Ústavní soud II.ÚS 1867/25 – Postup odvolacího správního orgánu

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Ministerstvo spravedlnosti porušilo jeho základní právo na svobodný přístup k informacím podle čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel požádal dne 17. 2. 2025 Okresní soud v Táboře ("okresní soud") jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí informací z rozhodovací praxe soudkyně Mgr. Jany Provazníkové v oblasti rozhodování o svěření dětí do péče (šlo kupříkladu o počet rozhodnutí o svěření dítěte podle druhu péče, podíl rozhodnutí "ve prospěch" otců a matek v jednotlivých letech, délku řízení podle pohlaví žadatele atd.).

Okresní soud (v pořadí druhým) rozhodnutím č. j. 8 Si 17/2025-24 ze dne 27. 3. 2025 žádost stěžovatele odmítl podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť povinnost povinného subjektu se netýká vytváření nových informací (§ 2 odst. 4 ve spojení s § 3 odst. 3 téhož zákona), a dále, protože lze ve vztahu k žádosti dovodit, že cílem žadatele bylo způsobit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace (§ 11a téhož zákona).

Ministerstvo spravedlnosti ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodnutí okresního soudu potvrdilo.

Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V nyní projednávaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel dostupné procesní prostředky, v rámci kterých by rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti mohl rozporovat, dosud nevyužil.

Ministerstvo spravedlnosti napadené rozhodnutí vydalo jako správní orgán podle § 89 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 16 odst. 3 a § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Jak vyplývá z § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, proti rozhodnutí o odvolání může žadatel o informace brojit prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví. Závěr, že je soudní přezkum obdobných rozhodnutí ve správním soudnictví dostupný vyplývá i z ustálené judikatury [srov. kupříkladu nález IV. ÚS 2375/24 ze dne 18. 6. 2025, ve kterém šlo o odmítnutí žádosti Spolku Šalamoun o informace u Obvodního soudu pro Prahu 5; či rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn 1 As 239/2024-63 ze dne 7. 11. 2024, ve kterém povinný subjekt žádost o informace odmítl podle § 11a odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím].

Jelikož stěžovatel proti napadenému rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti mohl a měl brojit prostřednictvím správní žaloby ve správním soudnictví, jeho ústavní stížnost je v nynější fázi třeba považovat za nepřípustnou. Stěžovatel přitom v ústavní stížnosti ani netvrdil, že by jeho stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh nepřípustný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.