I.ÚS 3307/23 – Ústavní soud

I.ÚS 3307/23 ze dne 8. 1. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Mgr. Zuzany Candiglioty, advokátky, sídlem Burešova 615/6, Brno, 2) Alojze Cipka, zastoupeného stěžovatelkou 1), proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 279/2023-67 ze dne 22. 9. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje 1. Stěžovatel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhal proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč z titulu nezákonných rozhodnutí vydaných v trestním řízení, které zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 1376/18 ze dne 10. 12. 2019 (N 207/97 SbNU 222) pro porušení práva stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovateli byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 19 C 237/2020-46 ze dne 31. 5. 2022 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ("městský soud") č. j. 11 Co 301/2022-281 ze dne 7. 12. 2022 přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 65 569 Kč. V řízení byl stěžovatel zastoupen stěžovatelkou; jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků nebylo vyhoveno. 2. Následně podal stěžovatel návrh na částečné zastavení exekuce co do částky 67 569 Kč (skládající se z nákladů řízení z rozsudku městského soudu č. j. 11 Co 301/2022-281 navýšené o 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek), která je proti němu vedena u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 2762/2021 a prováděna na základě vykonatelného výkazu nedoplatků oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ("Všeobecná zdravotní pojišťovna"), na veřejném pojištění ve výši 45 841 Kč a dlužném penále ve výši 71 432 Kč. Usnesením č. j. 67 EXE 2762/2021-29 ze dne 18. 4. 2023 Obvodní soud pro Prahu 4 exekuci v rozsahu jejího vedení na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky č. j. 171 EX 02125/21-069 ze dne 9. 12. 2022 (náhrady nemajetkové újmy a náhrady nákladů řízení) částečně zastavil co do částky 18 892 Kč; ve zbývající části návrh stěžovatele zamítl. 3. Obvodní soud pro Prahu 4 vyšel z toho, že stěžovateli byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 65 569 Kč a že stěžovatel měl se stěžovatelkou uzavřenou smlouvu o poskytování právních služeb, v níž se zavázal uhradit jí podílovou odměnu ve výši 25 % z hodnot protistranou poskytnutého plnění a v případě pravomocně přiznané náhrady nákladů řízení odměnu (vyjma soudního poplatku). Tím by se však dluh stěžovatele na veřejném zdravotním pojištění snížil jen minimálně, a proto je ujednání ohledně další odměny rozporné s dobrými mravy. V souladu s dobrými mravy je stanovení odměny stěžovatelky ve výši 25 % z přisouzené částky i náhrady nákladů řízení, tedy v rozsahu 18 892 Kč, ohledně nichž Obvodní soud pro Prahu 4 exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. částečně zastavil. 4. K odvolání Všeobecné zdravotní pojišťovny městský soud napadeným usnesením změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 tak, že se návrh stěžovatele na částečné zastavení exekuce zamítá. Městský soud neshledal žádné vady exekučního titulu, které by zapříčinily, že by jeho výkon vedl ke zjevné nespravedlnosti či k popření principů právního státu. Takovou skutečnost nelze dovozovat podle městského soudu z toho, že exekučním příkazem byla postižena pohledávka stěžovatele proti státu, neboť ta náleží účastníkovi řízení, jehož zástupce-advokát je pouze platebním místem. Není relevantní, zda a na jakém základě se zavázal stěžovatel poskytnout část takto získaných finančních prostředků jinému. Případné neuhrazení odměny stěžovatelky je důsledkem jejího podnikatelského rizika, na něž přistoupila zastupováním nemajetného stěžovatele. Návrh stěžovatele tak nenaplňuje žádnou ze skutkových podstat pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 o. s. ř. II. Argumentace stěžovatelů 5. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení; tvrdí, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny a právo stěžovatelky podle čl. 26 odst. 1 Listiny. 