I.ÚS 756/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 756/23 ze dne 12. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., advokáta, proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. 9. 2022, č. j. 0 Nc 2058/2019, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2022, č. j. 16 Co 223/2022-129, za účasti Okresního soudu ve Vyškově a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) Š. T. a 2) nezl. V. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 3. 2023, která splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatel shora individualizovaná usnesení Okresního soudu ve Vyškově (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 32 odst. 4 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 37 odst. 3 Listiny. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Napadeným usnesením okresní soud rozhodl o úpravě poměrů nezletilého vedlejšího účastníka 2) a o návrhu na nařízení předběžného opatření tak, že zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž by vedlejší účastnici 1) byla uložena povinnost strpět péči stěžovatele o vedlejšího účastníka 2) od pondělí v každém lichém týdnu od 13:30 hod., kdy jej stěžovatel vyzvedne ze školy, do středy v lichém kalendářním týdnu do 7:55 hod., kdy jej stěžovatel odevzdá do školy, a od pátku každého lichého kalendářního týdne od 13:30 hod. do bezprostředně následujícího úterý v sudém kalendářním týdnu s tím, že vyzvednutí a odevzdání bude probíhat rovněž ve škole. 3. Krajský soud svým napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu, proti němuž stěžovatel podal odvolání. 4. Stávající úprava styku, kterou stěžovatel usiloval návrhem na předběžné opatření změnit a která se uplatní i po vydání napadených rozhodnutí, založená předběžným opatřením okresního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 0 Nc 8503/2019-26, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 16 Co 152/2019-93, spočívá, stručně řečeno, v tom, že vedlejší účastnice 1) je povinna umožnit stěžovateli, aby se stýkal s vedlejším účastníkem 2) v každém lichém kalendářním týdnu od pátku od 14:30 hod. do bezprostředně následujícího pondělí sudého kalendářního týdne do 7:45 hod., kdy k předání dochází v místě školy, kterou vedlejší účastník navštěvuje. III. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předesílá základní skutkové okolnosti případu, zejména skutečnost, že v roce 2018, když vedlejšímu účastníkovi 2) bylo sedm let, s ním vedlejší účastnice 1) opustila společnou domácnost, což podle jeho názoru mělo charakter protiprávního přemístění dítěte bez souhlasu druhého rodiče, a že od ledna 2019 probíhá řízení o úpravu poměrů k nezletilému. Stěžovatel uvádí, že do vydání shora uvedeného usnesení o předběžném opatření pečoval o vedlejšího účastníka 2) tři dny v týdnu, zatímco vedlejší účastnice 1) čtyři dny. Za celou dobu proběhlo jediné jednání okresního soudu, ačkoliv stěžovatel opakovaně žádal o nařízení dalšího jednání či jiného soudního roku. Stěžovatel dále rekapituluje procesní vývoj v nynější věci, následně přikročuje ke zformulování vlastních námitek proti napadeným usnesením, jimž vytýká: 1) nezohlednění délky řízení a jejích dopadů; a 2) nedůvodné trvání na vypracování znaleckého posudku. Podstatu těchto námitek lze shrnout následovně: 6. Ad 1) stěžovatel obecné soudy kritizuje, že péče o vedlejšího účastníka 2) je v hrubé nerovnováze, neboť ve čtrnáctidenním cyklu o něj může pečovat jen 2,5 dne, což ničí jeho vztah ke stěžovateli, který byl vždycky úžasný. Nijak nejsou upraveny ani slavnostní dny, jako Vánoce, narozeniny atd., jakož ani prázdniny. Stěžovatel poukazuje, že od vydání předběžného opatření uplynula již doba čtyř let, což konzervuje současný nežádoucí stav, přičemž rozhodnutí ve věci samé je přitom vzdáleno v neurčité době. Stěžovatel líčí negativní důsledky současného stavu a poukazuje na riziko, že si vedlejší účastník na současný stav "zvykne", jak bylo popsáno v usnesení sp. zn. I. ÚS 1942/16 ze dne 5. 4. 2017. Dovolává se rovněž závěrů nálezu sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), že z předběžného opatření se nemá stát "kvazidefinitivním" rozhodnutím, a domáhá se takové interpretace účelu předběžného opatření, který v co nejširší míře zachová možnost rodičů účastnit se na výchově nezletilého a péči o něj v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, což podle jeho názoru vyplývá i z v ústavní stížnosti výslovně vypočtené judikatury Ústavního soudu. 7. Ad 2) stěžovatel zdůrazňuje, že ve věci nebylo dosud rozhodnuto proto, že se dosud nepodařilo vypracovat znalecký posudek k posouzení výchovné způsobilosti rodičů, což ovšem znamená, že obecné soudy automaticky presumují, že tato způsobilost vedlejší účastnice 1) je dobrá, stěžovatele špatná. Stěžovatel je tedy nucen podrobit se znaleckému zkoumání, chce-li dosáhnout změny režimu styku a péče, přičemž obecné soudy nezdůvodnily, proč o jeho výchovné způsobilosti pochybují. Stěžovatel deklaruje, že neskrývá žádnou duševní poruchu, úchylku atd., je nesprávně nálepkován, že bojkotuje vypracování znaleckého posudku, což však stěžovatel nečiní, neobstruuje atd. Poukazuje na svá sofistikovaná podání a další záznamy a je přesvědčen, že pokud vyslovil právní názor na znalecké zkoumání, vycházel z odborných psychologických názorů. Vedlejší účastnice 1) se přitom před vydáním předběžného opatření žádnému znaleckému zkoumání podrobit nemusela. Stěžovatel zastává názor, že i bez vypracování znaleckého posudku nic nebránilo tomu, aby bylo předběžné opatření modifikováno, a jeho význam je přeceňován. Názor vedlejšího účastníka 2) na výchovné prostředí je navíc již deformován uměle nastoleným pobytem u vedlejší účastnice 1). Ohrazuje se rovněž proti závěru okresního soudu, že má stěžovatel považovat za nejlepší řešení střídavou péči, jíž se stěžovatel ani nedomáhal, jen současný poměr 2,5 dní k 11,5 dnům je podle jeho názoru nedostatečný. Upozorňuje také, že ačkoliv měl být znalecký posudek zadaný nové soudní znalkyni vypracován v březnu roku 2023, ke dni podání ústavní stížnosti jí nebyl kontaktován, přičemž z elektronické evidence spisu vyplývá, že jí byl spis znovu zasílán až dne 23. 9. 2023, takže informace v napadeném usnesení okresního soudu, že by se na znaleckém posudku v době vydání tohoto usnesení již mělo pracovat, nebyla zcela přesná. Nesouhlasí z důvodu vzdálenosti ani s tím, že byla ustanovena znalkyně se sídlem v Třinci. IV. Posouzení Ústavním soudem 8. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat. Ústavní soud totiž nestojí nad ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou. Jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tak tomu je i v nyní posuzované věci. 9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak Ústavní soud ověřil z textu napadených rozhodnutí, stěžovatel předkládá nyní Ústavnímu soudu ústavní stížnost založenou v zásadě na stejných argumentech, které uplatňoval již v řízení před obecnými soudy, s nimiž se však obecné soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly. Svá rozhodnutí přitom založily na zcela zásadních skutečnostech, které stěžovatel ve své ústavní stížnosti marginalizuje či zcela opomíjí. Jednotlivé námitky vypořádává Ústavní soud následovně: 10. Ohledně námitky 1) se Ústavní soud se stěžovatelem i obecnými soudy zce