I.ÚS 961/15
Ústavní soud · 12. 5. 2015
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele André Havelky, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, č. j. 25 Cdo 4519/2014-538, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2014, č. j. 20 Co 333/2014-499, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 6. 2014, č. j. 11 C 116/2012-429, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 4. 2015, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno následující. Stěžovatel se svou žalobou domáhá v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost k náhradě škody ve výši 12.000.000,- Kč. V rámci tohoto řízení Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group (dále jen "pojišťovna"), oznámila soudu svůj vstup do řízení v pozici vedlejšího účastníka na straně Jiřího Kopáčka, 1) žalovaného, přičemž uvedla, že 1) žalovaný je u ní pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu a ona by tak v případě prokázání jeho odpovědnosti za škodu co do důvodu i výše musela z titulu předmětného pojištění hradit za 1) žalovaného předmětnou škodu v rozsahu sjednaného limitu plnění. Stěžovatel se vstupem pojišťovny do řízení na straně 1) žalovaného vyslovil nesouhlas, přičemž poukazoval na to, že v řízení nebyl prokázán právní zájem pojišťovny na výsledku řízení. Obvodní soud pro Prahu 3 však svým usnesením ze dne 18. 6. 2014, č. j. 11 C 116/2012-429, rozhodl o tom, že vstup vedlejšího účastníka na straně 1) žalovaného v osobě Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, do řízení se připouští. K námitkám stěžovatele soud prvního stupně uvedl, že má za to, že pojišťovna má zájem na výsledku řízení. Pojišťovna předložila soudu pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění domácnosti a odpovědnosti za škodu v běžném občanském životě, osobou pojištěnou je 1) žalovaný. Ze samé podstaty činnosti pojišťovny a jejího hmotně-právního vztahu k osobě tvrzeného škůdce, tedy 1) žalovaného, tak dle názoru soudu prvního stupně plyne, že pojišťovna v případě, že by 1) žalovaný byl soudem shledán odpovědným za způsobení škody na zdraví stěžovatele co do důvodu a výše, by byla povinna za 1) žalovaného plnit do výše sjednaného pojistného plnění.
Toto rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2014, č. j. 20 Co 333/2014-499, potvrzeno. Odvolací soud konstatoval, že právní zájem pojišťovny na výsledku řízení vychází z pojistné smlouvy o odpovědnost za škodu, z níž pojistné plnění svědčí 1) žalovanému. Detailní posuzování pojistných podmínek jde dle názoru odvolacího soudu mimo rámec předmětu řízení a úvaha o tom, zda předložená pojistná smlouva kryje předmětnou pojistnou událost či nikoliv, by nepřípustně zasahovala do soukromého právního vztahu mezi pojišťovnou a 1) žalovaným.
Rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel napadl dovoláním, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, č. j. 25 Cdo 4519/2014-538, jako nedůvodné zamítnuto.
5. Rozhodnutí soudů všech stupňů stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní uvedl, že jádrem sporu je otázka, jaké skutečnosti lze v obecné rovině považovat za dostačující k prokázání právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení, resp. otázka, zda v případě sporu o plnění z odpovědnosti za škodu si lze k prokázání právního zájmu pojišťovny vystačit s pouhým poukazem na pojistnou smlouvu a s prohlášením pojišťovny, že bude plnit, pokud 1) žalovaný bude soudy uznán škodně odpovědným, anebo zda je nutné se blíže zabývat obsahem pojistných podmínek a tím, zda pojištěný (účastník řízení, na jehož straně má stát pojišťovna jako vedlejší účastník) má skutečně právo na pojistné plnění, jinými slovy zda předložená pojistná smlouva kryje i událost, s odkazem na níž je ve sporu o plnění z odpovědnosti za škodu žalováno, či nikoli. V této souvislosti stěžovatel obecným soudům vytkl, že tyto se s otázkou právního zájmu pojišťovny vypořádaly jen velmi povrchně, jejich rozhodnutí jsou nespravedlivá a svévolná, když soudy vůbec nepřihlédly k pojistným podmínkám předmětné pojistné smlouvy, z nichž dle názoru stěžovatele jednoznačně vyplývá, že předmětné pojištění nekryje škodní událost, kdy 1) žalovaný při natáčení reklamního filmu nezvládl řízení bojového vozidla BVP-1 a narazil do stěžovatele, kterému tímto způsobil vážnou újmu na zdraví. Tato událost dle názoru stěžovatele totiž představuje výluku z předmětného pojištění, když jde o škodu způsobenou provozem vozidla.
6. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a jejích příloh dospěl k závěru, že tato představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Jak vyplývá z výše uvedeného, jádrem argumentace uplatněné v nyní posuzované ústavní stížnosti je pokračující polemika stěžovatele s právním závěrem soudů všech stupňů stran existence právního zájmu pojišťovny na výsledku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 116/2012-429. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že není součástí soudní soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností soudů. Postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad podústavních právních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je ryze záležitostí obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění učiněná soudy mají dostatečnou a racionální základnu, zda jejich právní závěry s nimi nejsou v "extrémním nesouladu" a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí", nikoli však již to, zda právní závěry soudů jsou "věcně správné" či nikoli.
Pochybení výše naznačeného charakteru, které by jedině mohlo vést ke zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Ústavní soud má naopak za to, že soudy všech stupňů řádně a srozumitelně vysvětlily, z jakých důvodů mají za to, že v daném případě byly naplněny podmínky dané ustanovením § 93 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a je tedy namístě připustit vstup pojišťovny do předmětného řízení, a to v postavení vedlejšího účastníka řízení, jenž bude vystupovat na straně 1) žalovaného, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší věcnou správnost tohoto závěru přezkoumávat, jak již bylo uvedeno shora.
Ústavní soud pak nemá ani za to, že by obecné soudy při posuzování zákonem stanovených podmínek pro vstup vedlejšího intervenienta do řízení postupovaly způsobem, který by byl v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03 (N 187/35 SbNU 455), v němž Ústavní soud mj. uvedl, že "právní zájem na výsledku řízení podle § 93 odst. 1 OSŘ je nutno posuzovat (...) ve všech souvislostech daného případu", a dále že "zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské řízení sporné". Ústavní soud v této souvislosti nemůže přisvědčit tvrzení stěžovatele, že v nyní souzené věci jde právě o případ, kdy je neexistence právního zájmu pojišťovny na výsledku řízení evidentní, což stěžovatel dovozoval z pojistných podmínek, v nichž jsou obsaženy mj. výluky z pojištění, mezi něž patří i případy, kdy jde o škodu "způsobenou provozem vozidla, pokud vznikl nárok na pojistné plnění z povinného pojištění" a o škodu "způsobenou v souvislosti s činností, při které právní předpis ukládá povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu." To proto, že Ústavní soud na rozdíl od stěžovatele nepovažuje událost, kdy při natáčení reklamního filmu došlo k údajnému nezvládnutí řízení bojového vozidla BVP-1 a vzniku škody na zdraví stěžovatele, za událost, u níž by (s přihlédnutím ke specifičnosti této události) bylo možno bez dalšího uzavřít, že se jedná o událost, která je evidentně podřaditelná pod některou ze stěžovatelem citovaných výluk z pojištění.
Ústavní soud tak má za to, že obecné soudy při svém rozhodování o připuštění vstupu pojišťovny do řízení postupovaly v souladu s výše citovaným nálezem, když zohlednily všechny souvislosti daného případu, a dále vysvětlily, z jakého důvodu jim nepřísluší se podrobně zabývat pojistnými podmínkami předmětné pojistné smlouvy. Obecné soudy proto dle názoru Ústavního soudu nepochybily, když vedlejší účastenství pojišťovny v řízení připustily.
11. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2015
David Uhlíř v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu