I.ÚS 3184/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3184/23 ze dne 23. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti R. P., zastoupeného Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 332/2023-151 ze dne 6. 11. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 14 Nc 1289/2023-54 ze dne 29. 9. 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) M. P., 2) nezl. O. M. P., 3) nezl. A. R. P., 4) nezl. Ch. K. P. a 5) nezl. F. P. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že porušují jeho práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i nejlepší zájem dětí dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Z důvodu naléhavosti věci žádá také o přednostní projednání ústavní stížnosti. 2. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 na základě návrhu matky nezletilých (první vedlejší účastnice) nařídil předběžné opatření ukládající stěžovateli povinnost ponechat nezletilé v její péči (výrok I.). Dále rozhodl, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými každý sudý týden v pondělí od 15:30 hod. do 16:30 hod. v prostorách Arcidiecézní charity Praha za asistence pracovníka tohoto zařízení. Oběma rodičům uložil sjednání termínu přípravné schůzky a matce nezletilých uložil povinnost zajistit jejich přítomnost na asistovaných stycích (výrok II.). Stanovil také, že předběžné opatření pozbývá platnosti pravomocným rozhodnutím ve věci samé (výrok III.). 3. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu ve výroku I. změnil tak, že návrh matky na nařízení předběžného opatření o úpravě péče o nezletilé zamítl. Ve výrocích II. a III. usnesení obvodního soudu změnil tak, že nařídil předběžné opatření, dle kterého jsou rodiče povinni kontaktovat organizaci Area Fausta, ve které je stěžovatel po úvodní konzultaci oprávněn k asistovaným stykům s nezletilými každé úterý od 15:00 hod. do 17:00 hod. a každou sobotu od 9:00 hod. do 11:00 hod. Matce městský soud stanovil povinnosti spojené s realizací styku a upravil postup pro případ jeho neuskutečnění v řádném termínu. Náklady úvodní konzultace i asistovaného styku uložil hradit stěžovateli. 4. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel byl po incidentu dne 8. 9. 2023, kdy fyzicky napadl matku nezletilých, vykázán ze společného obydlí a jeho bezprostředního okolí podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Následně bylo usnesením č. j. 10 Nc 2014/2023-6 ze dne 15. 9. 2023 nařízeno předběžné opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí dle § 405 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, s trváním do 18. 10. 2023. Předloženými videonahrávkami bylo dle městského soudu osvědčeno, že stěžovatel nebyl schopen své jednání kontrolovat ani v přítomnosti nezletilých a přinejmenším v jednom případě byla jeho agresivita (řev, výhružky, bušení na dveře) zaměřena i vůči nim. Jednání stěžovatele dle městského soudu výrazně vybočilo z mezí přijatelného chování vůči dětem a vzbudilo důvodnou obavu, jak se k nim bude chovat bez přítomnosti třetí osoby. Městský soud tak ve shodně s obvodním soudem dospěl k závěru o naléhavé potřebě zatímní úpravy ve smyslu § 102 odst. 1 o. s. ř., neboť bylo třeba zachovat osobní styk stěžovatele s nezletilými i před rozhodnutím soudu ve věci samé, současně se však jevilo jako důvodné a v zájmu nezletilých, aby styk probíhal za asistence specializovaného pracoviště. Časový rozsah styku městský soud rozšířil a z kapacitních důvodů změnil asistující organizaci. U péče o nezletilé městský soud potřebu zatímní úpravy neshledal. II. 5. Obecným soudům stěžovatel vytýká, že se dopustily svévole, když bez jakéhokoliv důvodu nepřípustně omezily jeho dosud bezproblémový styk s nezletilými jen na čtyři hodiny týdně asistovanou formou. Poukazuje na extrémní nesoulad právních závěrů s vykonanými skutkovými zjištěními. Soudy podle něj rozhodly pouze na základě jednostranných tvrzení a důkazů matky a nevyložily, co považují za nejlepší zájem dítěte. Nebyl proveden jediný důkaz o tom, že by se vůči nezletilým dopustil násilí či že by měl ohrožovat jejich vývoj. Nebylo tak osvědčeno, že by pro ně představoval nebezpečí, na čemž nemůže nic změnit ani fakt, že mezi ním a matkou nezletilých šlo často o "italskou domácnost". Doložené videozáznamy se s jedinou výjimkou týkaly právě hádek mezi rodiči. Podle názoru stěžovatele soudy nemají právo odmítat rodiči styk s dětmi jen proto, že na ně na jednom z videí křičí kvůli neplnění povinností a buší jim na dveře. 6. Rozhodnutí obecných soudů dle stěžovatele odporuje také judikatuře Ústavního soudu, která vyžaduje zjišťování názoru nezletilého i v řízení o vydání předběžného opatření. Pokud obecné soudy názor dvou nejstarších synů nezjistily, jednaly v rozporu s jejich nejlepším zájmem a zprostředkovaně tak zasáhly i do práv stěžovatele. Za nepřezkoumatelné stěžovatel považuje rozhodnutí městského soudu, který odmítl reagovat na argumentaci obsaženou v jeho odvolání a dopustil se tak nepřípustné libovůle. 7. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy svá rozhodnutí založily na nepřípustně provedených důkazech, a to na sedmi videozáznamech s osobními projevy stěžovatele, které byly pořízeny bez jeho souhlasu a vědomí a nezletilých se s jednou výjimkou ani netýkají. Informuje také, že návrh na zrušení předběžného opatření obvodní soud zamítl. III. 8. K přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech Ústavní soud přistupuje restriktivně, což se týká zvláště předběžných opatření. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu; jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení, jakož i hodnocení podmínek pro jeho změnu či zrušení, se přezkumné pravomoci Ústavního soudu v zásadě vymyká a je věcí obecných soudů, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny). V rozhodnutích týkajících se nezletilých musí být zároveň v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zohledněn nejlepší zájem dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23, IV. ÚS 3262/22, IV. ÚS 2465/21, III. ÚS 1287/20 či III. ÚS 3261/19 a mnohá další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 9. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. IV. 10. V návaznosti na popsané limity ústavněprávního přezkumu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí byla vydána příslušným orgánem, měla zákonný podklad, a nelze v nich spatřovat projevy svévole či jinak nepřiměřeného zásahu do základních práv stěžovatele. Předběžné opatření upravující asistovaný styk stěžovatele s nezletilými bylo nařízeno bezprostředně po vykázání stěžovatele ze společného obydlí a po nařízení předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí. To bylo důsledkem fyzického napadení matky nezletilých, které stěžovatel sám připustil. Soudy měly k dispozici také videonahrávky, na kterých je dle jejich zjištění opakovaně zaznamenáno z normy vybočující chování stěžovatele (křik, vulgární nadávky, agresivita), které primárně směřuje vůči matce nezletilých, ale docházelo k němu i v přítomnosti dětí a v jednom případě směřovalo i přímo vůči nim (stěžovatel křičel, bouchal na dveře od pokoje nezletilých, do kterého se snažil dostat, říkal, že jim "rozbije držku", vulgárně jim nadával). Byť v manželství i v rodičovství mohou nastat mnohé obtížné situace, tímto způsobem by rodič vůči dětem vystupovat neměl, stejně jako by děti současně neměly být svědky toho, jak jeden z rodičů na druhého křičí, že "jej zabije a rozseká mu držku", případně být přítomni dalším konfliktním situacím. Snaží-li se stěžovatel