I.ÚS 3344/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 N 129/70 SbNU 193 Náhrada nákladů řízení při zastoupení České televize advokátem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka - ze dne 24. července 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 ve věci ústavní stížnosti Kateřiny Zářecké, zastoupené Mgr. Markétou Tylečkovou, advokátkou se sídlem Svornosti 2, Havířov-Město, proti výroku II usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 4. 1. 2012 č. j. 106 C 233/2011-30, jímž bylo zastaveno řízení o zaplacení dlužné částky 675 Kč za neuhrazené televizní poplatky a jímž bylo stěžovatelce uloženo zaplatit České televizi náhradu nákladů řízení ve výši 6 334,64 Kč, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2012 č. j. 71 Co 105/2012-50, kterým bylo mimo jiné změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 7 120 Kč, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení. I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2012 č. j. 71 Co 105/2012-50 se ruší. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu stěžovatelky Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (jejich jednotlivých výroků). Opírá ji zejména o následující důvody. Stěžovatelka má za to, že citovaným rozhodnutím krajského soudu, jakož i rozhodnutím okresního soudu mu předcházejícím (v odvoláním dotčeném výroku o náhradě nákladů řízení) bylo porušeno zejména její základní právo na spravedlivé projednání věci zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud projednával žalobu České televize, která po stěžovatelce požadovala zaplacení částky 675 Kč na dlužných televizních poplatcích. Proti platebnímu rozkazu podala stěžovatelka odpor. K žalobě se vyjádřila tak, že ji považovala za překvapivou; z informací žalobkyně, které stěžovatelce sdělila k její reakci na předžalobní upomínku, stěžovatelka nemohla usuzovat, že žalobkyně má zájem na okamžitém zaplacení a že chce podat žalobu k soudu. Dle telefonické informace pracovnice žalobkyně bylo přitom možné vyčkat na září roku 2011, protože v tomto měsíci žalobkyně vykáže všem odběratelům hradícím prostřednictvím SIPO všechny splatné nedoplatky. Protože stěžovatelka podle rozpisu SIPO plateb na měsíc září 2011 neměla pod žalobkyní deklarovanými údaji vykázán žádný splatný dluh, žádnou dlužnou částku tedy nehradila. Žalovanou částku stěžovatelka uhradila až po obdržení žaloby, neboť bylo pro ni zbytečné se o tuto částku soudit, a nechat tím narůstat úroky z prodlení. Okresní soud usnesením ze dne 4. 1. 2012 č. j. 106 C 233/2011-30 řízení ve věci zaplacení zastavil a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení, což odůvodnil tím, že stěžovatelka žalovanou částku uhradila až po podání žaloby. Takové odůvodnění však stěžovatelka považovala za nepřesvědčivé a ve svém důsledku zasahující do jejího práva na spravedlivý proces. Proto se proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení odvolala. Krajský soud však prý dovodil, že v jejím případě jako neúspěšné strany nemůže být aplikován § 150 o. s. ř., respektive výjimka v něm zakotvená. Žalobkyně tak má podle krajského soudu proti stěžovatelce právo na plnou náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí odůvodnil krajský soud podle tvrzení stěžovatelky tím, že stěžovatelka měla dostatek času na zaplacení před podáním žaloby. Nadto, krajský soud považoval náklady žalobkyně na vymožení předmětné pohledávky za účelně vynaložené, a to vzhledem k okolnostem případu. Krajský soud však vůbec nezohlednil, že Česká televize má dostatečné kapacity na to, aby ji v takovém sporu zastupovali vlastní zaměstnanci. Krajský soud rovněž nevzal v úvahu, že v příslušné elektronické aplikaci se nedoplatek stěžovatelky nezobrazoval, resp. se zobrazoval v různé výši. Konečně, krajský soud podle stěžovatelky pochybil, navýšil-li z vlastní iniciativy náhradu nákladů za prvostupňové řízení přiznanou nalézacím soudem České televizi. Učinil tak k odvolání stěžovatelky, domáhající se moderace své povinnosti hradit náklady řízení, aniž by to sama Česká televize požadovala. II. Průběh řízení před Ústavním soudem a jím učiněná zjištění z vyžádaného spisového materiálu A. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově sp. zn. 106 C 233/2011. Zjistil, že jmenovaný soud usnesením ze dne 4. 