I.ÚS 3425/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3425/23 ze dne 2. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Syrové, zastoupené Mgr. Annou Kukrálovou, advokátkou, sídlem Běhounkova 2306/11, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 109/2022-62 ze dne 23. 10. 2023, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 77 A 45/2021-98 ze dne 22. 3. 2022 a rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Plzni č. j. ZKI PL-O-28/423/2020-6 ze dne 5. 2. 2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Plzni a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Plzni, jako účastníků řízení, a Aleny Janečkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že porušují čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále její právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny), právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a procesní rovnost stran soudního řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny). 2. Shrnutí procesního i skutkového průběhu věci lze zestručnit následovně. Stěžovatelka a vedlejší účastnice jsou vlastnicemi sousedících pozemků v katastrálním území K. Průběh hranice mezi jejich pozemky je sporný, což se promítá i do toho, jak v daném katastrálním území probíhala obnova katastrálního operátu ? poprvé přepracováním souboru geodetických informací, později novým mapováním. Platnost obnoveného operátu a nové digitální katastrální mapy byla vyhlášena dne 14. 6. 2018. Hranice mezi pozemky stěžovatelky a vedlejší účastnice byla vyznačena jako sporná. Vedlejší účastnice vznesla proti obsahu obnoveného katastrálního operátu námitku, která ale byla katastrálním úřadem vypořádána až po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu. Její námitce bylo vyhověno v tom smyslu, že průběh sporné hranice musí být podle § 42 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v obnoveném katastrálním operátu vyznačen podle původního stavu, tzn. stavu před přepracováním. 3. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala. První rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Plzni (dále jen "odvolací orgán") zrušil Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek č. j. 30 A 146/2019-132 ze dne 30. 9. 2020). Odvolací orgán i podruhé napadeným rozhodnutím odvolání stěžovatelky zamítl a rozhodnutí o námitce vedlejší účastnice potvrdil. 4. Toto rozhodnutí stěžovatelka napadla žalobou, kterou krajský soud zamítl. Kasační stížnost stěžovatelky později zamítl i Nejvyšší správní soud. Ve svém rozhodnutí zdůraznil, že obnovou katastrálního operátu není možné vyřešit spor o průběh hranice, neboť jde o záležitost spadající do pravomoci soudů v občanskoprávním řízení. Proto má obnovený katastrální operát obsahovat "původní stav", co se týká průběhu sporné hranice. To, že má zdánlivě jiný průběh ("tvar"), než který byl patrný na původní analogové katastrální mapě, bylo podle Nejvyššího správního soudu v předchozích rozhodnutích uspokojivě vysvětleno. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka zdůrazňuje, že proti rozhodnutí o námitce nebrojí v očekávání, že vyřeší svůj spor s vedlejší účastnicí o průběh hranice pozemků. Domnívá se, že výsledkem rozhodnutí katastrálního úřadu je nesprávné zanesení hranice pozemků do katastrálního operátu, což pro spory může mít významný vliv. Proto se domáhala nápravy. Odvolací orgán však v rámci řízení o námitkách řešil opravu chyb katastrálního úřadu při zjišťování hranic pozemků, což bylo (vzhledem ke spornosti hranice) nadbytečné, a ve výsledku jde o překročení působnosti a pravomoci odvolacího orgánu. Odkazuje na dřívější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nichž plyne, že je-li průběh hranice sporný, nelze provést opravu chyby v katastrálním operátu (rozsudky č. j. 10 As 307/2016-38 ze dne 13. 4. 2017 a č. j. 1 As 46/2008-134 ze dne 5. 6. 2008), přičemž jako "chybu" nelze opravit něco, s čím katastrální zákon nepočítá a co představuje řešení sporné právní otázky. Napadená rozhodnutí jsou tak podle stěžovatelky s dřívější judikaturou Nejvyššího správního soudu v rozporu. 6. K "opravě chyby" přitom mělo dojít tím, že katastrální úřad vzhledem k vyhovění námitce vedlejší účastnice vycházel z nesprávného pokladu, neměřického záznamu č. 97, v němž nově geometricky a polohově určil spornou hranici, která tak neodpovídá geometrickému a polohovému určení hranice v původních mapách (před obnovou katastrálního operátu). Napadené rozhodnutí odvolacího orgánu tedy vychází z nesprávných podkladů, a správní soudy pochybily tím, že mu tuto chybu nevytkly. Ani jedno z napadených rozhodnutí není řádně odůvodněné a nevysvětluje, proč vychází z použitých podkladů. 7. Stěžovatelka také namítá, že krajský soud podruhé rozhodl v rozporu se svým prvním rozhodnutím. Stěžovatelka je přesvědčena, že odvolací orgán po zrušení svého prvního rozhodnutí nemohl sám znovu rozhodnout a že závazný právní názor krajského soudu, vyjádření v prvním rozhodnutí, vyžadoval doplnění podkladů rozhodnutí katastrálním úřadem. Takto však odvolací orgán nepostupoval a krajský soud ani Nejvyšší správní soud mu jeho nesprávný postup nevytkly. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní stížnost je tedy přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Ústavní soud je k řízení o ní příslušný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud předesílá, že není dalším instančně nadřízeným stupněm soustavy obecných soudů (srov. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkolem je podle čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti, z čehož plynou omezení v jeho přezkumné činnosti. Do rozhodnutí obecných soudů zasahuje jen tehdy, došlo-li k porušení ústavou chráněných práv stěžovatele [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995; všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Řízení před Ústavním soudem tedy neslouží k pokračování v polemice s rozhodnutími obecných soudů v rovině podústavního práva, jestliže nemá přesah do roviny ústavou chráněných práv. 10. Převažujícím obsahem ústavní stížnosti však je právě pokračující polemika se závěry napadených rozhodnutí. Stěžovatelka sice rámuje své námitky jako porušení svých ústavních práv, konkrétně práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), a v důsledku i porušení rovnosti účastníků soudního řízení. K tomu stěžovatelka poukázala na nález sp. zn. I. ÚS 2610/11 ze dne 13. 10. 2011, v němž Ústavní soud konstatoval, že pokud soud nedůvodně zkrátí procesní oprávnění některého z účastníků, porušuje účastníkovo právo na rovné procesní postavení garantované čl. 37 odst. 3 Listiny. Nicméně po obsahové stránce je podstatou její argumentace nepříliš přehledná pokračující polemika s napadeným rozhodnutím odvolacího orgánu nebo krajského soudu. Co se týče dílčích námitek, stěžovatelka ústavní stížností nereaguje přiléhavě ani na závěry Nejvyššího správního soudu, ačkoli se vyjadřoval k řadě otázek, které zahrnula do ústavní stížnosti. 11. V této podobě postrádá její argumentace ústavněprávní rozměr věci. Stěžovatelka nesprávně předpokládá, že Ústavní soud na základě její ústavní stížnosti podrobí napadená rozhodnutí dalšímu "instančnímu" přezkumu, a to v podstatě "paralelně" k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Právo na soudní ochranu, respektive právo na spravedlivý (řádný) proces, však nelze vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky. Uvedené základní právo zajišťuje jen právo na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3341/16 ze dne 20. 3. 2018). Okolnost, že stěžovatelka se závěry napadených rozhodnutí nesouhlasí, tedy nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit. 12. Protože ústavněprávní argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti zůstala hlouběji nepropracovaná, Ústavní soud se zaměřil především na to, zda obecně obstojí odůvodnění napadených rozhodnutí z hlediska práva na soudní ochranu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 2808/22 ze dne 6. 12. 2022 s četnými odkazy na další relevantní judikaturu Ústavního soudu). Všechna napadená rozhodnutí Ústavní soud považuje za velmi srozumitelně a vni