I.ÚS 3220/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3220/22 ze dne 21. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Původní bílovická pekárna s. r. o., sídlem Žižkova 51, Bílovice nad Svitavou, zastoupené Mgr. Petrem Pařilem, advokátem, sídlem Škárova 809/16, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2022 č. j. 23 Cdo 1404/2021-192, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2020 č. j. 3 Cmo 48/2018-170 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2017 č. j. 15 Cm 16/2017- 72, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Bílovická pekárna s. r. o., sídlem Palackého třída 1891/162, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti vedlejší účastnici jako žalované změnit obchodní firmu v zakladatelské listině tak, že ze své obchodní firmy odstraní slovo "bílovická" a nahradí je jiným slovem, a podat k příslušnému rejstříkovému soudu návrh na změnu zápisu obchodní firmy v obchodním rejstříku. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla v části, týkající se obchodní firmy stěžovatelky, podána důvodně, neboť zaměnitelná není obchodní firma vedlejší účastnice s obchodní firmou stěžovatelky, nýbrž obchodní firma stěžovatelky s obchodní firmou vedlejší účastnice. Ze strany vedlejší účastnice tak nejde o závadný stav, který je třeba odstranit. Při ochraně obchodní firmy totiž platí rovněž princip priority, zde priorita k užívání obchodní firmy ve znění Bílovická pekárna s. r. o., svědčí vedlejší účastnici, a nikoliv stěžovatelce. Městský soud současně poukázal na to, že stěžovatelka s žalobou přišla čtyři a půl roku po přijetí zaměnitelného znění obchodní firmy, po více jak 19 letech existence obchodní firmy vedlejší účastnice. Tvrdila-li stěžovatelka v řízení taktéž nárok z titulu porušení jejích práv z ochranné známky, pak vzhledem ke skutečnosti, že obchodní firma vedlejší účastnice zní Bílovická pekárna s. r. o., a stěžovatelka má chráněno slovní označení Bílovický chléb, pak nelze dovodit, že by vedlejší účastnice porušovala práva stěžovatelky z ochranné známky Bílovický chléb. 4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka odvolání. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 24. 10. 2018 č. j. 3 Cmo 48/2018-104 rozsudek městského soudu změnil tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost změnit obchodní firmu v zakladatelské listině tak, že ze své obchodní firmy odstraní slovo "bílovická", a podat příslušnému rejstříkovému soudu návrh na změnu zápisu obchodní firmy v obchodním rejstříku, a dále rozhodl o nákladech řízení. 5. Výše uvedený rozsudek vrchního soudu byl k dovolání vedlejší účastnice rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2019 č. j. 23 Cdo 1308/2019-136 zrušen a věc byla vrácena vrchnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vrchnímu soudu vytkl, jako nesprávný jeho závěr o tom, že firma vedlejší účastnice nesplňuje požadavek pravdivosti podle § 424 občanského zákoníku, je-li dominantní část kmene obchodní firmy vedlejší účastnice Bílovická pekárna spjata s konkrétní obcí, k níž však vedlejší účastnice již dlouhodobě nemá žádný vztah, přičemž u průměrného zákazníka bude však právě tím prvkem, jenž naopak takový vztah v jeho dojmu vyvolá a bude jej ze znění obchodní firmy předpokládat, tj. že jde o "pekárnu z Bílovic". Vrchní soud podle Nejvyššího soudu ze skutkových zjištění pominul historii vedlejší účastnice a jejího zakladatele, sahající až do roku 1949, jež byla zčásti spjata i s obcí Bílovice. Uvedl-li tedy vrchní soud v napadeném rozhodnutí, že klamavost obchodní firmy vedlejší účastnice je dána v ní uvedenou nepravdivou informací o sídle či jiném reálném vztahu k obci Bílovice, pominul skutečnosti, že vedlejší účastnice má svůj původ v ní, rozvinula zde výrobu svého tradičního kmínového chleba a po řadu let zde provozovala svou pekárnu, nebo tyto skutečnosti nepovažoval za reálný vztah vedlejší účastnice k dané obci. Vrchní soud nezohlednil, že reálný vztah vedlejší účastnice k obci Bílovice prokázán byl, a sice jejím aktivním působením v této obci nejméně po dobu od vzniku vedlejší účastnice do přestěhování do vedlejší obce, přičemž historie pekárny vedlejší účastnice sahá až do roku 1949. Pro to, aby obchodní firma obsahující geografický pojem dostála požadavku pravdivosti, není nezbytně nutné, aby podnikatel měl v daném geograficky vymezeném území své sídlo či provozovnu, vyplývá-li reálný vztah k tomuto území z jiných skutečností. 6. Následně vrchní soud napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu, kterým byla žaloba o změnu obchodní firmy zamítnuta, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud v odůvodnění napadeného, v pořadí druhého, rozhodnutí dovodil, že ve vztahu pro stěžovatelku chráněného označení Bílovický chléb a vytýkaného označení Bílovická pekárna již městský soud dovodil vyloučení možné zaměnitelnosti. Vedle uvedeného vrchní soud doplnil, že zvolila-li si vedlejší účastnice označení (znění své obchodní firmy) k datu 13. 1. 1998, pak ve vztahu k podání přihlášky ochranné známky k datu 2. 11. 2015 jí svědčí časová priorita užívání, a nelze-li dovodit, že by znění své obchodní firmy vedlejší účastnice užívala v rozporu se zákonnými požadavky na znění obchodní firmy, pak ani nelze dovodit porušení práv stěžovatelky ze zapsané ochranné známky. 7. Proti rozsudku vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), částečně jako vadné a částečně jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud mimo jiné poukázal na to, že již ve svém kasačním rozsudku ze dne 27. 5. 2019 sp. zn. 23 Cdo 1308/2019 vydaném v této věci dovodil, že obchodní firma vedlejší účastnice není klamavá, neboť vedlejší účastnici s obcí Bílovice nad Svitavou pojí její původ a dlouhá tradice v pekařství v této obci. Vedlejší účastnice v Bílovicích nad Svitavou po mnoho let sídlila a měla zde provozovnu, rozvinula zde výrobu svého tradičního chleba. Navíc v době, kdy si vedlejší účastnice svou obchodní firmu volila a nechávala zapsat do obchodního rejstříku, měla kromě výše uvedených vazeb v této obci i své sídlo a provozovnu. Nejvyšší soud dále konstatoval, že klamavost obchodní firmy obsahující geografický pojem nelze posuzovat pouze hlediskem (aktuálního) umístění sídla a/nebo provozovny v místě, na nějž tento geografický pojem odkazuje. Splnil-li tedy podnikatel v době zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku podmínky na ni kladené (obchodní firma nebyla zaměnitelná s jinou obchodní firmou a nebyla klamavá), nelze podnikatele nutit, aby poté, co (po delší době) změnil své sídlo, změnil i svou obchodní firmu, i když tato obchodní firma obsahuje odkaz na obec, v níž měl podnikatel původně sídlo a provozovnu. Skutečnost, že došlo ke změně sídla tohoto podnikatele, pak vyplývá z veřejně přístupného obchodního rejstříku. Nejvyšší soud proto neshledal důvod pro změnu svého právního názoru a tudíž důvod pro to, aby jím již vyřešenou právní otázku posoudil jinak. II. Argumentace stěžovatelky 8. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že od počátku řízení uváděla, že název vedlejší účastnice je klamavý, neboť její obchodní firma obsahuje klamavý a nepravdivý geografický údaj, když běžně vystupuje pod označením "Podpěrova pekárna". Stěžovatelka tvrdí, že tímto svým jednáním vedlejší účastnice popírá, že by pro ni původní označení (Bílovická pekárna) nabylo příznačnosti, významu a hodnoty, a zároveň se tím dobrovolně vzdává svého práva na užívání renomované obchodní firmy. Stěžovatelka zdůrazňuje, že právo na užívání renomované obchodní firmy nemůže svědčit tomu, kdo běžně vystupuje pod jiným označením než pod označením podle své obchodní firmy. 9. Stěžovatelka namítá, že městský soud ani vrchní soud se touto její argumentací nezabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní nevypořádaly. Měl-li městský soud zato, že stěžovatelka tuto svoji argumentaci