I.ÚS 3049/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3049/16 ze dne 14. 3. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Zdeňky Friedelové, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 6. 2016 č. j. 14 C 109/2016-35, za účasti vedlejšího účastníka GasNet s. r. o., zastoupeného Mgr. Kamilem Stypou, advokátem, AK Cestr & Partners, se sídlem Varenská 51/2723, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byl dne 12. 9. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. 2. Ústavní soud z napadeného rozhodnutí a z ústavní stížnosti zjistil, že na základě žádosti stěžovatelky a navazujícího kladného stanoviska vedlejšího účastníka došlo k provedení přeložky plynárenského zařízení STL plynovodní přípojky DN 32 na parcele č. X v katastru Klimkovice. Vedlejší účastník následně uplatnil vůči stěžovatelce náklady související s předmětnou přeložkou, konkrétně náklady spojené s vyhotovením a uzavřením smlouvy o věcném břemeni ze dne 27. 8. 2013, které vyčíslil na částku 9.400 Kč, jež zahrnuje cenu geometrického plánu ve výši 2.900 Kč, náklady za zpracování smlouvy ve výši 5.500 Kč a správní poplatek za vklad do katastru nemovitostí ve výši 1.000 Kč. O těchto nákladech byla stěžovatelka zpravena a vyrozuměna před započetím prací. Vedlejší účastník stěžovatelce dne 15. 1. 2015 vystavil daňový doklad č. 8450001769 na částku 9.400 Kč, splatný dne 29. 1. 2015, stěžovatelka ani přes výzvy částku ve výši 9.400 Kč neuhradila. 3. Vedlejší účastník proto uplatnil vůči stěžovatelce návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 18. 2. 2016 svůj nárok na zaplacení částky 9.400 Kč s příslušenstvím u Okresního soudu v Novém Jičíně. 4. Okresní soud věc posoudil s odkazem na ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "energetický zákon"), dle kterého přeložky zajišťuje vlastník plynárenského zařízení na náklady toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, pokud se smluvně nedohodnou jinak. Dle uvedeného ustanovení je vlastník plynárenského zařízení povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a předpokládanými náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady. 5. Okresní soud zjistil, že mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem byla dne 27. 8. 2013 uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, která v čl. IV stanoví, že náklady spojené s podáním návrhu na vklad nese vedlejší účastník. Okresní soud vzal v potaz rovněž smlouvu o zajištění přeložky plynárenského zařízení a úhradě nákladů s ním souvisejících ze dne 10. 5. 2012, posoudil ji však jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že s obsahem smlouvy bylo ze strany vedlejšího účastníka manipulováno poté, co byla podepsána stěžovatelkou. Nalézací soud však vzal za prokázané, že stěžovatelka byla prostřednictvím této neplatné smlouvy zpravena o výši nákladů na provedení přeložky, neboť všechny strany smlouvy opatřila parafou. Parafována tak byla rovněž třetí strana smlouvy, na níž byly v čl. V odst. 6 vyčísleny předpokládané náklady na vyhotovení geometrického plánu (2.900 Kč) a zpracování smlouvy o zřízení věcného břemene (5.500 Kč). Okresní soud rozhodl, že povinnost stěžovatelky k úhradě nákladů spojených s provedením přeložky plynárenského zařízení plyne z § 70 energetického zákona, jelikož potřebu přeložky nesporně vyvolala stěžovatelka a je tak povinna hradit náklady na její provedení. Okresní soud uvedl, že povinnost vyplývající z § 70 citovaného zákona zahrnuje nejen úhradu nákladů na fyzické provedení přeložky, ale rovněž další administrativní náklady související s přeložkou. Dle okresního soudu v řízení nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli o úhradě nákladů jinak. Okresní soud dále uvedl, že nárok vedlejšího účastníka nebyl promlčen, neboť se jedná o nárok na náhradu škody, který se dle úpravy v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "NOZ") promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě, přičemž promlčecí lhůta začala plynout dne 25. 10. 2013. Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že výrokem I. uložil stěžovatelce zaplatit částku 9.400 Kč s úrokem z prodlení, výrokem II. pak bylo uloženo zaplatit náklady právního zastupování vedlejšího účastníka. 6. Stěžovatelka proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně podala ústavní stížnost. Ačkoliv se jedná o spor o malou částku, tzv. bagatelní spor, stěžovatelka má s odkazem na judikaturu Ústavního soudu za to, že uplatnění ústavní stížnosti přichází v úvahu, jestliže dochází ke zcela extrémnímu vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Stěžovatelka uvádí, že v posuzovaném případě došlo nejen k porušení principu právní jistoty, ale rovněž k porušení principu předvídatelnosti práva. Soud se při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustil svévole, neboť jeho závěry jsou v rozporu s provedenými důkazy a odůvodnění rozhodnutí je naprosto nepřezkoumatelné. 7. Stěžovatelka okresnímu soudu dále vytýká, že ve svém rozhodnutí odkazuje a své rozhodnutí opírá o ustanovení smlouvy, tj. smlouvy o zajištění přeložky plynárenského zařízení, které sám označil jako neurčité a tedy neplatné. Soud naopak naprosto pomíjí jediné platné právní jednání realizované mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem, tj. smlouvu o zřízení věcného břemene, který se v této smlouvě zavázal uhradit správní poplatek za podání návrhu na vklad, tedy jednu z částek, která je rozhodnutím soudu dávána stěžovatelce k úhradě. 8. Stěžovatelka Okresnímu soudu v Novém Jičíně dále vytýká nedostatky v posouzení z hlediska běhu promlčecích lhůt, neboť na věc, která se stala za doby účinnosti zákona č. 64/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ") aplikuje právní úpravu NOZ. Soud naprosto neodlišuje běh promlčecí lhůty subjektivní a objektivní. Stěžovatelka uvádí, že nárok vedlejšího účastníka byl promlčen uplynutím dvouleté promlčecí lhůty - tento argument byl vznesen již v řízení před soudem prvního stupně. Dle stěžovatelky se jedná o závazek z bezdůvodného obohacení. 9. Závěrem stěžovatelka zdůrazňuje spotřebitelskou povahu vzniklého sporu. Dle stěžovatelky vedlejší účastník zneužívá svého postavení, neboť bez jeho souhlasu a uzavření jím předložených smluv není možné, aby si občané, spotřebitelé, provedli úpravy plynárenských zařízení. Smlouvy, které jsou ze strany vedlejšího účastníka občanům, spotřebitelům, překládány, tito nemohou jakkoli ovlivnit a navrhnout jiné řešení, např. v tomto případě zpracování návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene vlastními silami, což by konkrétně v případě stěžovatelky nebyl žádný problém. 10. Z výše vyložených důvodů má stěžovatelka za to, že rozhodnutím Okresního soudu v Novém Jičíně došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 11. Okresní soud v Novém Jičíně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 19. 12. 2016 zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. 12. Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti vyjádřil v podání ze dne 2. 1. 2017, z nějž rovněž nevyplynulo nic zásadně nového oproti argumentům uplatněným v řízení před okresním soudem 13. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. Stěžovatelka je advokátkou, zapsanou u ČAK pod č. osvědčení 4500, tudíž dle stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 nemusí být podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupena jiným advokátem. Stížnost byla podána včas a proti konečnému rozhodnutí o věci. 14. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 15. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště pak Listinou. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud obdařen a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidenční kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzický