I.ÚS 3439/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3439/13 ze dne 12. 11. 2014 N 209/75 SbNU 341 Zápočet doby přerušení výkonu trestu odnětí svobody z důvodu těžké nemoci odsouzeného do doby výkonu trestu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Jiřího Zemánka a Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) - ze dne 12. listopadu 2014 sp. zn. I. ÚS 3439/13 ve věci ústavní stížnosti R. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem, se sídlem Jihlava, Farní 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013 č. j. 14 To 399/2013-66, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 11. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013 č. j. 14 To 399/2013-66, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2013 č. j. 4 PP 54/2013-51 o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu společného souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 52 T 3/2005 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2011 sp. zn. 6 To 68/2011. Stěžovatel byl označenými rozsudky pravomocně odsouzen za majetkovou a hospodářskou trestnou činnost, konkrétně za trestné činy zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. zák."), porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 2 písm. b) tr. zák., pomoci k trestnému činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. zákoník") a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 tr. zákoníku. 2. Obecné soudy zamítly žádost odsouzeného (stěžovatele) o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s odůvodněním, že nebyla splněna základní podmínka spočívající ve výkonu poloviny uloženého trestu podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z provedených skutkových zjištění se podává, že stěžovatel nastoupil výkon trestu odnětí svobody dobrovolně dne 2. 11. 2006. Ze zdravotních důvodů, pro potřebu poskytnutí lékařské péče mimo věznici (mj. operace krční páteře), bylo v průběhu výkonu trestu stěžovatele dvakrát rozhodnuto o jeho přerušení, a to na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2007 sp. zn. Nt 81/2007 na dobu 4 měsíců a posléze podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2008 sp. zn. 10 Nt 150/2008 na dobu 6 měsíců. V obou případech byl stěžovatel do výkonu trestu po skončení doby, na kterou bylo přerušení povoleno, dodán. Obecné soudy nyní s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2006 sp. zn. 5 To 43/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 14/2008, započetly dobu přerušení výkonu trestu odnětí svobody z důvodu těžké nemoci stěžovatele do doby výkonu trestu pro účely podmíněného propuštění. Uzavřely však, že odsouzenému je takto možné započítat do výkonu trestu odnětí svobody pouze dobu, kdy trvalo řádné přerušení výkonu trestu, a nikoli dobu, kdy o přerušení nebylo rozhodnuto, jak požadoval stěžovatel. 3. Odsouzený stěžovatel vykonával trest odnětí svobody od 2. 11. 2006 do 19. 12. 2007, kdy mu byl rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2007 sp. zn. Nt 81/2007 výkon trestu přerušen na dobu 4 měsíců. Další žádost stěžovatele o přerušení výkonu trestu odnětí svobody byla týmž soudem zamítnuta, a proto byla do vykonaného trestu započítána toliko doba od 2. 11. 2006 do 19. 4. 2008. 4. Stěžovatel poté vykonával trest odnětí svobody od 14. 7. 2008 do 30. 12. 2008, kdy mu byl výkon trestu přerušen na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2008 sp. zn. 10 Nt 150/2008 do 22. 6. 2009. Po tomto datu již nebylo povoleno přerušení výkonu trestu odnětí svobody, tedy následující období až do opětovného dodání odsouzeného do výkonu trestu (21. 4. 2011) podle názoru obecných soudů nebylo možné započítat. Polovina uloženého trestu měla být podle výpočtu soudů vykonána až dne 28. 2. 2014. 5. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí ve věci podmíněného propuštění rovněž konstatoval, že si je vědom skutečnosti, že stěžovatel dne 13. 5. 