Ústavní soud I.ÚS 3405/18 – Příspěvek na provoz motorového vozidla

Ve shora uvedené věci byl v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle rozvrhu práce Ústavního soudu, v platném a účinném znění, ustanoven soudcem zpravodajem Tomáš Lichovník a věc byla přidělena k rozhodnutí do senátu ve složení Tomáš Lichovník, Vladimír Sládeček a David Uhlíř.

Dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 10. 2018 sdělila stěžovatelka, že dle jejího názoru jsou dány důvody pro vyloučení člena senátu Davida Uhlíře z rozhodování uvedené věci, a to pro poměr k věci [§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1991 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a z důvodu, že byl ve věci, které se týká předmětná ústavní stížnost, činný při výkonu jiné funkce (§ 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Jako důvod stěžovatelka uvedla skutečnost, že v předmětném řízení, v němž byl vydán výše napadený rozsudek, se správkyně konkurzní podstaty společnosti Mochovské mrazírny a. s. v likvidaci JUDr. Ing. Helena Horová, LL.M. (vedlejší účastník) domáhala po stěžovatelce zaplacení částky 3 407 358 Kč s příslušenstvím, která měla představovat neoprávněně vyplacenou částku z konkurzní podstaty úpadce - společnosti Mochovské mrazírny a. s. v likvidací. V době, kdy byla uvedená částka vyplacena stěžovatelce, byl správcem konkurzní podstaty úpadce právě David Uhlíř.

Současně dne 24. 10. 2018 přípisem adresovaným předsedovi II. senátu Ústavního soudu navrhl předseda I. senátu Ústavního soudu, aby byl soudce David Uhlíř podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyloučen z rozhodování ve věci I. ÚS 3405/18. V návrhu uvedl v podstatě totožné důvody jako stěžovatelka.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod].

Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.

Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před i během výkonu funkce se setkával a setkává s různými institucemi a osobami, jejichž činnost obecně měla či má určitou vazbu k agendě Ústavního soudu na rozhodování, o níž se podílí. Samotná existence takového vztahu bez dalšího však není způsobilá založit u osoby soudce podjatost - v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům.

Na základě posouzení argumentace stěžovatelky a návrhu předsedy I. senátu Ústavního soudu dospěl II. senát Ústavního soudu k závěru, že v daném případě je dán důvod podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Davida Uhlíře z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 3405/18, protože byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.