Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 8. 9. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
USNESENÍ

I.ÚS 699/14

Ústavní soud · 5. 3. 2014

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Militkého, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Masná 8, Ostrava - Moravská Ostrava proti usnesení Nejvyššího soudu ČR z 26. 11. 2013, č. j. 30 Cdo 2420/2013 - 112 a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 1. 3. 2013, č. j. 51 Co 490/2012 - 83, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění
1

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2

Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených napadených rozhodnutí, stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal zaplacení částky ve výši 203 888 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením, vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 36/2001 a 27 C 59/2001. Jeho žaloba však byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, který byl potvrzen napadeným rozsudkem městského soudu. Dovolání pak bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

3

Podle stěžovatele jsou napadená rozhodnutí v rozporu s hmotným právem, judikaturou Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Stěžovatel se také domnívá, že obecné soudy vycházely z nesprávných výpočtů výše odškodnění a dostatečně nevysvětlily rozdíl ve výši odškodného. V hodnocení průtahů ve věci vedené pod sp. zn. 27 C 59/2001 se obecné soudy podle stěžovatele dopustily ještě dalšího ústavně rozporného závěru. Ten spočívá v extrémním rozporu mezi krácením nároku o 30 % z hlediska "nevýznamu řízení 27 C 59/2001 pro žalobce'' a judikaturou Nejvyššího soudu k otázce vztahu mezi významem věci a případným krácením za nevýznamnost. Dovolací soud dále nevzal úvahu závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 566/05 ze dne 20. 9. 2006 (N 170/42 SbNU 455).

4

Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6

Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. K citovanému nálezu Ústavního soudu, jehož se stěžovatel dovolává, je třeba upozornit, že se jedná o nález k problematice regulovaného nájemného, který s posuzovaným skutkovým stavem nijak nesouvisí.

7

Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal.

8

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007, N 148/46 SbNU 471). Takové pochybení obecných soudů však Ústavní soud rovněž neshledal.

9

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu