I.ÚS 778/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 778/22 ze dne 19. 4. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TYP AGENCY s. r. o., sídlem Lhotská 2207/25, Praha 9 - Počernice, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2022 č. j. 26 Cdo 2413/2021-146, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2021 č. j. 35 Co 372/2020-100 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. srpna 2020 č. j. 27 C 193/2019-60, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a JUDr. Edity Beranové a Anny Himmerové, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"), v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že výpověď nájemní smlouvy č. 19/2016 ze dne 15. 9. 2016 na nájem prostoru sloužícího k podnikání č. X, o výměře 210 m2, nacházející se v 1. podzemním podlaží budovy na adrese X (dále jen "prostor"), datovaná dnem 20. 5. 2019, doručená stěžovatelkou jako žalovanou vedlejším účastnicím jako žalobkyním dne 27. 5. 2019, je neoprávněná (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl obvodní soud k závěru, že žaloba je důvodná, když po provedení důkazů k využitelnosti předmětného prostoru byl důvod spočívající v jeho neuživatelnosti ke sjednanému účelu shledán neopodstatněným vzhledem k výpovědi nájmu stěžovatelkou bez výpovědní doby podle § 2208 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), neboť na vadu v podobě vlhkosti a s tím související problémy byla stěžovatelka upozorněna v nájemní smlouvě č. 19/2016 i v předchozí nájemní smlouvě ze dne 23. 5. 2007, tudíž o ní věděla nejpozději od roku 2002, kdy předmětný prostor již užívala. Stěžovatelka akceptovala stav předmětného prostoru i po více než patnáctiletém užívání, navíc se zavázala k opravám, které měly vlhkost a s ní spojené problémy odstranit, tj. k odstranění vad předmětného prostoru, o nichž stěžovatelka od samého počátku věděla. Opravy hradily vedlejší účastnice. Stěžovatelka se v nájemní smlouvě zavázala k užívání předmětného prostoru takovým způsobem, aby nedocházelo k nadměrnému výskytu vlhkosti a s tím spojených důsledků. Uvedenou vadu stěžovatelka nikdy nevytýkala, ačkoliv o ní od počátku věděla, resp. musela vědět. S uvedenou argumentací účelově přichází prokazatelně teprve po několika letech vědomí o výskytu této vady předmětného prostoru, a to ve zjevné časové návaznosti na zajištění jiných obchodních prostor i přes vázanost nájemní smlouvou č. 19/2016. Právo podle § 2208 odst. 1 občanského zákoníku v podobě práva výpovědi bez výpovědní doby tedy stěžovatelka uplatnila s přinejmenším několikaletým zpožděním od okamžiku, kdy toto právo mohla uplatnit včas, bez ohledu na zjevnou nedůvodnost jeho uplatnění podle § 2207 odst. 2 občanského zákoníku, neboť o vadě věděla od počátku, a navíc se zavázala k jejímu odstranění, z čehož plyne zjevná obstrukce a účelovost jednání stěžovatelky. Důvody uváděné stěžovatelkou shledal obvodní soud účelovými za situace, kdy předmětný prostor stěžovatelka dále podnajímala, ačkoliv byl podle ní neuživatelný. Obvodní soud dovodil, že nebyl naplněn ani druhý tvrzený důvod výpovědi - znemožnění přístupu k předmětu nájmu, neboť stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že prostor nemohla užívat v důsledku výměny dveřního zámku vedlejšími účastnicemi. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.), změnil jej jen ve výroku o nákladech řízení co do jejich výše, jinak rozsudek i v tomto výroku potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Jde-li o odvolací námitky stěžovatelky týkající se vyjádření Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen "zdravotní ústav"), městský soud shodně s obvodním soudem vysvětlil, že uvedené vyjádření není významné, když podstatná je výpověď samotná bez udání důvodu ve vztahu k tomu, co bylo mezi účastníky ujednáno. Městský soud shodně s obvodním soudem shledal výpověď z nájmu prostor sloužících k podnikání neoprávněnou, neboť důvod pro výpověď nájmu stěžovatelkou bez výpovědní doby podle § 2208 odst. 1 občanského zákoníku, spočívající v tvrzené neuživatelnosti prostor ke sjednanému účelu, nebyl dán. Na vadu v podobě vlhkosti a s tím souvisejících problémů byla stěžovatelka upozorněna jak v nájemní smlouvě č. 19/2016, tak i v předchozí nájemní smlouvě ze dne 23. 5. 2007, a věděla tak o ní nejpozději od roku 2002, kdy již prostor užívala. Uvedený stav stěžovatelka zpochybnila až v prosinci 2018, když již měla ujednán nájem nových obchodních prostor. Kromě toho závěry vyjádření zdravotního ústavu byly vyvráceny Úřadem městské části Praha 1, kdy stavební úřad vykonal dne 17. 9. 2019 kontrolní prohlídku (místní šetření), a jakékoliv známky výskytu plísní vizuálním pohledem nezjistil. Městský soud shodně s obvodním soudem uzavřel, že právo výpovědi bez výpovědní doby podle § 2208 odst. 1 občanského zákoníku stěžovatelka uplatnila s několikaletým zpožděním od okamžiku, kdy toto právo mohla uplatnit včas, bez ohledu na zjevnou nedůvodnost jeho uplatnění ve smyslu § 2207 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého pronajímatel neodpovídá za vady, o kterých v době uzavření nájemní smlouvy strany věděly a které nebrání užívání věci. Městský soud přisvědčil obvodnímu soudu i v tom, že nebyl naplněn ani druhý tvrzený důvod výpovědi - znemožnění přístupu k předmětu nájmu. 4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud dovodil, že dovolání není podle § 237 o. s. ř., přípustné pro řešení otázky, zda byl dán výpovědní důvod podle § 2208 odst. 1 občanského zákoníku (spočívající v nemožnosti užívat předmět nájmu z důvodu výskytu plísní), byla-li vytýkána vada, o které v době uzavření nájemní smlouvy strany věděly (§ 2207 odst. 2 občanského zákoníku). Městský soud totiž založil svůj závěr o neoprávněnosti výpovědi z nájmu současně na dvou nezávislých důvodech, přičemž jeden z nich (že nájem byl podle § 2208 odst. 3 občanského zákoníku vypovězen opožděně) nebyl dovoláním napaden, a nestačí, že stěžovatelka zpochybnila správnost dalšího právního názoru (že důvody pro okamžitou výpověď nájmu nebyly dány). Nejvyšší soud s přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek zdůraznil, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř., a contrario). Právě takové (nezpůsobilé) důvody stěžovatelka uplatnila především výtkou, že obvodní soud nesprávně posoudil stav pronajatých prostor a nesprávně hodnotil předložené důkazy, a dále tím, že obvodní soud neprovedl navržené svědecké výslechy a ohledání místa a dostatečně neodůvodnil zamítnutí návrhu na provedení těchto důkazů. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy neprovedly jí navrhované důkazy, konkrétně výslech svědků a ohledání místa. Zamítnutí návrhu stěžovatelky na provedení uvedených důkazů je nedostatečně odůvodněné a došlo tak ke svévolnému hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. 6. Stěžovatelka uvádí, že nájemní smlouvu vypověděla podle § 2208 odst. 1 občanského zákoníku bez výpovědní doby, neboť předmět nájmu, tj. pronajaté prostory, se staly v důsledku zdravotní závadnosti pro ni jako nájemce a její zaměstnance nezpůsobilými k užívání za účelem výkonu podnikatelské činnosti stěžovatelky, tj. provozu cestovní kanceláře. Tvrzená zdravotní závadnost spočívala v masivním nárůstu plísní v pronajatých nebytových prostorách. Koncentrace plísní v nebytových prostorách podle odborného měření zdravotním ústavem převyšovala 3700 KTJ/mT. Za této situace nebyl pře