I.ÚS 3057/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3057/07 ze dne 1. 9. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. B. P., zastoupeného JUDr. Jindřichem Finkem, advokátem se sídlem Moravské nám. 754/13, 602 00 Brno, proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu Brno I ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000738 (č. j. 165356/07/288513/1440), ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000739 (č. j. 165370/07/288513/1440), ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000740 (č. j. 165378/07/288513/1440), a ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000741 (č. j. 165394/07/288513/1440), proti platebním výměrům Finančního úřadu Brno I na daňové penále ze dne 9. 1. 2009, č. j. 5851/09/288513709174, ze dne 9. 1. 2009, č. j. 5852/09/288513709174, ze dne 9. 1. 2009, č.j. 5853/09/288513709174, a ze dne 9. 1. 2009, č.j. 5854/09/288513709174, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2008, č.j. 29 Ca 194/2007-26, a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, č.j. 9 Aps 1/2008-48, proti výzvě Finančního úřadu Brno I k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 4. 6. 2009, č.j. 167811/09/288513709174, o návrhu na vydání předběžného opatření, kterým se Finančnímu úřadu Brno I ukládá: a) zdržet se provádění již zahájené daňové kontrolory daně z příjmu fyzických osob u stěžovatele za roky 2001, 2002, 2003 a 2004, b) zdržet se využívání informací získaných při daňové kontrole prováděné u stěžovatele, a o návrhu na zrušení ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a o vypuštění slova "roční" z ustanovení § 38g zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení výše označených rozhodnutí orgánů veřejné moci, předběžného opatření a zrušení tam uvedených ustanovení předmětných zákonů s tím, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a odst. 3, čl. 4 odst. 1, odst. 3 a odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a odst. 3, čl. 11 odst. 1 věta prvá a druhá a odst. 5, čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") Stěžovatel podal obsáhlou a vícekrát doplňovanou ústavní stížnost podáními ze dne 15. 5. 2008, ze dne 25. 7. 2008, ze dne 19. 12. 2008, ze dne 27. 3. 2009 a ze dne 2. 7. 2009), jejíž souhrnný petit v pátém doplnění zahrnuje jeho návrhy tak jak jsou obsaženy v úvodní části tohoto usnesení. Stěžovatel - v obsáhlé (a ne vždy úplné) genezi dosud vydaných rozhodnutí orgánů daňové správy a správních soudů poukázal na rozdílnost pojetí a na nejednotnost výkladu týkajícího se počátku, délky a uplynutí prekluzivní lhůty k vyměření či doměření daně obsažené v § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZSDP") a na deformovaný výklad institutu daňové kontroly orgány daňové správy a soudy, které se netýkají jen stěžovatele samotného. Ve vztahu ke konkrétním (a ústavní stížností napadeným rozhodnutím) uvedl v podstatě následující: A. Stěžovatel ve vztahu k dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu Brno I (dále také "DPV") ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000738 (č. j. 165356/07/288513/1440), ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000739 (č. j. 165370/07/288513/1440), ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000740 (č. j. 165378/07/288513/1440), a ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000741 (č. j. 165394/07/288513/1440), - a po obsáhlé argumentaci týkající se § 47 ZSDP a prekluzívní lhůty k vyměření a doměření daně či přiznání nároku na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období (neboť se předmětná tříletá prekluzívní lhůta v důsledku praxe správců daně a rozhodovací činnosti soudů mění ve lhůtu čtyřletou) a § 38g zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), - zdůraznil jednostranné zvýhodnění správce daně a diskriminační povahu jím prováděných úkonů. Stěžovatel doplnil ústavní stížnost i odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07, který "řeší v analogické věci zcela shodné právní otázky a dospívá ke stejným závěrům, na nichž je postavena i jeho ústavní stížnost". B. Stěžovatel ve vztahu k platebním výměrům Finančního úřadu Brno I na daňové penále (dále také "PVDP") ze dne 9. 1. 2009, č.j. 5851/09/288513709174, ze dne 9. 1. 2009, č.j. 5852/09/288513709174, ze dne 9. 1. 2009, č.j. 5853/09/288513709174, a ze dne 9. 1. 