I.ÚS 3208/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3208/25 ze dne 2. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Myslivecké společnosti Kochánovice, z. s., sídlem Lukavice 182, zastoupené JUDr. Ing. et Ing. Romanem Ondrýskem, MBA, Ph.D., advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králově - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 7. 2025 č. j. 23 Co 110/2025-585, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a MUDr. Miroslava Gregora, Ph.D., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Vymezení věci 1. Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy vystupovala jako žalovaná ve sporu s vedlejším účastníkem. Ten se po stěžovatelce domáhal náhrady škody způsobené rytím černé zvěře (prasat divokých) na svých pozemcích sousedících s honitbou v nájmu stěžovatelky. Škoda měla spočívat v rozrytí půdy a poškození travního porostu a žalovaná částka zahrnovala náhradu této škody, ušlého zisku (ztráty na výnosu sena) a nákladů na uvedení pozemků do původního stavu. Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozsudek odvolacího soudu s tvrzením o porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy ČR. 2. Okresní soud v Chrudimi žalobě vedlejšího účastníka zčásti vyhověl a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 2 175 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 49 436,35 Kč, ohledně částky 90 435 Kč s úrokem z prodlení žalobu vedlejšího účastníka zamítl. Okresní soud při vyčíslení výše škody vyšel z částky stanovené znalcem, kterou znalec řádně zdůvodnil a ve své výpovědi a písemném upřesnění a doplnění posudku reagoval na námitky účastníků. Přestože okresní soud považoval tuto částku za zřetelně nízkou a málo motivující vykonavatele práva myslivosti k eliminaci škod, nebyly podle něj splněny podmínky pro postup podle § 2955 občanského zákoníku (podle něhož nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud). I jiný soudní znalec v dalším sporu týchž účastníků dospěl k měrné hodnotě škody v obdobné výši. Shrnutí napadeného rozhodnutí 3. Krajský soud v Hradci Králové (pobočka v Pardubicích) napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu: stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 14 600 Kč s úrokem z prodlení, ve zbytku (co do 78 010 Kč) žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení: stěžovatelku zavázal nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady nalézacího řízení (70 472,35 Kč) a odvolacího řízení (11 594 Kč). 4. Krajský soud považoval za hlavní spornou otázku posouzení účelného odstranění škody, tedy uvedení pozemků do původního stavu. Zdůraznil, že jde o škody způsobené v daném období opakovaně, v některých případech téměř každodenně, a že jde o pozemky, které přiléhají k obydlí vedlejšího účastníka a slouží k výběhu pro koně. Závěry znalce, z nichž vycházel okresní soud, považoval krajský soud za nepřiléhavé pro situaci vedlejšího účastníka a pro jeho pozemky, které vytvářejí i určitou estetickou hodnotu spojenou s bydlením. Způsob preferovaný znalcem by vyžadoval po vedlejším účastníkovi pořízení zemědělské techniky či zajištění firmy, která by takové opravy byla schopna provést. To by přineslo další značné náklady, navíc pravidelně, což krajský soud nepovažoval za ekonomický způsob uvádění do původního stavu. Navíc u oprav menších škod by kvůli přejíždění techniky nebylo možné zachovat kvalitu porostu na plochách, které rytím černé zvěře nebyly zasaženy. 5. Krajský soud proto považoval úpravu samotným vedlejším účastníkem a jeho rodinou za účelný způsob uvedení do původního stavu, a to v částce 100 Kč za hodinu při úpravě 5 m2 za hodinu. Ani znalcův odhad jiného časového rozlišení práce krajský soud nepovažoval za přiléhavý, protože ten nezohledňoval přípravné a následné práce (dopravu na místo, přípravu pracovních prostředků atd.). Výši škody tak určil krajský soud úvahou podle § 136 občanského soudního řádu na základě žalobních tvrzení, kterou následně ponížil o 50 %, protože dospěl k závěru, že vedlejší účastník neplnil povinnosti, které mohly eliminovat vznik škod, čímž přispěl ke vzniku situace rovnou měrou jako stěžovatelka. 