II.ÚS 1534/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1534/15 ze dne 6. 12. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti nezletilé J. K., a nezletilého L. K., zastoupených otcem L. K. a L. K., všech zastoupených Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem České Budějovice, Nemanická 440/14, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2015 č. j. 6 Co 895/2015-324, usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. dubna 2015 č. j. 11 Nc 395/2014-270, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. dubna 2015 č. j. 6 Co 894/2015-316, usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. března 2015 č. j. 11 Nc 395/2014-202, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. března 2015 č. j. 6 Co 609/2015-213 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. února 2015 č. j. 11 Nc 395/2014-M130, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a I. K., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. května 2015, navrhl stěžovatel jménem svým i svých nezletilých dětí zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení nebo atakování jejich ústavně zaručených základních práv podle čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3, 5, 7, čl. 9 odst. 1 a 3, čl. 18 a čl. 19 Úmluvy o právech dítěte, jakož i čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. 2. Před Okresním soudem v Českých Budějovicích (dále též "soud prvního stupně") je pod sp. zn. 11 Nc 395/2014 vedeno řízení o návrzích stěžovatele i vedlejší účastnice na úpravu poměrů k jejich nezletilým dětem na dobu před i po rozvodu. Každý z rodičů navrhuje, aby byly děti svěřeny do jeho péče; v průběhu řízení nicméně stěžovatel navrhl, aby byly svěřeny na stanovenou (eventuálně na celou) dobu do jeho péče a na zbylou dobu do péče matky. Celkový rozsah péče každého z nich měl ve svém součtu činit jeden týden z dvou po sobě jdoucích týdnů. 3. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. února 2015 č. j. 11 Nc 395/2014-M130 byl uvedený návrh zamítnut, neboť nebyly shledány důvody pro zatímní úpravu poměrů účastníků. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že od doby, co spolu rodiče nežijí, jsou děti fakticky v péči matky a s otcem se stýkají. Vydání předběžného opatření - tak jak bylo navrženo - by v daném okamžiku fakticky nahrazovalo rozhodnutí ve věci samé; nejednalo by se toliko o úpravu poměrů. Je v zájmu nezletilých i obou rodičů, aby byl neprodleně zpracován znalecký posudek s ustanoveným znalcem z oboru psychologie, aby bylo možné posoudit vhodnou formu péče o nezletilé. Komunikace mezi rodiči není dobrá, pročež je žádoucí, aby se jí v mezidobí oba pokusili zlepšit. Za tímto účelem by měla být věc projednána v krizovém centru, přičemž oba rodiče mají možnost obrátit se i na kolizního opatrovníka. 4. S uvedeným hodnocením se ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též "odvolací soud"), který usnesením ze dne 17. března 2015 č. j. 6 Co 609/2015-213 nevyhověl odvolání stěžovatele a usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle jeho názoru nenastala žádná situace, na kterou by bylo třeba okamžitě reagovat a která by byla důvodem, pro který nelze vyčkat do konečného rozhodnutí ve věci. Nezletilé děti jsou ve faktické péči matky, současně však byla dne 16. ledna 2015 uzavřena dohoda v krizovém centru ohledně styku otce s nezletilými děti. Ve věci má být znalcem z oboru psychologie vypracován znalecký posudek, v němž bude zkoumána charakterová struktura osobností rodičů a jejich předpoklady pro výchovu nezletilých dětí, osobnosti nezletilých dětí a jejich vztahy k rodičům a vzájemné vztahy mezi nezletilými, jakož i vztahy rodičů k nezletilým dětem. 5. Usnesením ze dne 4. března 2015 č. j. 11 Nc 395/2014-202 rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích k návrhu matky, že stěžovatel je povinen snášet její péči o nezletilé děti. Podle tohoto soudu je v zájmu nezletilých, aby byly zatímně upraveny jejich poměry a aby byly dále ponechány v péči matky, kde se fakticky již řadu měsíců nacházejí. Vzal přitom v úvahu přání nezletilé vyslovené při pohovoru s kolizním opatrovníkem v říjnu 2014, aby bydlela u matky s možností otce navštěvovat, dále skutečnost, že otec se před dětmi o matce vyjadřuje negativně a že v jednom případě musela zasahovat hlídka Policie České republiky, když nezletilé dceři bránil, aby proběhla přes dveře za matkou. Jako nestandardní posoudil chování otce i opatrovník, když současně zdůraznil, že obě děti jsou útlého věku a je v jejich zájmu, aby jim bylo zajištěno klidné a stabilní prostředí. Je na rodičích, aby se do doby, než bude provedeno další dokazování znaleckým posudkem a rozhodnuto ve věci samé, domluvili na vzájemné úpravě styku, a to případně i na styku asistovaném podle možností příslušného zařízení. 6. I v tomto případě věc posuzoval Krajský soud v Českých Budějovicích, který usnesením ze dne 22. dubna 2015 č. j. 6 Co 894/2015-316 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V něm konstatoval, že navzdory zrušení § 76 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013, podle něhož bylo možné předběžným opatřením uložit účastníkovi řízení povinnost odevzdat dítě do péče druhého z rodičů nebo do péče toho, koho označí soud, je podle § 76 odst. 1 písm. e) téhož zákona, v jeho stávajícím znění, nadále zachována možnost uložit účastníkovi, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Toto ustanovení je podpůrně použitelné i pro případy, kdy je třeba narychlo změnit nebo ošetřit péči o nezletilého na návrh někoho jiného, než je orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dále odvolací soud podrobně shrnul průběh řízení o návrzích obou rodičů o úpravu poměrů k nezletilým na dobu před i po rozvodu, jakož i relevantní skutková zjištění. Vydání předběžného opatření označil za výsledek vývoje situace v průběhu zahájeného řízení, přičemž potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků považoval za nepochybnou. Povinnost "snášet" péči matky znamená, že stěžovatel musí respektovat skutečnost, že do rozhodnutí ve věci samé o ně bude pečovat jejich matka. Tím ovšem není nijak popřeno právo otce podílet se na péči o nezletilé děti v rámci styku s nimi, což lze případně - vyvstanou-li k tomu důvodu - řešit i dalším předběžným opatřením. 7. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. dubna 2015 č. j. 11 Nc 395/2014-270 byl zamítnut další návrh otce na vydání předběžného opatření, jímž by byla zjednodušeně řečeno stanovena povinnost matce umožnit mu styk s nezletilými dětmi v rozsahu a za podmínek blíže specifikovaných. K zamítnutí došlo z obdobných důvodů, jako v případě předchozího návrhu. Toto usnesení bylo nicméně k odvolání stěžovatele změněno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2015 č. j. 6 Co 895/2015-324 tak, že se nařizuje předběžné opatření, podle něhož je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi ve formě asistovaného styku v označeném krizovém centru, a to ve všední den jeden krát týdně maximálně v rozsahu dvou hodin v termínech stanovených tímto centrem (výrok I). Oběma rodičům bylo uloženo, aby se podrobili tomuto režimu, a tento plně respektovali včetně informačních setkání, asistovaného styku, konzultací apod. (výrok II). Platnost předběžného opatření byla stanovena na dobu dvou měsíců ode dne prvého fakticky proběhlého asistovaného styku (výrok III). Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že v mezidobí došlo k vyhrocení vztahů mezi rodiči, pročež již mezi nimi neexistuje žádná dohoda o úpravě styku otce s nezletilými dětmi. Za této situace byla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků ve smyslu úpravy styku otce s nezletilými dětmi podle § 102 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, a to ve formě asistovaného styku v krizovém centru za výše uvedených podmínek. Platnost tohoto předběžného opatření byla omezena dobou dvou měsíců s tím, že po jejím uplynutí dojde k vyhodnocení probíhajících styků a podle jejich výsledku bude možné na zjištěnou situaci nově reagovat. II. Argumentace stěžovatele 8. Úvodem své ústavní stížnosti stěžovatel apeluje na Ústavní soud, aby opustil svou dosavadní praxi, kdy přistupuje pouze k omezenému přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních ve věcech péče o nezletilé s odůvodněním, že se jedná o rozhodnutí zatímní, nikoliv meritorní. Tato předběžná opatření mají totiž charakter definitivní, neměnné a konečné úpravy na dobu řízen