2009, č.j. 5854/09/288513709174, uvedl, že tyto výměry byly potvrzeny rozhodnutími Finančního ředitelství v Brně (č.j. 7542/09-1100-706807, č.j. 7543/09-1100-706807, č.j. 7544/09-1100-706807 a č.j. 7545/09-1100-706807), byť ve svých odvoláních poukazoval mimo jiné na to, že výroky jsou formulovány nesrozumitelně a neurčitě (resp. nejsou dostatečně odůvodněné); dále uvedl, že teprve na druhé straně uvedených platebních výměrů na daňové penále a ještě navíc pod podpisem rozhodující osoby je nesrozumitelná pasáž, kterou "snad rozhodující orgán považuje za odůvodnění svého rozhodnutí". Stěžovatel konečně poukazuje na to, že o jeho původní daňové povinnosti nebylo rozhodnuto pravomocně a je nevykonatelná. Dodal, že uvedené je ostatně obsaženo ve správní žalobě, kterou proti postupu Finančního úřadu Brno I. a Finančního ředitelství v Brně podal. C. Stěžovatel ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2008, č. j. 29 Ca 194/2007-26, a k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, č. j. 9 Aps 1/2008-48, prohlásil, že již vyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Zdůraznil, že právo na spravedlivý proces zahrnuje rovněž právo účastníka řízení, aby rozhodnutí obsahovalo přesvědčivé odůvodnění; to dle názoru stěžovatele nenapravil ani kasační soud. Stěžovatel obdobně jako výše pod bodem I.A. poukázal na další nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1835/07, který "řeší v analogické věci právní otázky spojené s problematikou důvodů pro zahájení daňové kontroly a vyloučení svévole v jednání správce daně vůči daňovému subjektu". Stěžovatel zdůraznil, že "při zahájení daňové kontroly nebylo vůči němu postupováno ze strany správce daně jak náleží, do důsledku dovedeno, tyto důvody neznám dodnes" D. Stěžovatel ve vztahu k výzvě Finančního úřadu Brno I k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 4. 6. 2009, č. j. 167811/09/288513709174, neuvedl v ústavní stížnosti [resp. v jejím doplnění doručeném Ústavnímu soudu dne 2. 7. 2009, ve kterém byl také (poprvé) podán návrh na zrušení výzvy] žádnou argumentaci, kromě té, jež by (snad) mohla představovat vazbu na důvody uvedené ve vztahu k rozhodnutí citovaným výše pod bodem B. E. Stěžovatel dále podal návrh na vydání předběžného opatření, kterým se Finančnímu úřadu Brno I ukládá: a) zdržet se provádění již zahájené daňové kontroly daně z příjmu fyzických osob u stěžovatele za roky 2001, 2002, 2003 a 2004, b) zdržet se využívání informací získaných při daňové kontrole prováděné u stěžovatele; tento návrh stručně odůvodnil trváním nezákonného zásahu ze strany Finančního úřadu Brno I., tj. prováděním daňové kontroly. F. Stěžovatel ke svému návrhu na zrušení ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, uvedl, že toto ustanovení již samo (ve spojení s odst. 1 téhož paragrafu) je zřetelně diskriminační, "když jednostranně zvýhodňuje správce daně při získávání event. daňového nedoplatku až několikanásobným obnovením a prodlužováním propadné lhůty - zatímco stejná lhůta pro vrácení přeplatku, resp. daňových odpočtů daňovému subjektu zůstává minimální a neobnovitelná". Ke svému návrhu na vypuštění slova "roční" z ustanovení § 38g zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, stěžovatel tvrdí, že vznik povinnosti podat daňové přiznání je odvozován od daňových příjmů, které přesáhly zákonem stanovenou hranici a nikoliv od (ročního) daňového základu (tj. povinnost podat daňové přiznání či hlášení mu vznikla dříve a nemůže být vázána až na lhůtu stanovenou v § 40 odst. 3 ZSDP. II. Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům. Ad I. A. Ústavní soud v prvé řadě konstatoval, že Finanční úřad Brno I. dodatečnými platebními výměry: * ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000738 (č.j. 165356/07/288513/1440), na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2001 vyměřil daň ve výši 1.033.280 Kč, * ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000739 (č.j. 165370/07/288513/1440), na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2002 vyměřil daň ve výši 1.828.544 Kč, * ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000740 (č.j. 165378/07/288513/1440), na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2003 vyměřil daň ve výši 1.416.416 Kč, * ze dne 31. 5. 2007, č. 1070000741 (č.j. 165394/07/288513/1440), na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2004 vyměřil daň ve výši 2.120.000 Kč. Ústavní soud v