I.ÚS 990/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 990/23 ze dne 27. 9. 2023 N 139/120 SbNU 104 Odůvodnění rozhodnutí ve věci přiměřenosti smluvní pokuty   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Miroslava Budinského, 2. Dagmar Budinské, zastoupených JUDr. Petrem Langerem, Ph.D, LL. M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1331/31, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 640/2022-97 ze dne 26. 1. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 154/2021-73 ze dne 15. 11. 2021, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a společnosti M & M reality holding a. s., se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, zastoupené Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 640/2022-97 ze dne 26. 1. 2023 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 154/2021-73 ze dne 15. 11. 2021 bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 640/2022-97 ze dne 26. 1. 2023 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 154/2021-73 ze dne 15. 11. 2021 se zrušují. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeni, že jimi bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). 2. Klíčovou otázkou v projednávané věci je, zda obecné soudy odpovídajícím způsobem vyhodnotily přiměřenost (spravedlivost) smluvní pokuty, kterou mají stěžovatelé v důchodovém věku zaplatit realitní kanceláři za to, že jí během pandemie koronaviru neumožnili uskutečnit jednu prohlídku prodávaného bytu. II. Skutkové okolnosti věci a rekapitulace procesního vývoje 3. Stěžovatelé jsou manželé v důchodovém věku; dne 8. 1. 2020 uzavřeli s vedlejší účastnicí ("realitní kancelář") na dobu tří měsíců smlouvu o zprostředkování příležitosti koupě bytu v jejich vlastnictví. Kupní cena bytu činila 1 690 000 Kč; provize realitní kanceláře byla sjednána na 60 000 Kč. 4. Stěžovatelé se v předmětné smlouvě kromě jiného zavázali nemařit zprostředkovatelskou činnost realitní kanceláře a umožnit provádění prohlídek bytu se zájemci. Prohlídky stěžovatelé umožňovali až do 16. 3. 2020, kdy realitní kanceláři oznámili, že s ohledem na propuknutí koronavirové pandemie - a na ni reagující rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu - nadále provádění prohlídek bytu neumožní. 5. Ve smlouvě bylo sjednáno, že poruší-li stěžovatelé některou ze smluvních povinností, jsou povinni zaplatit realitní kanceláři smluvní pokutu ve výši provize. Dne 9. 4. 2020 (následující den po ukončení účinnosti smlouvy s realitní kanceláří) stěžovatelé uzavřeli kupní smlouvu, kterou prodali předmětný byt zájemci, jehož nezprostředkovala realitní kancelář, za kupní cenu 1 500 000 Kč. 6. Realitní kancelář se žalobou proti stěžovatelům domáhala zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím s tím, že stěžovatelé porušili svoji povinnost poskytnout součinnost potřebnou k uzavření kupní smlouvy. Okresní soud v Ostravě ("nalézací soud") žalobu zamítl rozsudkem č. j. 26 C 210/2020-27 ze dne 5. 2. 2021. Dospěl k závěru, že odmítli-li stěžovatelé v dosud bezprecedentní a život ohrožující situaci pandemie prohlídky předmětného bytu, jednali oprávněně v zájmu svého zdraví, života a jejich jednání bylo zároveň solidární vůči celé společnosti; neposkytnutí součinnosti podle nalézacího soudu nelze v tomto mimořádném kontextu hodnotit jako porušení právní povinnosti. Skutečnost, že stěžovatelé ihned po ukončení smluvního vztahu s realitní kanceláří předmětný byt prodali třetí osobě, nalézací soud nehodnotil jako nepoctivé a nemravné jednání, protože v té době již nebyli vázáni smluvním vztahem a se svou nemovitostí mohli volně nakládat. Byt byl prodán bez osobního kontaktu s kupujícím, který vypracování smlouvy zajistil a v elektronické podobě ji stěžovatelům zaslal. III. Obsah napadených rozhodnutí 7. Krajský soud v Ostravě ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu změnil a uložil stěžovatelům povinnost zaplatit realitní kanceláři 60 000 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že sporná pokuta byla sjednána platně a nelze ji v okolnostech případu hodnotit jako nepřiměřenou vzhledem k její výši, která je stejná jako předpokládaná provize. Konstrukce smluvní pokuty je podle odvolacího soudu logická, protože v případě, že by stěžovatelé mařili prohlídky bytu, zabránili by jeho prodeji zájemcům, čímž by realitní kanceláři vznikly marně vynaložené náklady (na inzerci, fotografie, zaměstnance atd.). Na uvedeném nic nemění, že na začátku roku 2020 propukla koronavirová pandemie, na kterou vláda reagovala četnými opatřeními. Zprostředkovatelská činnost realitních kanceláří byla podle odvolacího soudu uskutečnitelná i v době po 16. 