I.ÚS 3155/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3155/07 ze dne 27. 3. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem v Ostravě, Sokolská 21, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3460/2006-88 ze dne 6. 9. 2007 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 168/2006-74 ze dne 12. 7. 2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3460/2006-88 ze dne 6. 9. 2007, jímž bylo zamítnuto jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 168/2006-74 ze dne 12. 7. 2006, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že jeho žaloba o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání byla zamítnuta. Původním rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 61 C 209/2005-52 ze dne 7. 3. 2006 byla stěžovateli přiznána náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání ve výši 281.610,- Kč. Napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 26 odst. 3, čl. 28, čl. 30 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva na přiměřené hmotné zajištění, práva na spravedlivou odměnu, práva na přiměřené zabezpečení při nezpůsobilosti k práci a práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech: Stěžovatel se proti vedlejšímu účastníkovi - OKD, a. s., domáhal povinnosti zaplatit mu výše uvedenou částku jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 6. 2003 do 31. 5. 2005. Okresní soud v Ostravě žalobě zcela vyhověl a náhradu za ztrátu na výdělku v důsledku onemocnění nemocí z povolání v pracovním poměru u vedlejšího účastníka v době od 16. 2. 1981 do 30. 12. 1993 mu v plném rozsahu přiznal. Po právní stránce tento nárok odůvodnil ustanovením § 195 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce v tehdejším znění (dále jen zákoník práce). Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Uvedl, že odnětím částečného invalidního důchodu nedošlo u stěžovatele k žádné podstatné změně poměrů, která je nezbytná pro postup podle § 202 odst. 1 zákoníku práce, neboť u něj nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu; k odnětí částečného invalidního důchodu došlo z důvodu změny právní úpravy. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele se stejným odůvodněním zamítl. Stěžovatel tvrdí, že odnětím částečného invalidního důchodu u něho došlo k podstatné změně poměrů, která zakládá možnost nového rozhodnutí o náhradě, a že interpretace ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce, tak ji provedly odvolací a dovolací soud, není ústavně konformní. Domnívá se, že toto ustanovení je nutno vykládat tak, aby byl naplněn účel zákona, tj. odškodnění zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Proto navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil. II. Nejvyšší soud ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl - pokud jde o námitku stěžovatele týkající se nesprávného výkladu jednotlivých aplikovaných ustanovení zákoníku práce - že plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal také na to, že stěžovatel nenamítá, že by mu postupem soudu bylo odňato právo na soudní ochranu. Krajský soud v Ostravě se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že ve vyjádření Nejvyššího soudu nebyly obsaženy žádné skutečnosti, které by nevyplývaly již z napadeného rozhodnutí, Ústavní soud k tomuto vyjádření ve svém rozhodnutí nepřihlížel a stěžovateli ho také k případné replice nezasílal. III. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 61 C 209/2005 vedený u Okresního soudu v Ostravě. Ze spisu zjistil, že se stěžovatel jako žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání. Ztrátu na výdělku spatřoval v tom, že mu byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 12. 2000 s účinností od 18. 2. 2001 odňat částečný invalidní důchod. Žalobu dále opíral o skutečnost, že u něho byla zjištěna nemoc z povolání, v jejímž důsledku byl převeden na méně placenou práci a vedlejší účastník mu při uznání částečné invalidity doplácel náhradu za ztrátu na výdělku. Stěžovatel pak pracoval od 10. 1. 1994 do 30. 9. 2000 u společnosti Severomoravská plynárenská, a. s., kde, jak uvádí v ústavní stížnosti, dosahoval takových výdělků, které s připočtením částečného invalidního důchodu převyšovaly rozhodný valorizovaný průměrný výdělek před vznikem škody. Vedlejší účastník proto náhradu za ztrátu na výdělku přestal doplácet. Tento krok vedlejšího účastníka stěžovatel nežaloval. Od 1. 10. 2000 byl zaměstnán u společnosti Český Telecom, a. s. Odnětím částečného invalidního důchodu mu - podle jeho názoru - vznikla opět ztráta na výdělku, kterou by měl vedlejší účastník doplácet. Okresní soud v Ostravě rozsudkem č. j. 61 C 209/2005-52 ze dne 7. 3. 2006 žalobě vyhověl a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku 281.610,- Kč. Soud prvního stupně se opřel o ustanovení § 195 odst. 1 zákoníku práce, podle něhož je ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti rozdíl "pracovního potenciálu poškozeného zaměstnance mezi stavem, jaký by tu byl, nebýt nemoci z povolání, a jaký tu je i s nemocí z povolání". Tento rozdíl je vyjádřen v penězích jako rozdíl výdělku, jehož by poškozený zaměstnanec mohl dosáhnout, nebýt nemoci z povolání, a výdělku, jehož může dosahovat i s následky nemoci z povolání. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 16 Co 168/2006-74 ze dne 12. 7. 2006 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Z hlediska skutkového konstatoval, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu. Dále uvedl, že zanikl-li nárok poškozeného na náhradu za ztrátu na výdělku z toho důvodu, že poškozený dosahoval pravidelně výdělku (se zahrnutím částečného invalidního důchodu) přesahujícího jeho průměrný výdělek před vznikem škody, je nové rozhodnutí o náhradě za ztrátu na výdělku ve smyslu § 202 odst. 1 zákoníku práce možné jen tehdy, dojde-li k podstatné změně v poměrech poškozeného. Změna poměrů má význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného, spočívá-li změna přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Krajský soud prohlásil, že z posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava - město vyplývá, že stěžovateli nebyl odňat částečný invalidní důchod z důvodu změny zdravotního stavu, ale z důvodu změny právní úpravy, která nastala zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 155/1995 Sb.). Částečná invalidita byla u stěžovatele kontrolována až při jednání posudkové komise dne 13. 11. 2000; ta dospěla k závěru, že stěžovatel již není částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 15 %, zatímco podle ustanovení § 44 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec částečně invalidní, pokud jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 33 %. Krajský soud uzavřel, že v samotné skutečnosti, že stěžovateli byl při nezměněném zdravotním stavu odňat částečný invalidní důchod pouze pro změnu právní úpravy, nelze spatřovat podstatnou změnu poměrů ve smyslu § 202 odst. 1 zákoníku práce. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3460/2006-88 ze dne 6. 9. 2007 zamítnuto. Dovolací soud uvedl, že změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy - jak správně uvedl odvolací soud - týká-li se poměrů poškozeného (platná právní úprava se změnou poměrů, která nastala u poškozeného, žádné právní následky nespojuje), spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného zaměstnance, jemuž byla již dříve uznána nemoc z povolání a jehož zdravotní stav nedoznal podstatné změny, není ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce změna hledisek pro přiznání částečného invalidního důchodu. IV. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na soudní ochranu a dále práva na přiměřené hmotné zajištění, práva