I.ÚS 989/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 989/22 ze dne 19. 7. 2022 N 93/113 SbNU 106 Ústavně konformní výklad podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., t. č. ve Věznici Pardubice, zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. ledna 2022 č. j. 14 To 31/2022-90 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. prosince 2021 č. j. 0 PP 297/2021-77, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. ledna 2022 č. j. 14 To 31/2022-90 a usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. prosince 2021 č. j. 0 PP 297/2021-77 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. ledna 2022 č. j. 14 To 31/2022-90 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. prosince 2021 č. j. 0 PP 297/2021-77 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") v záhlaví specifikovaným rozhodnutím podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za použití § 331 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 10. 2020 sp. zn. 1 T 113/2020. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že nebyla splněna ani jedna ze zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Uvedl, že zákonná podmínka výkonu poloviny trestu odnětí svobody uplyne až dne 17. 1. 2024, neboť i když byl stěžovateli uložen trest souhrnný k trestu, z jehož výkonu byl dne 14. 9. 2020 podmíněně propuštěn, jde o opětovný výkon trestu, přičemž trestní zákoník nerozlišuje, zda jde o trest souhrnný či samostatný. Podstatné podle okresního soudu bylo, že stěžovatel již ve výkonu trestu v minulosti byl. Stěžovatel v minulosti vykonával i trest uložený mimo jiné rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. 10 T 63/2015, z jehož výkonu sice byl podmíněně propuštěn, ovšem aktuálně vykonávaný trest jako trest souhrnný k tomuto dříve uloženému a vykonávanému trestu uložen nebyl. Podle okresního soudu stěžovatel kromě podmínky potřebné délky vykonaného trestu nesplnil ani podmínku prokázaného nadstandardního výkonu trestu, protože byl do současné doby pouze jednou kázeňsky odměněn a je stále pro výkon trestu zařazen ve II. diferenciační skupině, přičemž účelu výkonu trestu je u něho teprve postupně dosahováno. Konečně okresní soud nepovažoval za splněnou ani třetí podmínku pro vyhovění žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění, tedy předpoklad vedení řádného života do budoucna, protože stěžovatel byl v minulosti opakovaně soudně trestán, a má tak zřejmé sklony k páchání zejména majetkové trestné činnosti, za kterou je odsuzován již od roku 2014. Tyto sklony jsou u něj značné, a neumožnily proto okresnímu soudu jiný závěr než ten, že na splnění předpokladu vedení řádného života stěžovatelem do budoucna nelze ani s vyšší mírou pravděpodobnosti usuzovat. 3. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení okresního soudu Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. V usnesení okresního soudu neshledal žádné pochybení a s jeho závěry se plně ztotožnil. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že byl-li usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 9. 2020 č. j. 3 PP 92/2020-48 podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku podmíněně propuštěn mimo jiné i z výkonu souhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a deseti měsíců z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 5. 2020 sp. zn. 1 T 111/2019, kterým byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 18. 1. 2019 sp. zn. 7 T 178/2018 a z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2018 sp. zn. 5 T 133/2016, musel z tohoto trestu vykonat nejméně jeho polovinu. Je proto přesvědčen, že rozhodující soudy k němu měly přistupovat tak, jako by k datu 14. 9. 2021 vykonal jednu polovinu z trestu v trvání čtyř roků a deseti měsíců, tedy dva roky a pět měsíců, a že mu měla být taková část vykonaného trestu do nyní vykonávaného trestu ve výměře pěti let a šesti měsíců započtena. Má za to, že ke dni podání žádosti o podmíněné propuštění (tj. 2. 11. 2021) vykonal více než polovinu uloženého souhrnného trestu ve výměře pěti let a šesti měsíců, a měl být proto podmíněně propuštěn na svobodu jak postupem podle § 88 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tak podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Rovněž se domnívá, že vzhledem k tomu, že byl ve výkonu trestu, který mu byl uložen rozsudkem, k němuž byl uložen trest souhrnný, mělo by se na něj pohlížet jako na osobu tzv. prvotrestanou. III. Vyjádření účastníků řízení 5. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení a vedlejší účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 6. Okresní soud plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ve věci. 7. Krajský soud rovněž odkázal na odůvodnění svého usnesení s tím, že po přezkoumání věci zjistil, že stěžovatel nesplnil žádnou ze tří podmínek podmíněného propuštění, proto jeho stížnost proti usnesení okresního soudu zamítl. 8. Okresní státní zastupitelství v Pardubicích ani Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové nevyužily možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž nastoupila domněnka, že se vzdaly postavení vedlejších účastníků řízení. Ústavní soud proto s nimi jako s vedlejšími účastníky dále nejednal. 9. Ústavní soud nepovažoval za nezbytné zasílat vyjádření účastníků řízení stěžovateli k replice, neboť se v nich neobjevily žádné zásadní nebo nové argumenty. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 12. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho námitka, že ke dni podání žádosti o podmíněné propuštění (tj. 2. 11. 2021) vykonal více než polovinu uloženého souhrnného trestu odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, a že tedy první zákonná podmínka podmíněného propuštění byla naplněna. 13. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná, neboť obecné soudy při svém rozhodování jednak na