II.ÚS 1864/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1864/16 ze dne 28. 11. 2017 N 220/87 SbNU 519 K řádnému posouzení způsobilosti nezletilého k právnímu jednání při černé jízdě veřejnou dopravou (jízda nezletilého načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 28. listopadu 2017 sp. zn. II. ÚS 1864/16 ve věci ústavní stížnosti Plzeňských městských dopravních podniků, a. s., se sídlem Denisovo nábřeží 920/12, Plzeň, zastoupené Mgr. Markem Dejmkem, advokátem, se sídlem Perlová 7, Plzeň, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. března 2016 č. j. 39 C 52/2016-32 o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby na zaplacení neuhrazeného jízdného s přirážkou, za účasti Okresního soudu Plzeň-město jako účastníka řízení a L. J. jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené pěstounkou L. J., právně zastoupené Mgr. Alicí Rychlou, advokátkou, se sídlem Šafaříkova 24, Praha 2. I. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. března 2016 č. j. 39 C 52/2016-32 bylo porušeno právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. března 2016 č. j. 39 C 52/2016-32 se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace obsahu napadeného rozhodnutí a průběhu řízení před obecnými soudy 1. Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 10. června 2016 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým bylo dle jejího názoru zasaženo do ústavně zaručených práv, a to do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), do práva na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy České republiky, jakož i do práva vlastnit majetek zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny a práva svobodně podnikat ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny. 2. Podstatou sporu v řízení, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí, byl nárok žalobkyně (stěžovatelky) na neuhrazené jízdné spolu se zákonnou přirážkou k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč včetně úroku z prodlení uplatněný vůči žalované (vedlejší účastnici řízení). Žalobkyně tento svůj nárok odůvodnila tím, že vedlejší účastnice řízení dvakrát využila vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. 3. Okresní soud Plzeň-město (dále též jen "soud") rozsudkem ze dne 31. března 2016 č. j. 39 C 52/2016-32 žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Svůj závěr odůvodnil tím, že žalovaná jakožto osoba nezletilá byla v době přepravní kontroly v doprovodu své zákonné zástupkyně - matky. Podle názoru soudu v této situaci za úhradu jízdného a případné sankce za jeho neuhrazení odpovídá zákonný zástupce, který je také v řízení pasivně legitimován. Tato právní konstrukce ale není podle soudu aplikovatelná v případě, kdy nezletilý nastoupí do dopravního prostředku ze své vlastní vůle, bez doprovodu zákonného zástupce. V tom případě by byl pasivně legitimován právě nezletilý. II. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Podle stěžovatelky Okresní soud Plzeň-město napadeným rozhodnutím omezil její vlastnické právo i právo svobodně podnikat, jelikož založil stěžovatelce povinnost, které při provádění přepravní kontroly nemůže nikdy dostát. Podle závěrů soudu by totiž musel pověřený zástupce přepravce v případě přepravní kontroly zjišťovat, zda nezletilá osoba bez přepravního dokladu necestuje v doprovodu zákonného zástupce, který by nesl odpovědnost za nedodržení přepravních podmínek a měl být legitimován a pokutován. To, zda nezletilá osoba cestuje se svým zákonným zástupcem nebo bez něj, není podle názoru stěžovatelky v reálném světě objektivně bezpečně zjistitelné. Přepravce nemůže bezpečně seznat, zda nezletilý cestuje s dospělou osobou a zda ta je právě jeho zákonným zástupcem, či nikoli. Možnost modifikace rodičovské odpovědnosti rozhodnutím soudu činí nároky kladené na přepravce (stěžovatele) neuskutečnitelnými. V případě, kdy by zákonný zástupce sám sobě obstaral jízdní doklad, nemá přepravce právo požadovat po této osobě prokázání osobních údajů, ze kterých by bylo možné usuzovat na příbuzenský vztah s nezletilým, a ani zjistit totožnost této osoby, jejíž znalost je nezbytná pro použití dalších sankčních mechanismů. Opačný postup by byl omezením osobní svobody a práva na ochranu osobnosti. Bez zjištění totožnosti osoby se však stěžovatelka nemá možnost domáhat odpovědnosti za nedodržení přepravního řádu, a přichází tak o své ústavně zaručené právo podnikat a vlastnit majetek. 