I.ÚS 618/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 618/22 ze dne 24. 5. 2022 N 63/112 SbNU 71 Volba zmocněnce k vykonávání úkonů za poškozenou právnickou osobu v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky obce X, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. ledna 2022 č. j. 2 KZN 1504/2021-14 a proti postupu Policie České republiky, Okresního státního zastupitelství v Břeclavi a Krajského státního zastupitelství v Brně spočívajícímu v nerespektování práva stěžovatelky zvolit si zmocněnce podle svého uvážení prostřednictvím osoby oprávněné za ni činit úkony v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení hospodářské kriminality, pod sp. zn. KRPB-55745/TČ-2020-060481, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení hospodářské kriminality, sídlem Národních hrdinů 18/15, Břeclav, Okresního státního zastupitelství v Břeclavi a Krajského státního zastupitelství v Brně jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. ledna 2022 č. j. 2 KZN 1504/2021-14 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. ledna 2022 č. j. 2 KZN 1504/2021-14 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá ochrany před zásahem v záhlaví uvedených orgánů činných v trestním řízení spočívajícím v tvrzeném porušení jejího práva na samosprávu garantovaného v čl. 8 Ústavy, resp. v nerespektování jejího práva zvolit si zmocněnce podle svého uvážení prostřednictvím osoby [starostky R. P., která byla v rozhodné době jako jediná oprávněna za ni činit úkony v trestním řízení vedeném u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), pod sp. zn. KRPB-55745/TČ-2020-060481 a která je zároveň v téže trestní věci osobou podezřelou]. Dále stěžovatelka v odůvodnění - nikoliv v petitu - navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství") [str. 8]. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v rámci prověřování podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měla dopustit starostka stěžovatelky R. P., požádal policejní orgán o ustanovení opatrovníka stěžovatelky coby poškozené s odůvodněním, že stěžovatelka je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v trestním řízení, neboť jmenovaná starostka i místostarosta stěžovatelky M. V. byli jak v době spáchání prověřované věci, tak i v době podání daného návrhu zastupiteli stěžovatelky (viz žádost o ustanovení opatrovníka na č. l. 103 spisu). 3. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi (dále jen "okresní státní zastupitelství") usnesením ze dne 2. 12. 2021 č. j. ZN 1372/2020-106 podle § 45 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ustanovil na základě návrhu policejního orgánu stěžovatelce k výkonu jejích práv v předmětném trestním řízení opatrovníka (advokáta Mgr. Martina Pisaroviče) s tím, že je nebezpečí z prodlení a stěžovatelka nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení. 4. Ke stížnosti starostky stěžovatelky R. P. státní zástupce krajského státního zastupitelství v záhlaví specifikovaným usnesením podle § 149 odst. 1 trestního řádu usnesení státního zástupce okresního státního zastupitelství zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu znovu podle § 45 odst. 2 trestního řádu za splnění podmínek § 45 odst. 1 trestního řádu ustanovil stěžovatelce opatrovníka Mgr. Martina Pisaroviče. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že starostka stěžovatelky v rámci podání vysvětlení sdělila, že jednání, které je předmětem prověřování, považuje za zákonné, a že ze strany stěžovatelky nedošlo k připojení se s nárokem na náhradu škody. Na základě toho uzavřel, že je zřejmé, že zájmy osob, které jsou oprávněny jednat za stěžovatelku navenek, a které jsou tudíž oprávněny vykonávat práva a povinnosti vyplývající z postavení stěžovatelky coby poškozené v trestním řízení, jsou v reálné kolizi. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že výše uvedený postup orgánů činných v trestním řízení je protiústavním zásahem do jejího práva na samosprávu, neboť jako jednotka územní samosprávy nesouhlasí s tím, aby za ni rozhodovala státním zástupcem určená fyzická osoba místo osoby, která by byla jako zástupce řádně pověřena orgány obce. Má za to, že státní zastupitelství není oprávněno odebírat orgánům města (obce) pravomoc, není oprávněno jakkoliv omezovat právo města (obce) na samosprávu a není oprávněno odebírat právo členům zastupitelstva na výkon jejich mandátu. Institut opatrovníka obce z řad advokátů nemá podle ní žádnou přímou oporu v zákoně a výklad per analogiam jako u soukromých firem nelze podle jejího přesvědčení na samosprávu aplikovat. Zdůrazňuje, že právo na samosprávu je realizováno prostřednictvím volených zástupců, jejichž mandát je nezcizitelný a nemůže jim ho (bez přímé právní úpravy) nikdo (ani soud) odebrat. Tvrdí, že žádný extenzivní výklad trestního zákoníku ani trestního řádu nesmí být v posuzované věci připuštěn, protože by šlo o bezprecedentní zásah do ústavního pořádku. 6. Výrok napadeného usnesení, kterým byl opatrovníkem stěžovatelky ustanoven advokát Mgr. Martin Pisarovič s odůvodněním, že je nebezpečí z prodlení a stěžovatelka nemá osobu způsobilou činit za ni úkony v trestním řízení, není podle stěžovatelky pravdivý, neboť má osobu zastupující ji navenek a způsobilou činit za ni úkony v daném trestním řízení (starostku), přičemž nikdo této osobě nemůže podle platné právní úpravy zakázat výkon její funkce. Z toho důvodu stěžovatelka, jak již bylo uvedeno, v odůvodnění ústavní stížnosti navrhuje zrušení tohoto usnesení. III. Vyjádření účastníků řízení 7. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 8. Okresní státní zastupitelství ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že oprávnění státního zástupce ustanovit v přípravném řízení trestním obci jakožto poškozené opatrovníka vyplývá přímo z § 45 trestního řádu, a že tedy nejde v daném případě o použití analogické. Odkázalo přitom na výkladové stanovisko nejvyššího státního zástupce ze dne 30. 9. 2009 č. 2/2009 (1 SL 738/2009) a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. 3 Tz 7/2015, podle kterého právo obce rozhodovat ve věcech samostatné působnosti nepožívá vyšší ústavněprávní ochrany než svoboda soukromé osoby. Dodalo, že ustanovení opatrovníka stěžovatelce se nijak nedotýká mandátu zastupitelů stěžovatelky, vztahuje se toliko k zastupování stěžovatelky jako poškozené v trestním řízení, které za běžných okolností náleží starostce. Poukázalo rovněž na to, že starostka stěžovatelky jednání, které je předmětem prověřování, považuje za zákonné. Podle jeho názoru není přijatelné, aby v trestním řízení vystupovala starostka v roli podezřelé a současně v roli osoby zastupující stěžovatelku, která je poškozenou v trestním řízení právě jednáním starostky. 9. Krajské státní zastupitelství v plném rozsahu odkázalo na odůvodnění svého v záhlaví specifikovaného usnesení. 10. Ústavní soud nepovažoval za nezbytné zasílat vyjádření účastníků řízení stěžovatelce k replice, neboť se v nich neobjevily žádné zásadní nebo nové argumenty. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že stěžovatelka má v předmětném trestním řízení postavení poškozené, proto je třeba ji s ohledem na § 43 odst. 1 trestního řádu považovat i za účastnici řízení o vině a trestu, neboť jí příslušným trestným činem mohla být způsobena újma a podle uvedeného zákonného ustanovení se postavení poškozeného v trestním řízení nevyčerpává jen možností navrhnout, aby soud v odsuzujícím