3. 2020, protože mimořádná opatření pro ni činila výjimku. Odvolací soud považoval za rozhodné, že stěžovatelé v prodávaném bytě nebydleli a jejich osobní přítomnost při prohlídkách nebyla nezbytná; předání klíčů, které realitní kancelář nabízela, mohlo proběhnout bezkontaktně, protože stěžovatelé bydleli v blízkosti prodávaného bytu. Argumentační obranu stěžovatelů považoval odvolací soud za účelovou, protože stěžovatelé den následující po skončení smluvního vztahu s realitní kanceláří uzavřeli kupní smlouvu s jiným zájemcem; nová smlouva přitom podle odvolacího soudu byla podepsána stěžovateli osobně na poště. 8. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatelů odmítl, neboť z jeho judikatury vyplývá, že ujednání o smluvní pokutě lze posuzovat jako neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána; ujednání nelze považovat za neplatné jen z důvodu nepřiměřenosti výše sjednané smluvní pokuty. Podle Nejvyššího soudu byla nevýhodnost ujednání o odměně pro realitní kancelář (vznik práva na její zaplacení až okamžikem, kdy zprostředkuje příležitost uzavřít se zájemcem kupní smlouvu) vyvažována plněním smluvních povinností ze strany stěžovatelů po dobu trvání zprostředkovatelské smlouvy, a to především povinností poskytovat potřebnou součinnost, nemařit zprostředkovatelskou činnost a umožnit provádění prohlídek se zájemci. Smluvní pokuta měla sloužit právě k uvedenému účelu, tj. nutit stěžovatele ke splnění dohodnutých povinností. IV. Shrnutí argumentace stěžovatelů 9. Stěžovatelé namítají, že obecné soudy nedostatečně zohlednily významné okolnosti, které nastaly po uzavření zprostředkovatelské smlouvy; jsou přesvědčeni, že sporná smluvní pokuta je nepřiměřená (a ujednání o ní neplatné), protože z důvodu pandemických opatření vlády bylo nejen oprávněné a odůvodněné zájmem stěžovatelů na ochranu jejich zdraví a života, ale i solidární ve vztahu ke zbytku společnosti. Stěžovatelé rovněž odkazují na aktuální rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne 11. 1. 2023, z něhož vyplývá, že při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty mohou hrát roli nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, ale i ty, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, jež nastaly později. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 10. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení a vedlejší účastnici řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 11. Podle Nejvyššího soudu nebyla napadeným usnesením porušena základní práva stěžovatelů. Zákaz maloobchodního prodeje a služeb v provozovnách se podle Nejvyššího soudu na realitní činnost nevztahoval. Nejvyšší soud dále uvedl, že stěžovatelé do okamžiku koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 občanského soudního řádu, jež nastala dne 5. 2. 2021 při jednání nalézacího soudu, pouze namítali, že ujednání o pokutě je neplatné; netvrdili, že smluvní pokuta je nepřiměřená se zřetelem k hodnotě či významu zajišťované povinnosti a v rozporu se zněním § 2051 občanského zákoníku ani nenavrhli její snížení (moderaci). Nepřiměřenost smluvní pokuty tedy nebyla do okamžiku koncentrace předmětem žalobních tvrzení. Ze stejného důvodu není přiléhavý odkaz stěžovatelů na rozsudek sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, neboť se týká moderace smluvní pokuty, nikoli neplatnosti ujednání podle § 1813 občanského zákoníku. Odvolací soud ve vyjádření pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. 12. Podle realitní kanceláře není ústavní stížnost stěžovatelů důvodná. Citované rozhodnutí velkého senátu bylo zveřejněno až dne 10. 2. 2023, a Nejvyšší soud k němu proto v napadeném usnese