2009 žádal o opětovné přerušení výkonu trestu odnětí svobody, přičemž o tomto jeho návrhu nebylo příslušným soudem z neznámých důvodů rozhodnuto. Přesto však obecný soud vyslovil přesvědčení, že není jednoznačně postaveno najisto, že dobu, která nebyla zahrnuta do rozhodnutí Krajského soudu v Brně o přerušení výkonu trestu a po kterou se odsouzený zdržoval mimo vězeňské zařízení, lze započíst do doby výkonu trestu. Dalšími podmínkami nezbytnými pro vyhovění žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se soudy, pro nesplnění základního předpokladu záležejícího ve výkonu poloviny uloženého trestu, již nezabývaly. II. Obsah ústavní stížnosti 6. V ústavní stížnosti bylo namítáno, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze došlo k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv na spravedlivý proces, na řádné projednání věci v jeho přítomnosti a bez průtahů, jakož i na ochranu zdraví ve smyslu čl. 31, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel zdůraznil, že pro zásadní zdravotní komplikace adresoval dne 11. 5. 2009 Krajskému soudu v Brně žádost o prodloužení doby přerušení výkonu trestu odnětí svobody, kterou posléze prostřednictvím své obhájkyně s doložením lékařských zpráv konkretizoval dne 8. 7. 2009. O jeho návrhu nebylo dosud soudem rozhodnuto, přičemž tato skutečnost nebyla obecnými soudy v řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zohledněna. 7. Stěžovatel argumentoval tím, že dobu přerušení výkonu trestu odnětí svobody soudem z důvodu těžké nemoci je třeba započítat do doby výkonu trestu. Je zřejmé, že stěžovateli byl výkon trestu odnětí svobody přerušen celkem dvakrát, na dobu čtyř měsíců a šesti měsíců, je však nutné přihlédnout k tomu, že v obou případech bylo stěžovatelem již v průběhu přerušení požádáno o jeho prodloužení, neboť nedošlo ke zlepšení stavu a nadále byly splněny podmínky § 325 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád"). Tuto skutečnost lze dovodit z lékařských zpráv z předmětné doby a nelze stěžovateli klást za vinu špatný zdravotní stav, který znemožňoval výkon trestu odnětí svobody ve věznici, neboť újmu na zdraví si stěžovatel nezpůsobil úmyslně. Pokud obecný soud, jemuž byla adresována žádost o prodloužení přerušení výkonu trestu, dospěl k opačnému závěru, měl řádně a včas o návrhu rozhodnout v době, kdy přerušení trvalo. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že učinil vše pro to, aby vyhověl požadavkům trestního řádu, nesnažil se výkonu trestu odnětí svobody vyhýbat, doložil důkazy prokazující oprávněnost jeho žádosti a nutnost hospitalizace mimo lékařské zařízení věznice. Pouze nečinností soudu došlo k porušení požadavku právní jistoty, a to v neprospěch stěžovatele, když nyní objektivně zjištěnou dobu, po kterou nemohl vykonávat trest odnětí svobody ve věznici a podroboval se léčbě, nelze dle názoru Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze započítat pro účely výpočtu poloviny vykonaného trestu ve smyslu § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti akcentoval skutečnost, že mezi aspekty práva na spravedlivý proces náleží také právo na řádné odůvodnění rozhodnutí a zákaz libovůle při rozhodování soudů. K porušení práva na spravedlivý proces vede podle jeho názoru rovněž absence hodnocení okolností vyšlých najevo v průběhu řízení, a to tím spíše, pokud byly účastníkem řízení namítány, avšak obecný soud se s nimi v odůvodnění dostatečně nevypořádal. Jestliže je tedy v napadeném usnesení krajského soudu konstatováno, že nebylo zjištěno, zda v rozhodné době, kdy se stěžovatel bez vydání rozhodnutí soudu nacházel mimo věznici, byly splněny důvody pro prodloužení doby přerušení výkonu trestu, a proto řečenou dobu do výkonu trestu nelze započítat, pak se jedná o rozhodnutí vykazující prvky libovůle. Stěžovateli je tak k tíži přičítána skutečnost, že soudy o jeho odůvodněné žádosti nerozhodly. III. Vyjádření ostatních účastníků řízení 9. K výzvě Ústavního soudu se k podané ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Praze. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za správné, a navrhl, aby byla ústavní stížnost od