Ústavní soud I.ÚS 857/24 – Ústní jednání

Ústavnímu soudu byl dne 26. 3. 2024 doručen stěžovatelem sepsaný návrh označený jako ústavní stížnost.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu.

Návrh stěžovatele trpí vadami, neboť je blanketní, není sepsán advokátem, není k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem ani kopie napadeného rozhodnutí.

Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl, je patrné, že uvedený postup, jímž pomíjí povinné zastoupení advokátem a další náležitosti ústavní stížnosti, volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem v minulosti poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon k podání řádné ústavní stížnosti a byl vyzýván k odstranění uvedených vad návrhu (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1509/23, IV. ÚS 1217/21, IV. ÚS 150/21 a II. ÚS 135/21). Významné též je, že stěžovatel v těchto věcech k výzvě Ústavního soudu vady svých návrhů neodstranil.

Ústavní soud vyjádřil ve své judikatuře opakovaně názor (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1273/10, III ÚS 3359/11 a další), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se poučování v dalších řízeních jako nadbytečné. Stejné závěry Ústavní soud stěžovateli ostatně již sdělil, a to v usnesení sp. zn. II. ÚS 843/24.

Z výše uvedených důvodů odmítl soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh stěžovatele, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.