I.ÚS 47/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 47/22 ze dne 8. 3. 2022 N 30/111 SbNU 28 Určení počátku běhu lhůty pro podání stížnosti v trestním řízení v případě zásahu do osobní svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Vladislavem Vnenkem, Ph.D., advokátem, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2021 sp. zn. 61 To 664/2021, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2021 sp. zn. 61 To 664/2021 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2021 sp. zn. 61 To 664/2021 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s principem předvídatelnosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti, vyžádaného spisu a předložených podkladů se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. 1 Nt 2317/2021 bylo rozhodnuto podle § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu, dále že se podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario nepřijímá písemný slib stěžovatele jako náhrada za vazbu, že se podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario vazba stěžovatele nenahrazuje dohledem probačního úředníka a podle § 73 odst. 1 písm. d), § 88j trestního řádu a contrario se stěžovateli neukládá předběžné opatření zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky. 3. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatel podal stížnost proti usnesení obvodního soudu dne 24. 11. 2021 a prostřednictvím obhájkyně dne 5. 12. 2021, přičemž dané usnesení bylo stěžovateli i jeho obhájkyni oznámeno při vazebním zasedání dne 16. 11. 2021, a to včetně řádného odůvodnění, které je shodné s písemným vyhotovením usnesení. Stěžovatel byl podle městského soudu řádně poučen, že lze proti danému usnesení podat stížnost do tří dnů ode dne jeho oznámení, a nesouhlasí-li s ním, že může podat stížnost přímo do protokolu o vazebním zasedání. Stěžovatel prohlásil, že si ponechává zákonnou lhůtu. Městský soud uzavřel, že stížnost byla podána opožděně, neboť poslední den, kdy mohl stěžovatel podat včas stížnost, byl pátek 19. 11. 2021. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení obvodního soudu bylo vyhlášeno dne 16. 11. 2021 při veřejném zasedání a obhájkyni bylo doručeno do datové schránky dne 2. 12. 2021 (viz datovou zprávu přiloženou k ústavní stížnosti). Dne 5. 12. 2021 podala obhájkyně proti uvedenému usnesení obvodního soudu odůvodněnou stížnost. Sám stěžovatel podal proti tomuto usnesením stížnost dne 24. 11. 2021. Stěžovatel má za to, že jde-li o počítání lhůty k podání stížnosti, jeho obhájkyně postupovala v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu, podle níž uplynutí lhůty pro podání stížnosti je třeba při rozhodování o vazbě zásadně dovozovat od doručení písemného vyhotovení usnesení [viz nálezy ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 652/20 (N 146/101 SbNU 23) či ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3780/18 (N 21/92 SbNU 214); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Podle stěžovatele byla stížnost proti usnesení obvodního soudu podána ve lhůtě vycházející z ústavněprávně konformního výkladu § 134 odst. 1 a 2, § 137 odst. 1 a § 143 odst. 1 trestního řádu, tj. do tří dnů ode dne doručení předmětného usnesení. 5. V souladu s § 39 zákona o Ústavním soudu stěžovatel v ústavní stížnosti požádal, aby jeho ústavní stížnost byla projednána jako naléhavá, neboť se nachází ve vazbě, a jsou tak omezována jeho základní práva a svobody. III. Vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení 6. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu městský soud a Městské státní zastupitelství v Praze, aby se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřily. 7. Městský soud ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ve věci. 8. Městské státní zastupitelství v Praze nevyužilo možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení, neboť ve výzvě bylo upozorněno, že nevyjádří-li se, bude se mít za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdalo. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal. 9. Ústavní soud nepovažoval za nezbytné zasílat vyjádření městského soudu stěžovateli k replice, neboť se v něm neobjevily žádné zásadní nebo nové argumenty. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti stěžovatele příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti a) Obecná východiska 11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 12. Na úrovni podústavního práva podle § 143 odst. 1 trestního řádu platí, že stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 trestního řádu). Z § 137 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Oznamuje-li se usnesení obviněnému, který je ve vazbě, je třeba usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho obhájci (§ 137 odst. 3 trestního řádu); přitom běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději (§ 143 odst. 1 trestního řádu). 13. K pojmu "oznámení" podle § 143 trestního řádu se Ústavní soud již opakovaně vyjádřil. Z nálezu ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 426/09 (N 134/53 SbNU 681) vyplývá, že nezbytným předpokladem a účelem práva na spravedlivý proces, a tedy i práva podat opravný prostředek (stížnost), je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížnostní kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikované možnosti skutkově a právně argumentovat, a tedy v případě svého nesouhlasu zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jím napadeného rozhodnutí spočívá. Stěžovateli má být příslušné usnesení (včetně jeho odůvodnění) prokazatelně oznámeno takovým způsobem, aby z obsahu oznámení byly seznatelné všechny důvody, o něž se opírá výrok rozhodnutí. Těmto požadavkům lze alternativně v