však zažádal NBÚ o vydání osvědčení i pro stupeň "přísné tajné". V lednu 2015 NBÚ vydal rozhodnutí, kterým stěžovateli osvědčení pro stupeň "přísné tajné" nevydal a současně mu zrušil také osvědčení pro stupeň "tajné". 4. V únoru 2015 vedoucí Stálé delegace ČR při NATO oznámil stěžovateli, že s ohledem na charakter zastávané pracovní pozice a požadovaný stupeň přístupu k utajovaným informacím již stěžovatel nemůže funkci člena IBAN dále vykonávat. Následně mu totéž sdělil také ministr obrany Martin Stropnický. Ministerstvo obrany navrhlo odvolání stěžovatele z pracovní pozice v IBAN, a protože nemělo v místě výkonu práce (v Bruselu) žádné jiné volné místo, dalo stěžovateli s účinností od 1. 3. 2015 výpověď. Ke dni 1. 3. 2015 byla také stěžovateli zastavena výplata platu a veškerých náhrad. 5. Stěžovatel se proti rozhodnutím NBÚ o zrušení bezpečnostní prověrky a o nevydání bezpečnostní prověrky na vyšší stupeň (resp. proti rozhodnutí ředitele NBÚ o odvolání) bránil ve správním soudnictví. Městský soud rozsudky sp. zn. 9 A 130/2015 a 9 A 131/2015 ze dne 5. 12. 2018 napadená rozhodnutí NBÚ (resp. ředitele NBÚ) zrušil, protože, stručně řečeno, nebyla učiněna na základě dostatečného vyhodnocení bezpečnostního rizika. 6. Stěžovatel se poté před obecnými soudy nejprve domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru z března 2015 je neplatná. V červenci 2019 bylo rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 209/2019 pravomocně určeno, že pracovní poměr mezi Ministerstvem obrany a stěžovatelem trval až do 28. 2. 2018. 7. Stěžovatel následně v květnu 2019 uplatnil u NBÚ nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. NBÚ mu oznámil, že žádosti nelze vyhovět. Stěžovatel se tak náhrady škody (ušlého výdělku - platu a náhrad zvýšených životních nákladů) ve výši 4 413 161,71 Kč a nemajetkové újmy (negativní dopady na další profesní uplatnění a osobní život) v celkové výši 3 miliony Kč domáhal po České republice - NBÚ žalobou před civilními soudy podle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon o odpovědnosti státu za škodu"). III. Shrnutí řízení před obecnými soudy 8. V řízení dosud rozhodoval dvakrát Obvodní soud pro Prahu 5 a dvakrát Městský soud v Praze. V březnu 2021 obvodní soud stěžovatelově žalobě poprvé vyhověl co do nároku na náhradu škody a co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Městský soud v Praze následně výrok o náhradě škody zrušil a výrok o náhradě nemajetkové újmy změnil tak, že se co do částky 250 000 Kč žaloba zamítá a ve zbytku výrok obvodního soudu potvrdil. Výrok o nemajetkové újmě následně nabyl právní moci a předmětem řízení před obecnými soudy byl dále jen nárok na náhradu škody. 9. Obvodní soud v lednu 2023 druhým rozsudkem č. j. 11 C 180/2019-283 stěžovatelově žalobě opět vyhověl a přiznal mu náhradu škody ve výši 4 413 161,71 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že k odvolání stěžovatele z pozice člena IBAN došlo v přímém důsledku nezákonného rozhodnutí NBÚ o zrušení prověrky pro stupeň "tajné". Stěžovateli podle obvodního soudu vznikla škoda, která odpovídá nevyplacenému platu a náhradám za zvýšené životní náklady v období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018. Přiznaná částka činí rozdíl mezi částkou, která za rozhodné období měla být z titulu platu a životních náhrad stěžovateli vyplacena, a částkou, které stěžovatel v daném období reálně dosáhl ze svého podnikání. Skládá se tedy z náhrady platu ve výši 982 228,28 Kč a z náhrady tzv. náhrady zvýšených životních nákladů ve výši 3 430 933,43 Kč. 10. Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím změnil rozsudek obvodního soudu tak, že se žaloba co do výše 3 430 933,43 Kč zamítá, ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného obvodním soudem, se s obvodním soudem shodl na závěru, že ve věci existuje nezákonné rozhodnutí NBÚ spočívající v odebrání prověrky stěžovateli, že zde je škoda odpovídající ušlému výdělku po dobu, kdy měl být stěžovatel členem IBAN a konečně souhlasí také s existencí příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodou. 11. Městský soud však nesouhlasil se závěrem, že stěžovateli kromě náhrady za ušlý plat náleží i náhrada za ušlou náhradu zvýšených životních nákladů. Stěžovateli je sice podle městského soudu třeba nahradit ušlý zisk po celou dobu, po níž měl být členem IBAN, neboť by za obvyklého běhu věcí po celou funkční dobu jeho členem byl. Náhrada zvýšených životních nákladů ovšem podle městského soudu není náhradou platu ani škodou, pokud zaměstnanec fakticky práci v zahraničí nevykonává. Městský soud tento svůj závěr podepřel rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1788/2009 a odkázal také na svůj předchozí rozsudek sp. zn. 14 Co 119/2022 v obdobné věci. Na závěru, že nebyl-li stěžovatel v zahraničí, nevznikly mu zvýšené životní náklady, a proto nemá nárok na náhradu ušlých náhrad, podle městského soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že k