I.ÚS 3326/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3326/22 ze dne 14. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Gabrielou Hulinovou Pitrovou, MBA, advokátkou se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10, proti usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. 0 Nt 2211/2022-11 ze dne 21. října 2022 a usnesení Generálního ředitelství cel č. j. GŘC-778-2193/TČ-2018-835120 ze dne 27. června 2022, za účasti Okresního soudu v Opavě a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Generální ředitelství cel (dále jen "Ředitelství") rozhodlo o prodeji zajištěného majetku stěžovatele. Okresní soud v Opavě (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele proti usnesení o prodeji zamítl. 2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá nezákonnost postupu orgánů veřejné moci spočívající v extenzivním výkladu právních norem. 3. Ředitelství provádí úkony trestního řízení ve věci, v níž je stěžovatel spolu s dalšími osobami podezřelý z neoprávněného provozování hazardní hry podle § 252 odst. 1, 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku a z legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. c) trestního zákoníku; doposud nebylo zahájeno trestní stíhání žádné osoby. Ředitelství usnesením č. j. GŘC-778-785/TČ-2018-835120 ze dne 21. prosince 2020 zajistilo jako náhradní hodnotu podle § 79g odst. 1 trestního řádu loď stěžovatele. Návrhem ze dne 22. dubna 2022 stěžovatel požadoval navrácení věci a vyjádřil obavu o stav a náležitou správu lodi. Ředitelství reagovalo na jeho žádost shora označeným usnesením o prodeji věci podle § 12 odst. 2 písm. b) a c) a § 1 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 279/2003 Sb."), neboť jde o věc ztrácející na tržní hodnotě, a současně jsou s výkonem správy spjaty nepřiměřené náklady. Ve stížnosti stěžovatel namítal, že ještě nebylo zahájeno jeho trestní stíhání a že v době vysoké inflace nelze dovozovat lepší fixaci hodnoty v penězích. 4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že již samotným zajištěním věci bylo zasaženo jeho právo na pokojné užívání majetku, byť způsobem, který zákon umožňuje, ovšem jako zásah dočasný. Transformací věci na peníze, v době, kdy nelze předvídat vývoj inflace, může do budoucna vzniknout větší újma, než jaké se má tímto postupem předcházet, a proto měl být k takovému kroku přizván odborník. Podle stěžovatele bude jeho majetek znehodnocen a bude-li zproštěn viny v doposud nezahájeném řízení, vznikne státu škoda převyšující úsporu vzniklou prodejem věci. 5. Podle stěžovatele nelze srovnávat situaci, kdy je majitel zajištěné věci obviněným, se situací, kdy je pouze podezřelým, a není ani jasné, zda ke spáchání trestného činu došlo. Ze znění § 12 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb. je patrné, že toto ustanovení se týká obviněného, nikoli podezřelého a uvedené termíny není možné zaměňovat podle aktuální potřeby orgánů činných v trestním řízení. Neuvedl-li zákonodárce termín "obviněný či osoba v obdobném procesním postavení" nebo "vlastník majetku", není možné uvedené procesní nástroje použít proti majetku stěžovatele. 6. Stěžovatel je přesvědčen, že v projednávané věci byl zákon vyložen extenzivně, tím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení stížnostního soudu a Ředitelství zakázal pokračovat v porušování jeho základních práv. 7. Zásah Ústavního soudu, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) připadá v úvahu jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, vykazují-li závěry obecných soudů znaky svévole či dokonce libovůle. 8. Z přiložených písemností vyplývá, že sám stěžovatel nabádal správce zajištěné věci k ochraně před jejím znehodnocením a k provedení úkonů směřujících k uchování její hodnoty. Ředitelství podezřívá stěžovatele a další osoby z provozování a organizace hazardních her na stovkách technických zařízení na území celé republiky, aniž by k takové činnosti měli povolení [§ 7 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů], tím získávají finanční prospěch velkého rozsahu, a proto byla zajištěna přesně označená loď. V současném stavu řízení není možné zajištěnou věc vrátit a takové rozhodnutí nelze očekávat ani v blízké době. Aby zabránilo ztrátě hodnoty zajištěné věci, rozhodlo Ředitelství o jejím zpeněžení. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele dostatečně vypořádal a s odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1899/17 ze dne 12. července 2017 a sp. zn. II. ÚS 1907/17 ze dne 8. srpna 2017 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že prodej zajištěných věcí, nejde-li o specifické výrobky, ale o produkty řadové výroby, je možné popsaným postupem zpeněžit. Stížnostní soud vytkl Ředitelství, že nevyčíslilo zjištěnou výši nákladů spojených s péčí o zajištěnou loď; sám uvedl, že doposud vynaložené náklady činí 81 953,30 Kč a lze očekávat jejich další růst. 9. Podle § 12 zákona č. 279/2003 Sb. (Hlava III, Správa zajištěného majetku) může soud rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného (odst. 1) nebo i bez jeho souhlasu (odst. 2), lze-li důvodně předpokládat, že bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, zejména jde-li o motorová vozidla nebo elektrozařízení [písm. b)] nebo jsou-li s výkonem správy spojeny nepřiměřené náklady [písm. c)]. 10. V § 1 zákon č. 279/2003 Sb. uvádí, že: "[u]stanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu při správě zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu..." (odst. 6), a ustanovení "v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jíž byl zajištěn majetek v trestním řízení" (odst. 7). 11. Trestní řád v hlavě čtvrté, oddílu čtvrtém (§ 77b-79g) upravuje zajištění věcí důležitých pro trestní řízení; takovou věcí se rozumí věc, která je výnosem z trestné činnosti nebo je náhradní hodnotou za ni [§ 77b odst. 1 písm. c) a d)]. Podle § 79 odst. 1 trestního řádu (Zajištění náhradní hodnoty) "[n]elze-li zajistit věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může být místo ní zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, její hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících zajištění věci, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti (§ 79a až 79f)". Podle § 79c odst. 1 trestního řádu (Provedení zajištění movité věci) "[k]do má u sebe movitou věc, která může podléhat zajištění, je povinen takovou věc na vyzvání předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce nebo policejního orgánu vydat; pokud ji nevydá, může mu být odňata". 12. Z uvedené právní úpravy je patrné, že pro použití majetkového zajišťovacího institutu není rozhodné, je-li vedeno trestní řízení proti osobě, jejíž majetkové hodnoty jsou dotčeny, anebo je z předmětné trestné činnosti podezřelá osoba jiná. Jinými slovy, majetkové zajišťovací instituty se ukládají ve vztahu k věci, a není podstatný vztah osoby, které věc nebo majetková hodnota náleží, k trestné činnosti, z níž má jako výnos pocházet (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1829/15 ze dne 21. července 2015). Úkolem správce je zachovat hodnotu zajištěné věci, a to i jejím zpeněžením. 13. Státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že Ředitelství i stížnostní soud coby orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu se zákonem, nezneužily aplikované předpisy k jiným účelům (čl. 4 odst. 4 Listiny) a o právu stěžovatele vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny rozhodl soud (čl. 38 odst. 1 Listiny). Právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje, že o věci účastníka řízení bude rozhodováno na základě předem stanovených pravidel, a nikoli, že rozhodnutí musí odpovídat jeho očekávání. Za daného stavu věci Ústavní soud dospěl k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, napadeným usnesením stížnostního soudu porušena nebyla. Odůvodnění napadeného usnesení vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost a nevybočuje z případů, jimiž se Ústavní soud již dříve zabýval (viz výše, též usnesení sp. zn. III. ÚS 3667/13 ze dne 9. února 2016). 14. Lze rozumět s