I.ÚS 618/16

Dne 22. 2. 2016 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, kterým se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí, jímž by "Ústavní soud vyslovil, že ze strany Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, předsedy senátu Krajského soudu v Praze a předsedy senátu Vrchního soudu v Praze došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to neuložením peněžních prostředků odňatých MUDr. Davidu Rathovi při domovní prohlídce konané u MUDr. Davida Ratha dne 15. 5. 2012 specifikovaných v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 15. 5. 2012, č. j. OKFK-268/TČ-2011-200231 pod položkou 25-3, 25-4, 25-5, 25-6, 25-7, 25-8, 25-9, 25-10, 25-11, 25-12, 25-13, 25-14, 25-15, 25-16, 25-17, 25-18, 25-19, 25-20, 25-21, 25-22, 25-23, 25-24, do úschovy a neupozorněním na možnost uplatnění vlastnického práva k uvedeným peněžním prostředkům v občanskoprávním řízení s návrhem, aby Ústavní soud zakázal předsedovi senátu Vrchního soudu v Praze, aby v uvedeném porušování ústavně zaručených práv pokračoval, a přikázal, aby odňaté prostředky byly složeny do úschovy a aby byl navrhovatel upozorněn, nechť je vlastnické právo k odňatým peněžním prostředkům uplatněno v řízení ve věcech občanskoprávních." K návrhu připojil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 9. 2015, č. j. 26 D 1603/2014-207, a opravné usnesení ze dne 7. 10. 2015, č. j. 26 D 1603/2014-212, kterými byl notářem - soudním komisařem JUDr. Martinem Krčmou, ve věci pozůstalostního řízení po Prof. MUDr. Ratmíru Rathovi, DrSc., ustanoven JUDr. Jan Vondráček, advokát se sídlem Zbraslavské nám. 458, Praha 5 - Zbraslav, správcem celé pozůstalosti zůstavitele.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem návrhu a jeho příloh, dospěl k závěru, že není k jeho projednání věcně příslušný.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, nebo mu přikázat, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Z uvedených kompetencí Ústavního soudu však nelze dovodit jeho oprávnění, aby přikázal jinému státnímu orgánu, jak a o čem má jednat či rozhodovat (shodně viz usnesení sp. zn. III. ÚS 1862/09 ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 385/05 ze dne 16. 8. 2005, nebo sp. zn. II. ÚS 223/03 ze dne 13. 6. 2003 a další). Jak Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, s jeho ústavní rolí se neslučuje, aby ve vztahu k jiným státním orgánům vystupoval v postavení jakési hierarchicky nadřízené, "superrevizní" nebo kontrolní instance. Výlučná role, jež Ústavnímu soudu přísluší, je být "soudním orgánem ochrany ústavnosti" (čl. 83 Ústavy).

Zdůraznit je přitom třeba také to, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti, který nemůže sám měnit ani překročit (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3314/13 ze dne 14. 1. 2014).

Z právě uvedeného tak vyplývá, že Ústavní soud není oprávněn rozhodnout o povinnosti vyjmenovaných orgánů veřejné moci upozornit na možnost uplatnění vlastnického práva k peněžním prostředkům v občanskoprávním řízení a přikázat, aby odňaté peněžní prostředky byly složeny do úschovy.

K návrhu dále Ústavní soud dodává, že podle ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.

Z návrhu navrhovatele vyplývá, že zůstavitel v průběhu trestního řízení vedeného proti MUDr. Davidu Rathovi opakovaně podával žádosti o vrácení odňatých peněžních prostředků a tyto byly opakovaně zamítnuty proto, že pro vrácení nejsou splněny věcné podmínky.

Z internetových stránek Ministerstva spravedlnosti z databáze Infosoud lze zjistit, že v trestním řízení vedeném proti MUDr. Davidu Rathovi byl dne 7. 4. 2015 vydán Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013 rozsudek a že proti němu byly podány opravné prostředky, o nichž bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Trestní řízení tedy dosud nebylo pravomocně ukončeno.

Z toho Ústavní soud, aniž by prováděl bližší ověřování uvedených informací, dovozuje, že vzhledem k formulaci prvé věty citovaného ustanovení a fázi, v jaké se trestní řízení nyní nachází, nelze dovozovat povinnost orgánů činných v trestním řízení uložit odňaté peněžní prostředky do úschovy či upozornit na možnost uplatnění vlastnického práva k nim v občanskoprávním řízení. Takové úkony by zřejmě byly s ohledem na popsané okolnosti předčasné.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není z výše uvedených důvodů příslušný k projednání návrhu navrhovatele, návrh podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl.