I.ÚS 602/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 602/06 ze dne 15. 12. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Gűttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky IDEMA FOODS, spol. s r.o., IČ: 63479311, se sídlem K pasekám 4963, Zlín, zastoupené JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem se sídlem Nábřeží 599, 760 01 Zlín - Prštné, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 8. 6. 2006, č. j. 2 Afs 79/2005-85, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2005, č. j. 30 Ca 325/2002-53, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 19. 8. 2002, č. j. 3411/2002/FŘ/130 a proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně ze dne 21. 1. 2002, č. j. 8824/02/303915/4568, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Finanční úřad ve Zlíně (dále jen „FÚ“) rozhodnutím – dodatečným platebním výměrem (dále jen „DPV“) na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 21. 1. 2002, č. j. 8824/02/303915/4568, stěžovatelce dodatečně vyměřil podle zákona č. 588/1992 Sb., o DPH, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“), DPH za zdaňovací období prosinec 1996 ve výši 660.000,- Kč. Ve výrokové části FÚ dále uvedl: „Rozpis základu daně a daň jsou uvedeny na dalším listě (listech)“. K citovanému rozhodnutí byl přiložen další list, v jehož pravém horním rohu bylo uvedeno „List číslo: 2“, v levém horním rohu bylo uvedeno č. j.: 8824/02/303915/4568 a konečně pod nadpisem Rozpis základu daně a daň byl proveden vlastní rozpis, a to za (i zde uvedené) zdaňovací období: prosinec 1996. Dále je tam uvedeno: „daň zákl. sazba ř. 19 – 660 000.“ Finanční ředitelství v Brně (dále jen „FŘ“) rozhodnutím ze dne 19. 8. 2002, č. j. 3411/2002/FŘ/130, odvolání stěžovatelky zamítlo. Stěžovatelka v přezkoumávané věci do svého účetnictví zaúčtovala a daňově uplatnila nákup řeznického stroje Narážka Alpina KF 450 za cenu 3 mil. Kč bez DPH a DPH ve výši 660.000,- Kč, celkem tedy 3,66 mil. Kč, přičemž jako datum zdanitelného plnění uvedl 31. 12. 1996 (faktura č. 96/013). FŘ uvedlo, že posoudilo všechny důkazy získané při daňovém řízení v souladu s § 2 odst. 3 a odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., a to v jejich vzájemné souvislosti a přihlédlo k tomu, co v daňovém řízení vyšlo najevo; bralo v úvahu skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení a vybrání daně a dospělo k závěru, že nebyl naplněn § 2 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, nebylo uskutečněno přijaté zdanitelné plnění tak, jak bylo doloženo stěžovatelkou a příslušný doklad není dokladem daňovým ve smyslu § 2 odst. 4 písm. q) zákona o DPH. FŘ dále poukázalo na skutečnost, že stěžovatelka porušila § 19 odst. 1 a odst. 2 zákona o DPH a neoprávněně uplatnila nárok na odpočet DPH. Krajský soud v Brně (dále jen „KS“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2005, č. j. 30 Ca 325/2002-53, správní žalobu proti citovanému rozhodnutí FŘ zamítl. KS především uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 31 odst. 9 daňového řádu. Znalecký posudek (ze září 1998, zpracovaný ústavem AZET KONZULT) prý není kompletní a jeho předmětem bylo stanovení obvyklé ceny souboru strojů a zařízení pro účely zajištění leasingové smlouvy, nikoliv zjištění, zda předmětný stroj byl nový. Tento posudek navíc nebyl v rámci daňového řízení předložen a poprvé se o něm stěžovatelka zmínila teprve v odvolání proti DPV, leč ani k tomuto odvolání nebyl znalecký posudek přiložen. Stěžovatel jej předložil teprve během soudního řízení (v rámci repliky dne 18. 2. 2004), a to navíc až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání žaloby. V důsledku zásady koncentrace řízení nemůže stěžovatelka předkládat tento důkaz poprvé až v rámci soudního řízení. Nelze proto správci daně vytýkat, že tento posudek nerespektoval. K námitce nicotnosti soud uvedl, že napadený dodatečný platební výměr nicotným neshledal, a to ani z materiálního ani z formálního hlediska; k tomu odkázal na konstantní judikaturu NSS, např. na rozsudek sp. zn. 5 Afs 24/2004. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2006, č. j. 2 Afs 79/2005-85, po přezkoumání citovaného rozsudku KS v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s) kasační stížnost zamítl. NSS v prvé řadě uvedl, že stěžovatelka uplatnila kasační důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., byť v kasační stížnosti dostatečně nediferencuje, v čem konkrétně naplnění jmenovaných důvodů spatřuje. NSS se především zabýval namítanou existencí stížnostního důvodu podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Pokud by totiž zjistil, že se KS skutečně dopustil nezákonnosti v uvedeném směru (tzn. rozsudek by byl nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů rozhodnutí), bylo by nutno napadený rozsudek zrušit bez dalšího s tím, že by se již NSS naplněním ostatních stížnostních důvodů nezabýval. Kasační stížnost totiž představuje mimořádný opravný prostředek; rozsah a způsob přezkumu, který v tomto typu řízení NSS soud provádí, musí respektovat instanční nadřazenost a funkční příslušnost obou úrovní správního soudnictví sledující princip subsidiarity v tom smyslu, že pokud je náprava nezákonnosti možná na nižším stupni, je nutno pro tuto nápravu otevřít procesní prostor. Pokud by tedy NSS shledal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku KS, je z povahy kasačního přezkumu namístě tento rozsudek zrušit a otevřít tak KS prostor pro vydání rozhodnutí nového, které již nebude touto vadou trpět. Platí totiž, že důvody napadeného rozhodnutí a právní názory v něm obsažené lze již z povahy věci zkoumat toliko u rozhodnutí přezkoumatelného. NSS k této otázce dále konstatoval, že pojem nepřezkoumatelnosti není ani v soudním řádu správním ani v občanském soudním řádu, který by bylo možno použít podpůrně, blíže objasněn. Výklad tohoto pojmu je proto věcí judikatury a právní nauky. Za nesrozumitelné tak lze obecně považovat zejména soudní rozhodnutí postrádající základní zákonné náležitosti, rozhodnutí, jehož výrok je vnitřně rozporný, kdy nelze zjistit, zda soud žalobu zamítl nebo o ní odmítl rozhodnout, není zřejmé, o jaké věci bylo rozhodováno a jak o ní bylo rozhodnuto, případy, kdy nelze seznat co je výrok a co odůvodnění a kdy výrok nekoresponduje s odůvodněním, dále rozhodnutí, z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem, rozhodnutí s nevhodnou formulací výroku, která má za následek, že rozhodnutí nikoho nezavazuje apod. Nedostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 2 Ads 58/2003). NSS konstatoval, že v souzené věci spatřuje stěžovatelka nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že KS dostatečně neodůvodnil, proč nelze považovat označená správní rozhodnutí za nulitní. K tomu NSS odkázal na soudní spis; z něho plyne, že stěžovatelka v replice k vyjádření žalovaného ze dne 17. 2. 2004 (KS doručené dne 18. 2. 2004) a s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 772/02 spatřovala nulitu citovaného rozhodnutí správce daně v tom, že součástí výroku nebyl rozpis základu daně a daň. Je sice pravdou, že se s touto námitkou KS nevypořádal obšírným způsobem, jestliže toliko konstatoval, že předmětný dodatečný platební výměr neshledal nicotným ani z materiálního ani z formálního hlediska a v tomto směru odkázal na konstantní judikaturu NSS, např. na rozsudek sp. zn. 5 Afs 24/2004. NSS stěžovatelce přisvědčil i v tom směru, že tento rozsudek nebyl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS a (dosud) nebyl uveřejněn ani na webové stránce tohoto soudu. Tato skutečnost nicméně nemůže v konkrétním případě zakládat nepřezkoumatelnost rozsudku KS, protože k nezveřejnění citovaného rozsudku NSS došlo právě proto, že je výrazem jeho setrvalé judikatury k této a k obdobným právním otázkám. NSS poukázal na to, že v citovaném rozsudku je především uvedeno, že „výrok rozhodnutí obsahuje výslovný odkaz na list. č. 2, který je součástí rozhodnutí, pak údaje uvedené na listu č. 2 jsou součástí výroku zmíněného platebního výměru. Z uvedených důvodů shledal NSS DPV vydaný Finančním úřadem ve Veselí nad Moravou platným; nebylo tedy opodstatněného důvodu zabývat se otázkami jeho nicotnosti.“ Přitom další judikatura, v jejímž „ustáleném řečišti“ se tento rozsudek pohybuje, je běžně dostupná v publikované Sbírce i na webové stránce www.nssoud.cz