5. Stěžovatelka dále brojí proti názoru soudu, že v případě nástupu do dopravního prostředku městské hromadné dopravy se nezletilý nemůže vzepřít pokynu svého zákonného zástupce, který výlučně a bez dalšího odpovídá za splnění přepravních podmínek ve vztahu k nezletilému. Nezletilou osobou je však fyzická osoba až do dovršení osmnáctého roku života. Dle stěžovatelky tento závěr nemůže před ústavními principy nikdy obstát. Soud se věcí zabýval ve vztahu ke konkrétní osobě poměrně nízkého věku. Názor soudu však nemůže obstát v situaci, kdy kontrolovaným nezletilým bude osoba ve věku blízkém zletilosti. To, zda je nezletilý schopný vzdorovat příkazu zákonného zástupce bez platného jízdního dokladu, nelze obecně určit a odpověď je třeba hledat v každém případě zvlášť. Stěžovatelka není objektivně schopna tuto hranici rozlišit. 6. Stěžovatelka také uvádí, že využití městské hromadné dopravy není povinností, nýbrž právem. Přestože neporušila žádnou ze svých povinností, je napadeným rozhodnutím omezována a sankcionována. V případě náhrady škody cestujícímu v důsledku vzniklé újmy nebo škody na majetku podle § 2550 ve spojení s § 2554 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "obč. zák.") by subjektem náhrady škody byl vždy sám cestující. Právní názor Okresního soudu Plzeň-město by v důsledku vedl k tomu, že by subjektem smlouvy o přepravě byl v různých fázích přepravy někdo jiný. S těmito argumenty, stejně jako se stěžovatelčinou argumentací k § 436 a 32 obč. zák. se soud nikterak blíže nevypořádal. 7. Stěžovatelka dodává, že výklad soudu by byl v budoucnu zneužíván nezletilými, popř. jejich zákonnými zástupci k účelovým tvrzením směřujícím ke zproštění se odpovědnosti za porušení přepravních podmínek. Ochrana práv nezletilého není a nesmí být absolutní. V daném případě byla ochrana práv nezletilého nadhodnocena na úkor ostatních subjektů, resp. na úkor práv stěžovatelky. 8. Stěžovatelka rovněž odmítá, že by byla použitelná argumentace vycházející z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16. září 2015 sp. zn. II. ÚS 728/15 (N 170/78 SbNU 543). Zákonná úprava smlouvy o přepravě neumožňuje výklad, že smlouvu za nezletilou osobu uzavřel její zákonný zástupce pro přepravu dvou osob. Navíc, jak již bylo výše popsáno, stěžovatelka na rozdíl od zdravotnických zařízení nesmí zjišťovat totožnost jiných osob, než je kontrolovaná osoba, která nesplnila přepravní podmínky. Stěžovatelka tak nemá možnosti zjistit údaje o zákonném zástupci nezletilého, a vymožení jeho nároků je tak nemožné. Rozhodnutí obecného soudu stěžovatelka navíc považuje za překvapivé, jelikož do doby vydání napadeného rozhodnutí soudy obdobné nároky bez dalšího přiznávaly. III. 9. Pro posouzení věci si Ústavní soud vyžádal příslušný spis a vyjádření účastníka i vedlejší účastnice řízení. 10. Okresní soud Plzeň-město ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost nepovažuje za důvodnou. V řízení bylo zjištěno, že jízdy bez jízdního dokladu absolvovala nezletilá žalovaná s matkou či cestou do školy. Matka nezletilé neposkytla finanční prostředky pro zakoupení jízdenky ani jí sama jízdenku nezakoupila. V tomto případě má soud za to, že nelze sankcionovat nezletilé dítě. V podrobnostech pak odkazuje na obsah spisu a napadeného rozhodnutí. 11. Vedlejší účastnice řízení ve vyjádření k ústavní stížnosti v prvé řadě zdůrazňuje, že je třeba vycházet z konkrétních okolností projednávané věci, a nikoliv argumentaci stavět na hypotetických důsledcích výkladu práva. Proto nelze pominout, že stěžovatelce bylo před podáním žaloby dobře známo, že vedlejší účastnice cestovala v dopravním prostředku bez platné jízdenky spolu s matkou jakožto zákonným zástupcem. Komplikace, které mohou pro stěžovatelku nastat v jiných případech, nemohou mít vliv na posouzení této věci. Vedlejší účastnice se ztotožnila s názorem Okresního soudu Plzeň-město, že matka uzavřela pro nezletilou dceru tzv. smlouvu ve prospěch třetí osoby a jednala vlastním jménem ve prospěch nezletilé. Takový výklad je přitom v zájmu dítěte. Dále rozebírá, že pokud byla vedlejší účastnice svéprávná k uzavření přepravní smlouvy, tak by stejně nemohla tuto smlouvu uzavřít pro nedostatek vůle, neboť řešení situace nechala na zákonném zástupc