I.ÚS 86/15

Ústavnímu soudu byla dne 12. 1. 2015 doručena ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2014 č. j. 10 As 178/2014-16. Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) odmítl kasační stížnost podanou stěžovatelem do usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 7. 2014 č. j. 10 A 82/2014-3.

Návrh podaný k Ústavnímu soudu trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem).

Jak přitom vyplývá z mnoha řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel v minulosti učinil (od roku 2007 několik stovek podání), návrh Ústavnímu soudu zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. II. ÚS 289/11, sp. zn. I. ÚS 783/12).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.

Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.