1. 2012 č. j. 106 C 233/2011-30 řízení zastavil (výrok I) a výrokem II stanovil stěžovatelce povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 334,64 Kč. V odůvodnění tohoto usnesení je mimo jiné uvedeno, že stěžovatelka splnila dluh až po podání žaloby, a proto byla žaloba vzata zpět. Stěžovatelka tedy podle okresního soudu zavinila zastavení řízení a je povinna nahradit náklady řízení. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením z 29. 6. 2012 č. j. 71 Co 105/2012-50 tak, že: "I. Usnesení okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku o nákladech řízení, mění takto: [...] Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 120 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce. [...] II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce." K otázce náhrady nákladů řízení krajský soud zejména zdůraznil, že § 150 o. s. ř. upravuje moderační právo obecného soudu odchýlit se od obecného pravidla, podle něhož se povinnost k náhradě nákladů řízení ukládá neúspěšné straně sporu. Je pravomocí obecného soudu, aby posoudil, zda v daném případě existují zvláštní okolnosti ospravedlňující použití tohoto výjimečného institutu. Naopak však platí, že pokud obecný soud tento výjimečný institut použije, nemůže tak činit svévolně, a musí jeho aplikaci zdůvodnit. Jak podle krajského soudu vyplývá z obsahu spisu, stěžovatelka byla při podání žaloby žalobkyní vyzvána ke splnění své povinnosti a doručení této výzvy nikterak nezpochybňuje. Ani po této výzvě však stěžovatelka na svou zákonnou povinnost nereagovala, byť výzvu převzala osobně dne 29. 6. 2011. V této výzvě byly konkretizovány veškeré platby, které od doby, kdy se stala držitelkou televizního přijímače, uhradila. Současně je v této výzvě konkretizováno období, kdy platby v předepsané výši uhrazeny nebyly s tím, že stěžovatelka byla vyzvána zaplatit dluh, který žalobkyně vůči ní eviduje, a to nejpozději do patnácti dnů od doručení předmětné výzvy. Pokud nezpochybňuje, že se stala držitelem televizního přijímače, neměla žádný důvod po obdržení této výzvy telefonicky žalobkyni kontaktovat. Stejně tak je nedůvodná její námitka ve vztahu k předepsaným platbám SIPO. Stěžovatelka měla podle krajského soudu dostatek času k uhrazení svého závazku, avšak aktivní nebyla, svůj dluh splnila teprve poté, co se žalobkyně obrátila na soud. Nadto, podle krajského soudu lze souhlasit s žalobkyní, že předmětná poplatková povinnost je založena přímo zákonem, je důležitým zdrojem její činnosti a splnění této poplatkové povinnosti žalobkyně vymáhala svým vlastním jménem v rámci výkonu řádné péče. Pokud jde podle krajského soudu "o účelnost vynaložených nákladů s přihlédnutím ke složitosti věci, opakovanému zastupování ve více totožných sporech, pak k této otázce se již opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud, podle kterého při určování odměny za zastupování advokátem nejsou důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně okolnosti, že advokát činil v řízení úkony formou automatizovaných výstupů a podání, že spor je veden o nízkou částku, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná, nýbrž okolnosti případu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008). Tyto okolnosti nebyly v daném věci odvolacím soudem shledány." B. Krajský soud se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že v řízení před odvolacím soudem k porušení základních práv (svobod) stěžovatelky nedošlo, neboť odvolací soud rozhodoval podle obsahu spisu a své rozhodnutí - na které přiměřeně odkazuje - řádně odůvodnil. Česká televize se k ústavní stížnosti vyjádřila tak, že se v souladu s § 28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vzdává postavení vedlejšího účastníka. Přesto však vyjádřila domněnku, že ústavní stížnost by měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Česká televize v této souvislosti konkrétně zdůraznila, že v předmětné věci jde o náklady řízení, nadto spor se týkal bagatelní částky; k takovýmto stížnostem Ústavní soud vždy přistupoval rezervovaně. Nadto v projednávaném případě nejde o tzv. formulářovou žalobu mající toliko administrativní charakter s tím, že nedocházelo k opětovnému postoupení takto vzniklé pohledávky. Vhodná prý ne