I.ÚS 428/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 428/23 ze dne 23. 1. 2025 Spor osobnosti s bulvárními médii a výše náhrady nemajetkové újmy v penězích   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky D. H., zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti BAUER MEDIA v.o.s., sídlem Rohanské nábřeží 678/29, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 a výroky III. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.*) II. Tato rozhodnutí se ruší.*) ___________________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 7. 8. 2025 Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a dosavadní průběh civilního řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Žalobou na ochranu osobnosti se stěžovatelka domáhala toho, aby vedlejší účastnice ze svých webových stránek odstranila nařčení stěžovatelky (zjednodušeně) z udržování mileneckého vztahu, a to i v době úmrtí jejího manžela V. H. Stěžovatelka zároveň požadovala písemnou omluvu a náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (předchozí občanský zákoník), ve výši 5 000 000 Kč. 3. Ve věci již dvakrát rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), třikrát Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") a dvakrát Nejvyšší soud. Rozsudkem ze dne 13. 11. 2015 č. j. 37 C 83/2012-202 městský soud žalobě stěžovatelky částečně vyhověl a nařídil vedlejší účastnici písemně se omluvit a nahradit nemajetkovou újmu ve výši 1 200 000 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl. K odvolání stěžovatelky vrchní soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2017 č. j. 1 Co 15/2016-248 potvrdil rozsudek městského soudu pouze v části týkající se omluvy a ve zbytku jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 4. Městský soud napadeným rozsudkem ze dne 6. 9. 2017 č. j. 37 C 83/2012-260 stěžovatelce opět přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 200 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Uvedenou částku považoval za přiměřenou s ohledem na to, že k zásahu do osobnostních práv došlo ve sféře soukromí stěžovatelky, která je chráněna i v případě, že jde o osobu veřejného zájmu. Zásah spatřoval i ve sféře charitativního působení stěžovatelky a její profesní cti. Městský soud dále přihlédl k preventivně-sankční funkci náhrady nemajetkové újmy ve vztahu k ochraně osobnosti. Výše náhrady musí odrážet míru zavinění i úmysl, zároveň nesmí představovat bezdůvodné obohacení osoby dotčené zásahem a nesmí být pro původce zásahu likvidační. 5. Vrchní soud následně rozsudkem ze dne 20. 8. 2019 č. j. 3 Co 105/2018-328 změnil rozsudek městského soudu tak, že stěžovatelce nad rámec již přiznané náhrady nemajetkové újmy přiznal částku 2 800 000 Kč. Shledal, že stěžovatelce s ohledem na její postavení i postavení jejího zemřelého manžela vznikla podstatně větší újma. Městskému soudu rovněž vytknul, že nezohlednil bulvární povahu činnosti vedlejší účastnice, její nedbalý postup při uveřejnění žalovaných sdělení a výši zisků, které v této souvislosti obdržela. 6. Uvedený rozsudek vrchního soudu však zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 12. 2020 č. j. 25 Cdo 1004/2020-356. V něm se Nejvyšší soud do značné míry nesouhlasně vyjádřil k preventivně-sankčnímu pojetí náhrady nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv zastávanou i Ústavním soudem, přičemž tento svůj názor opřel o závěry části odborné veřejnosti [blíže viz část 1. a) a b) tohoto nálezu]. 7. V návaznosti na Nejvyšším soudem vyslovený právní názor vrchní soud napadeným rozsudkem ze dne 29. 3. 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 potvrdil povinnost vedlejší účastnice zaplatit stěžovatelce částku 1 200 000 Kč. Dovolání stěžovatelky následně odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 14. 12. 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že zejména právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem v rozsudku č. j. 25 Cdo 1004/2020-356 nerespektuje ustálenou judikaturu Ústavního soudu. Tento nesprávný právní názor vedl k vydání, resp. potvrzení, napadených rozhodnutí. Stěžovatelka odkazuje na nález ze dne 2. 11. 2021 sp. zn. I. ÚS 668/21 (N 192/109 SbNU 58), podle kterého peněžité zadostiučinění neplní pouze funkci satisfakční, ale i funkci sankční. V tomto ohledu považuje za přiléhavé závěry vrchního soudu uvedené v rozsudku č. j. 3 Co 105/2018-328. Byť částka 4 000 000 Kč přesahuje běžně přiznávané částky, má za to, že odpovídá mimořádným okolnostem (včetně zisku vedlejší účastnice ve výši přibližně 3 600 000 Kč) a vyhovuje i požadavku přiměřenosti. 9. Jestliže Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že je preventivně-sankční funkci peněžitého zadostiučinění možné uplatnit pouze v rámci primární funkce kompenzačně-satisfakční, a konkrétní výši poměřoval s jinými zásahy do osobnostních práv, pak své rozhodnutí i rozhodnutí na něj navazující zatížil vadou dosahující protiústavnosti. 10. Stěžovatelka zdůraznila, že vedlejší účastnice je součástí nadnárodního koncernu, který i nadále vydává stovky titulů v mnoha zemích (včetně České republiky), a proto je nadále uplatnitelná odrazující funkce náhrady nemajetkové újmy v penězích. Prodejem bulvárních periodik vydělává řádově miliony za vydání jednoho čísla (bez reklamy a inzerce). Zásah do osobnostních práv stěžovatelky byl rozsáhlý, neboť nepravdivá difamační sdělení byla uveřejněna v časopise s vysokou čteností (512 000 osob v roce 2011) a následně byla přebrána dalšími médii včetně televizního vysílání. Z dokazování vyplynulo, že vedlejší účastnice byla motivována čistě ekonomickými zájmy, což soudy dostatečně nezohlednily. Požadovaná náhrada nemajetkové újmy v penězích se v tomto světle jeví jako spíše nízká. Přiznaná náhrada naopak nedostatečně plní zejména preventivně-sankční funkci a může vést k tomu, že se deliktní jednání vedlejší účastnici "vyplatí". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.*) IV. Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatelky 12. Ústavní soud si vyžádal vyjádření městského soudu, vrchního soudu, Nejvyššího soudu a vedlejší účastnice. Jejich vyjádření následně zaslal stěžovatelce na vědomí a poskytl jí příležitost k případné replice. 13. Městský soud pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Vrchní soud uvedl, že byl při vydání napadeného rozsudku vázán právním názorem Nejvyššího soudu. 14. Podle Nejvyššího soudu by stěžovatelka za ústavně konformní řešení považovala podíl na ziscích vedlejší účastnice z prodeje jejích bulvárních periodik. To dovozuje ze stěžovatelkou uváděného rozboru ekonomických poměrů vedlejší účastnice. Takové východisko není pro stanovení výše peněžitého zadostiučinění použitelné. Zopakoval, že přiznáním náhrady nemajetkové újmy v penězích v několikamilionové částce by došlo k vytvoření nerovnováhy oproti jiným zásahům do osobnostních práv. Aby náhrada měla skutečně odrazující efekt, musela by být v likvidační výši, jinak by vydavatelství pouze přizpůsobila obchodní politiku a potenciální vysoké náhrady by promít