I.ÚS 469/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 469/07 ze dne 10. 1. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti Ing. V. Š. a D. Š., zast. JUDr. Alešem Gotmanovem, advokátem, sídlem Korunní 774/87, Praha 3, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21.11.2006, č.j. 31 Co 475/2006-311, a proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28.6.2006, č.j. 6 C 157/2004-275, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a R. Š., zast. Mgr. Milošem Znojemským, advokátem, sídlem Velké náměstí 29, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatelé v podané ústavní stížnosti napadli v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a rozsudek Okresního soudu v Příbrami (dále jen "okresní soud"), jimiž bylo na základě žaloby vedlejší účastnice zřízeno věcné břemeno zatěžující pozemek v jejich vlastnictví, které spočívá v právu chůze a jízdy užitkovými motorovými vozidly za účelem otevírání a uzavírání přívodu vody, opravy a údržby vodovodní a kanalizační přípojky a odečtu stavu vodoměru ve prospěch vlastníka domu č.p. XXX (pozn. obě nemovitosti jsou lokalizovány v kat. úz. Příbram). Po stručném popisu vývoje sporu v další části konstatovali, že věcné břemeno bylo zřízeno podle § 151o odst. 3 obč. zákoníku, přičemž s aplikací tohoto ustanovení nesouhlasí. Zejména namítají, že toto ustanovení řeší toliko situaci, kdy stavba vlastníka se nachází na jiném pozemku, než přes který má být ke stavbě zajištěn přístup, a tento jiný pozemek (na kterém se stavba nachází) přiléhá k pozemku, přes který má být přístup ke stavbě zajištěn. Proto bylo toto ustanovení aplikováno na základě analogie, což způsobilo nepřípustný zásah do jejich hmotněprávní sféry. V další části konstatují, že stavba ve vlastnictví vedlejší účastnice byla zřízena bez jejich souhlasu, tudíž mělo být použito ustanovení § 135c obč. zákoníku. Stěžovatelé též namítají nedostatek pravomoci obecných soudů, protože - podle jejich názoru - věc náleží do pravomoci příslušného stavebního úřadu. Konečně stěžovatelé brojí i proti obsahu zřízeného věcného břemene, když podle nich nelze pod právo cesty zahrnovat i další práva, tj. právo jízdy, proto takto vymezený obsah věcného břemene překračuje obsah předvídaný v § 151o odst. 3 obč. zákoníku. Na základě těchto skutečností stěžovatelé tvrdí, že oběma rozsudky bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), protože obecné soudy odmítly poskytnout ochranu jejich vlastnického práva, nepřípustně do jejich vlastnického práva zasáhly, čímž porušily čl. 11 odst. 4 Listiny. Pokud soudy rozhodly o něčem, co nepřísluší do jejich pravomoci, tak podle stěžovatelů porušily čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"). Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud napadené rozsudky zrušil; také navrhli, aby Ústavní soud odložil jejich vykonatelnost. Relevantní znění příslušných článků Ústavy a Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelé namítají, je následující: Čl. 2 odst. 3 Ústavy: Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Čl. 11 odst. 4 Listiny: 4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Čl. 36 odst. 1 Listiny: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. II. Podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejší účastnice. Krajský soud konstatoval, že podstatou podané ústavní stížnosti je polemika s výkladem a aplikací § 151o odst. 3 obč. zákoníku; v tomto směru odkázal na závěry obsažené v jeho rozsudku. Přitom zdůraznil, že ustanovení § 151o odst. 3 obč. zákoníku bylo aplikováno přímo, nikoliv analogicky, stavba byla shledána z občanskoprávního hlediska jako povolená, čímž je vyloučeno použití § 135c obč. zákoníku. Vymezení obsahu věcného břemena odpovídá ustanovení § 151o odst. 3 obč. zákoníku, použitou formulací došlo naopak ke zúžené možnosti dané zákonem. Připomenul, že spor o zřízení věcného břemene je sporem, který spadá do pravomoci soudu a uzavřel, že k porušení ústavních práv stěžovatelky nedošlo, a proto navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Okresní soud jen lapidárně sdělil, že z odůvodnění jeho rozsudku je patrné, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro zřízené věcného břemena, a