6. Stěžovatelé rekapitulují skutkové a procesní okolnosti věci. Stěžovatel je nemajetný a bez domova. Vyhledal právní pomoc stěžovatelky s tím, že orgány činné v trestním řízení jeho trestní oznámení na napadení městskými strážníky nevyšetřují s dostatečnou péčí. Ústavní soud mu dal za pravdu, na základě čehož se částečně domohl náhrady nemajetkové újmy po státu. Žádné prostředky mu však nebyly vyplaceny, neboť byly použity na uspokojení jeho dluhů v exekuci. 7. Stěžovateli vzniklo příkoří již v řízení o náhradě nemajetkové újmy, v němž mu soudy nesprávně nepřiznaly osvobození od soudních poplatků. Proto stěžovatelka za něj zaplatila soudní poplatek a převzala jeho zastoupení, neboť právo na právní pomoc musí být umožněno i jiným způsobem, a sice uzavřením smluvního poskytování právních služeb s advokátem, jakožto pojistka pro ochranu slabších, kterým by se jinak pomoci před soudy nedostalo. Podnikatelské riziko stěžovatelky spočívalo v tom, zda něco vymůže, nikoli v tom, že převzala právní zastoupení. Výkladem městského soudu by měl každý advokát odmítnout klienta s exekucemi, který nemá okamžitě na zaplacení právních služeb a v podstatě vylučuje možnost v takovém případě uzavřít s ním smlouvu o poskytování právních služeb za podílovou odměnu. Nebýt přitom právních služeb stěžovatelky, pro exekučně oprávněné by se nic nevymohlo. V konečném důsledku jsou to oprávnění, kteří se obohacují na stěžovatelkou poskytnuté právní pomoci. 8. Výkon exekuce k veškerému přisouzenému plnění z odškodňovacího řízení vede vzhledem k okolnostem stěžovatelů ke zjevné nespravedlnosti, porušuje jejich ústavně zaručená práva a je v rozporu s pozitivními i negativními závazky státu. Bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby stěžovatelka nedostala za právní služby zaplaceno, a proto bylo namístě exekuci částečně zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jak učinil Obvodní soud pro Prahu 4. Městský soud se formalisticky omezil pouze na bezvadnost exekučního titulu, aniž by posoudil důsledky výkonu exekuce v širších souvislostech; zejména měl zohlednit, že stěžovatelka pomohla pro stěžovatele získat finanční plnění a tím i částečně splatit vymáhaný dluh v exekuci, která by musela být dříve či později pro nemajetnost stěžovatele zastavena. 9. Ohledně své legitimace stěžovatelka argumentuje, že přestože formálně nebyla účastnicí řízení, jiný procesní prostředek k ochraně jejího práva zákon neposkytuje. V úvahu přichází pouze exekuční řízení na vymožení odměny proti svému klientovi, což je krajně neetické, mimo jiné proto, že stěžovatele stále zastupuje. Nadto jsou podle ní dány důvody podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tedy že ústavní stížnost svým významem přesahuje její vlastní zájmy; opačný závěr by formalisticky odepřel možnost advokátů podávat ústavní stížnosti proti rozhodnutím, které zasahují do jejich majetkových práv. Ve vztahu ke stěžovatelce jde o "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava"). Přípustnost ústavní stížnosti dovozuje také z § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu. III. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 10. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval k vyjádření městský soud a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. 11. Všeobecná zdravotní pojišťovna Ústavnímu soudu sdělila, že nebude uplatňovat práva vedlejší účastnice řízení. 12. Městský soud ve vyjádření uvedl, že jeho usnesení odpovídá zákonu a zásadám exekučního řízení. Stížnost stěžovatele není dostatečně odůvodněna a stěžovatelka postrádá aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti, protože nebyla účastnicí exekučního řízení. Navrhuje proto, aby ústavní stížnost byla odmítnuta zčásti jako zjevně neopodstatněná a zčásti podaná neoprávněnou osobou. 13. Stěžovatelé replikou zareagovali na vyjádření městského soudu především odkazy na odůvodnění ústavní stížnosti. IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní stížnost byla stěžovatelem podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je oprávněný k podání ústavní stížnosti a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. 15. Dále se Ústavní soud zabýval tím, zda je stěžovatelka osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti, nebyla-li účastnicí řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo. Stěžovatelka v této souvislosti a