I.ÚS 30/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 30/26 ze dne 27. 5. 2026 Nedobrovolná hospitalizace z preventivních důvodů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra a o ústavní stížnosti M. D., zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2025 č. j. 24 Cdo 2050/2025-162, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. prosince 2024 č. j. 58 Co 304/2024-103 a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. září 2024 č. j. 11 L 187/2024-40, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. října 2024 č. j. 11 L 187/2024-48, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Kroměříži, jako účastníků řízení, a 1) Psychiatrické nemocnice v Kroměříži, sídlem Havlíčkova 1265, Kroměříž, zastoupené Mgr. Terezou Spálovskou, advokátkou, sídlem Kollárova 634/6, Kroměříž, 2) Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně a 3) Okresního státního zastupitelství v Kroměříži, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2025 č. j. 24 Cdo 2050/2025-162, usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. prosince 2024 č. j. 58 Co 304/2024-103 a usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. září 2024 č. j. 11 L 187/2024-40, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. října 2024 č. j. 11 L 187/2024-48, bylo porušeno právo stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 a 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2025 č. j. 24 Cdo 2050/2025-162, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. prosince 2024 č. j. 58 Co 304/2024-103 a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. září 2024 č. j. 11 L 187/2024-40, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. října 2024 č. j. 11 L 187/2024-48, se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ústavní soud tímto nálezem zrušil napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Kroměříži týkající se nedobrovolné hospitalizace stěžovatele. Nedostála totiž vysokému standardu vyžadovanému pro prokázání naplnění zákonných podmínek nedobrovolné hospitalizace. Preventivní nedobrovolná hospitalizace v psychiatrické nemocnici stěžovatele, který trpí schizofrenií, kvůli podezření na myokarditidu (zánětlivé onemocnění srdečního svalu) v posuzovaném případě nesplnila zákonnou podmínku bezprostřednosti ohrožení, které jednotlivec představuje pro sebe sama či své okolí. Obecné soudy tak nesplnily povinnost postupovat při soudním přezkumu nedobrovolné hospitalizace důkladně ani povinnost vykládat možnosti omezení práva na osobní svobodu restriktivně. V důsledku toho napadenými rozhodnutími porušily ústavně zaručená základní práva stěžovatele na osobní svobodu a na soudní ochranu. II. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 2. Z ústavní stížnosti, přiložených dokumentů a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že stěžovatel byl hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži (nyní vedlejší účastnice 1, dále také "zdravotnické zařízení"). Od 20. září 2024 se jednalo o hospitalizaci bez písemného souhlasu stěžovatele. Dne 3. října 2024 byl stěžovatel opět převeden na dobrovolný režim hospitalizace. Následně na základě negativního reversu hospitalizaci ukončil. 3. Zdravotnické zařízení 20. září 2024 oznámilo Okresnímu soudu v Kroměříži (dále jen "okresní soud") nedobrovolnou hospitalizaci podle § 75 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v rozhodném znění, s tím, že stěžovatel jevil známky duševní choroby a ohrožoval sebe a své okolí. Okresní soud následně zahájil řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného. Okresní soud dospěl k závěru, že hospitalizace stěžovatele bez jeho souhlasu byla v souladu s § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), v rozhodném znění. Podle tohoto ustanovení lze pacienta hospitalizovat bez souhlasu mimo jiné, pokud trpí duševní poruchou a bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje sebe nebo své okolí, přičemž tuto hrozbu nelze odvrátit jinak. Podle okresního soudu byly tyto podmínky splněny tím, že u stěžovatele panovalo podezření na myokarditidu a současně trpí duševní poruchou, paranoidní schizofrenií. S ohledem na to soud uzavřel, že hospitalizace stěžovatele byla nutná. Jinak by vzhledem ke svému psychickému stavu a somatickému onemocnění nemusel dodržovat medikaci nebo jiná doporučení lékařů, což by ohrozilo jeho zdravotní stav. 4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele potvrdil rozhodnutí okresního soudu. Naznal, že zákonné podmínky pro nedobrovolnou hospitalizaci byly splněny na základě závažné duševní poruchy, svévolného vysazování léků a nedodržování klidového režimu za situace, kdy byl stěžovatel vyšetřován pro podezření z onemocnění (myokarditidy), které by ho mohlo ohrožovat na životě. Hrozbu nešlo odvrátit jinak, protože i na oddělení bylo velmi těžké zajistit stěžovatelovu řádnou medikaci a klidový režim a protože stěžovatel naslouchal otčímovi, který mu doporučoval nerespektovat nařízenou medikaci. 5. Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání. III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny a čl. 5 odst. 1 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 1 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (dále jen "Úmluva OSN") a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 7. Stěžovatel v první řadě tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu, neboť nebyly splněny důvody pro nedobrovolnou hospitalizaci. Obecné soudy podle stěžovatele ignorovaly zákonnou úpravu i ústavněprávní rozměr věci. Údajné podezření na myokarditidu a s ním související vyšetření nepředstavují zákonný důvod podle § 38 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách. I pokud by v souvislosti s tímto podezřením u stěžovatele nastal stav ohrožující zdraví, neodůvodňovalo by to hospitalizaci na psychiatrii, nýbrž na kardiologii. Stěžovatel dále namítá, že mu zbavením osobní svobody zdravotní zařízení bránilo vyhledat péči u jiných poskytovatelů. Odmítal totiž zdravotní služby ze strany personálu Psychiatrické nemocnice v Kroměříži, k němuž ztratil důvěru kvůli zneužívání mocenského postavení. V tomto ohledu poznamenal, že je nepřijatelné, aby personál využíval paternalistické a protiprávní praktiky. Ty měly spočívat v tom, že pacienta, který je v dobrovolném režimu, převádí na nedobrovolný režim. Nikoliv však ze zákonných důvodů pro nedobrovolnou hospitalizaci, ale "za trest", protože pacient neposlouchá a trvá na svých právech. Nedobrovolnou hospitalizaci z uvedených důvodů stěžovatel označil za neodůvodněnou a nepřiměřenou - již dříve ostatně spolupracoval s ambulantní psychiatryní a praktickým lékařem. 8. Zadruhé stěžovatel namítá porušení práva na soudní ochranu. Prvním aspektem měl být tendenční a jednostranný postoj soudkyně okresního soudu při jednání. Dále stěžovatel rozporuje, že okresní soud neprovedl důkaz zdravotnickou dokumentací. Tvrdí totiž, že se jeho zdravotní stav od doby dobrovolné hospitalizace výrazným způsobem nezměnil. I myokarditida se údajně řešila už dříve. Také má za to, že ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že důvodem zákazu vycházek byla intervence matky stěžovatele a intrikaření nemocnice s matkou za jeho zády, mimo jiné ohledně případného omezení stěžovatele ve svéprávnosti. Konečně stěžovatel tvrdí, že jeho nedobrovolná hospitalizace nebyla řádně odůvodněna. IV. Vyjádření účastníků řízení 9. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 10. Nejvyšší soud navrhl Ústavnímu soudu ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Zrekapituloval obsah svého rozhodnutí ve věci a dále stručně shrnul a odkázal na vyjádření Okresního státního zastupitelství a Psychiatrické nemocnice v Kroměříži učiněná v řízení před obecnými soudy. Nejvyšší soud též uvedl, že život a zdraví představují tak významné hodnoty, že společenský zájem na jejich ochraně převažuje nad právem jedince o těchto statcích svobodně rozhodovat. Podotkl také, že v zájmu