zdůraznil, že z procesního hlediska nedošlo k porušení práv stěžovatelů. Návrh na rozhodnutí o ústavní stížnosti neformuloval. Vedlejší účastnice je přesvědčena o nedůvodnosti ústavní stížnosti. Upozornila, že byla nucena domoci se zřízení věcného břemene soudní cestou z důvodu jednání stěžovatelů, kteří bezdůvodně po desetiletích pokojného užívání vodovodní a kanalizační přípojky jí znemožnili obsluhu uzávěrů vodovodní přípojky, proto ztratila po dobu více jak 7 měsíců přívod vody do svého domu. Stěžovatelé odmítali respektovat vydané předběžné opatření a v protiprávním jednání neustali ani po uložení první pokuty v rámci soudního výkonu rozhodnutí, až pod pohrůžkou ukládání dalších pokut umožnili obnovit přívod vody. Poukázala i na skutečnost, že soud I. stupně zkoumal možnost odběru vody z jiného zdroje a vybudování jiných přípojek. Konstatovala, že soudy rozhodly v dané věci v souladu s ustálenou judikaturou, že byly dány důvody pro zřízení věcného břemene a odmítla stanovisko stěžovatelů, že k projednání věci nejsou příslušné důvody. V samostatné části vyjádření poukázala na skutečnost, že stěžovatelé nevyužili práva podat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, přičemž v řízení o její ústavní stížnosti (vedené pod sp.zn. II.ÚS 360/06) Ústavní soud sdělil, že bylo možné podat dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu a není možné zaměňovat úlohu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Tento závěr je plně aplikovatelný i na danou ústavní stížnost. V závěru vyjádření vedlejší účastnice navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnosti odmítl. Protože vyjádření obecných soudů a vyjádření vedlejší účastnice (byť poměrně rozsáhlé) neobsahují žádné nové skutečnosti než by, které vyplývají z předložených podkladů a ze spisu okresního soudu, nebylo nutné je zasílat stěžovatelům k případné replice. Ze spisu okresního soudu sp.zn. 6 C 157/2004 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastnice, jako žalobkyně, se žalobním návrhem (upraveným v průběhu řízení) vůči stěžovatelům, v postavení žalovaných, domáhala zřízení věcného břemene zatěžujícího pozemek parc. č. X v kat. úz. Příbram a spočívajícího v právu chůze a jízdy užitkovými motorovými vozidly přes tento pozemek, a to za účelem otevírání a uzavírání přívodu vody, opravy a údržby vodovodní přípojky a kanalizační přípojky a odečtu fakturačního vodoměru pro dům č. p. XXX na pozemku XY v kat. úz. Příbram. Žalobkyně uvedla, že je na základě rozsudku okresního soudu jedinou a výlučnou vlastnicí domu č.p. XXX, že na pozemku patřícího k předmětu společného jmění žalovaných vybudoval její předchůdce vodovodní a kanalizační přípojku, se souhlasem tehdejšího vlastníka. Na přelomu roku 2003 a 2004 uzavřela žalobkyně prostřednictvím souseda přívod vody na hlavním uzávěru umístěném ve vodovodní šachtě na pozemku parc. č. X, po provedené opravě hodlala tento přívod otevřít, byla však z pozemku prvním žalovaným vykázána a otevření vodovodního uzávěru jí bylo znemožněno, následně první žalovaný neumožnil přístup ani provozovateli vodovodního řadu. K žalobě přiložila, kromě jiných listin, i písemný souhlas vlastníka pozemku a provedením přípojky vodovodu a odpadové kanalizace pod podmínkou, že práce budou ukončeny v roce 1974 a pozemek bude uveden do původního stavu. Žalobě předcházelo vydání předběžného opatření (usnesení ze dne 18.6.2004, č.j. 13 Nc 1001/2004-31, ve znění opravného usnesení) ukládajícího žalovaným povinnost umožnit žalobkyni přístup na jejich pozemek, s odůvodněním, že žalobkyně nemá jiný zdroj pitné vody a žalovaní jí neumožnili přístup k uzávěru, aby mohla přívod vody otevřít. V průběhu řízení bylo zjištěno, že tehdejší vlastník objednal dne 18.8.1977 dodávku stavebně montážních prací pro vodovodní a kanalizační přípojku a stavby mu byly předány 30.8.1977 a na č.l.160 soudního spisu je založena jeho žádost adresovaná tehdejšímu MěNV v Příbrami - odboru výstavby a vod. hospodářství o povolení odběru vody přípojkou z městské vodovodní sítě. Po obsáhlém dokazování, přičemž v průběhu řízení byl vyhotoven geometrický plán a znalecký posudek o ceně práva odpovídajícího věcnému břemenu, rozhodl okresní soud o zřízení věcného břemene spočíva