6. Náhradu nákladů krajský soud vypočetl podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a nahlížel na vedlejšího účastníka jako na úspěšného s tím, že rozhodnutí spočívalo na úvaze soudu. Náhradu vypočetl z přisouzené částky, nikoliv z částky požadované žalobou. Shrnutí ústavní stížnosti 7. Stěžovatelka spatřuje v napadeném rozsudku krajského soudu porušení svého práva na spravedlivý proces a požaduje jeho zrušení. Toto porušení stěžovatelka konkrétně spatřuje v tom, že krajský soud: a) přehlížel závěry znalce a dopustil se zakázaného věcného přezkumu znaleckého posudku (i přes identické závěry jiného znalce v dalším sporu těchto účastníků), b) oproti okresnímu soudu odlišně hodnotil znalecké posudky, aniž znalce vyslechl, c) v rozporu se zákonem aplikoval spravedlivé uvážení o výši škody, d) vystavěl závěry o vhodnosti jedné metody uvedení do původního stavu na skutečnostech, které jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, e) při určení škody vyšel z hodinové odměny vynásobené počtem hodin strávených prací podle tvrzení vedlejšího účastníka, přestože tento časový rozsah prokazatelně vyvrátil znalec, a f) o nákladech řízení rozhodl v rozporu s věcným řešením sporu a nezohlednil, že vedlejší účastník extrémně nadhodnotil svůj žalobní nárok. 8. Stěžovatelka zdůrazňuje, že od počátku řízení poukazovala na to, že vedlejším účastníkem prosazovaná metoda nápravy je nepřiměřená a neúčelná vzhledem k zemědělskému charakteru pozemků a vzhledem k rozsahu poničené plochy přes tisíc metrů čtverečních. 9. Způsob, kterým krajský soud dospěl k výši škody a k určení počtu hodin strávených nápravnými pracemi, považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelný. Krajský soud nemohl výši náhrady určit sám, protože tento postup má svoje místo tam, kde škodu nelze přesně určit. Ve stěžovatelčině věci šlo pouze o nesouhlas krajského soudu se znalcem určenou výší škody. 10. Konečně stěžovatelka nesouhlasí s tím, že se soudy nezabývaly jejími námitkami ohledně rozsahu škody s tím, že tyto námitky měla stěžovatelka vznést vůči vedlejšímu účastníkovi ještě před podáním žaloby, resp. ve lhůtě podle § 55 odst. 3 zákona o myslivosti. Otázka rozsahu škody má vliv na výši náhrady, proto měla být předmětem řádného dokazování před soudem. Posouzení Ústavním soudem 11. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 12. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 13. Stěžovatelčiny stížnostní námitky lze rozdělit do dvou okruhů: Zaprvé stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak krajský soud zacházel se znaleckými závěry, které na rozdíl od okresního soudu nahradil vlastní úvahou o výši škody. Zadruhé stěžovatelka napadá rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení. 14. K prvnímu okruhu námitek musí Ústavní soud poznamenat, že výše náhrady škody, kterou má podle napadeného rozsudku stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi zaplatit, činí z nyní projednávané věci tzv. bagatelní spor (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3779/25, bod 4, usnesení sp. zn. III. ÚS 3259/25, body 12 a 13, nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 1447/22, bod 5). V takových sporech je zásah Ústavního soudu spíše výjimkou, protože tyto částky zpravidla nejsou schopny vést k porušení základních práv a svobod. Tato praxe Ústavního soudu reflektuje koncepci občanského soudního řádu, který nepřipouští dovolání u peněžitých plnění do 50 000 Kč, a současně není vhodné, aby v těchto věcech plnil roli další instance Ústavní soud. Ústavní soud vnímá, že i taková částka nemusí být pro stěžovatelku jako zapsaný spolek zanedbatelná, ale stěžovatelka nic takového netvrdí (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25 a tam citovanou judikaturu). 15. O to více proto platí zdrženlivost Ústavního soudu při zásazích do rozhodovací činnosti obecných soudů, jimž především náleží činit skutková zjištění a vyvozovat právní závěry. Ústavní soud do této sféry nevstupuje, pokud jejich rozhodnutí nevykazují prvky svévole nebo nejsou založena na extrémním rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů. Rovněž volné hodnocení důkazů (v souladu s § 132 občanského soudního řádu) je doménou obecných soudů, včetně úvahy, zda přihlédnou, či nepřihlédnou ke znaleckým závěrům. Podstatné je, že to obecné soudy přesvědčivým způsobem zdůvodní (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3091/20, body 8 a 10, nebo usnesení sp. zn. IV