I.ÚS 3393/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3393/18 ze dne 31. 10. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. H., zastoupeným Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem Branická 107, Praha 4 - Braník, jíž se domáhá uložení povinnosti Městskému soudu v Praze rozhodnout o jím podaných návrzích a návrhu na vydání předběžného opatření, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 12. 10. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal toho, aby Městskému soudu v Praze byla uložena povinnost rozhodnout do 1 měsíce o opakovaných žádostech stěžovatele na odklad výkonu trestu odnětí svobody a o jeho návrhu na upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, za současného zrušení výzvy Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2018, sp. zn. 42 T 15/2013, k nástupu do výkonu trestu. Současně se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž vysloví, že dne 31. 10. 2018 až do doby rozhodnutí o předmětné ústavní stížnosti není povinen nastoupit do výkonu trestu. Stěžovatel v předmětné ústavní stížnosti uvádí, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č. j. 42 T 15/2013-5923, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 7,5 roku, peněžitému trestu ve výši 2.000.000 Kč a k trestu zákazu činnosti v orgánech všech společností a obchodních korporací v délce 10 let. K výkonu trestu odnětí svobody byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou. K odvolání stěžovatele byl Vrchním soudem v Praze rozsudek nalézacího soudu částečně zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že se stěžovatel zařazuje k výkonu trestu do věznice s dozorem. Stěžovatel podal následně řadu podnětů k odložení nástupu do výkonu trestu, který má nastoupit nejpozději do 31. 10. 2018. Stěžovatel zaslal městskému soudu zprávy o aktuálních či plánovaných lékařských úkonech a operacích, jimiž odůvodňoval svůj návrh na odklad výkonu trestu. Stěžovatel podal též návrh na upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, který opřel o další lékařské zprávy. O těchto návrzích nebylo podle stěžovatele do dne podání ústavní stížnosti rozhodnuto. Z toho důvodu zaslal stěžovatel městskému soudu dne 3. 10. 2018 urgenci, jíž se domáhal projednání svých návrhů. Současně podal ke správě Městského soudu v Praze stížnost na průtahy v řízení. O těchto podáních stěžovatele nebylo do dne podání ústavní stížnosti rozhodnuto. Stěžovatel v ústavní stížnosti nastínil svůj zdravotní stav, který mu brání v nástupu do výkonu trestu. Současně shrnul svá podání, jimiž se snažil nástup výkonu trestu zvrátit. Obecné soudy však o jeho podáních nerozhodly. Podle stěžovatele došlo shora uvedeným postupem k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 36 Listiny základních práv a svobod. II. Podle náhledu Ústavního soudu je podstatou předmětné ústavní stížnosti snaha stěžovatele o to, aby orgány státní moci, resp. Městský soud v Praze rozhodl o jeho návrzích či žádostech týkajících se odkladu výkonu trestu, potažmo upuštění od výkonu takového trestu. Prostředek své obrany spatřuje stěžovatel v nálezu Ústavního soudu, který by uložil shora jmenovanému soudu rozhodnout do jednoho měsíce o návrzích stěžovatele, při současném zrušení výzvy Městského soudu ze dne 24. 9. 2018, sp. zn. 42 T 15/2013, k nástupu do výkonu trestu. K takto formulovanému stížnostnímu petitu Ústavní soud konstatuje, že se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví [čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod], a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pokud tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné. Takového stížnostního žádání se však stěžovatel nedomáhal a k jejímu projednání tak není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Pokud se stěžovatel snažil brojit svojí ústavní stížností proti průtahům v řízení, nutno uvést, že do dne podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto o stížnosti stěžovatele na průtahy řízení, podané dne 3. 10. 2018 u Městského soudu v Praze. Ten je přitom při jejím vyřizování vázán lhůtou podle § 173 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V projednávaném případě tato lhůta doposud trvá. K procesním prostředkům ochrany před průtahy řízení srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 638/05. K návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu lze konstatovat, že má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit; pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku není třeba. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 31. října 2018 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj