II.ÚS 202/13

K ústavní stížnosti podané elektronicky dne 16. ledna 2013 nebyla přiložena zvláštní plná moc, ačkoliv bylo její přiložení na úvodní straně podání avizováno. Z ústavní stížnosti není zcela zřejmé, proti jakému rozhodnutí vlastně směřuje. To je dáno tím, že zatímco na první straně se dvakrát uvádí, že směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 106/2010-200 ze dne 26. září 2012, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 11 C 56/2008-26, proti nimž je rovněž zaměřena argumentace ústavní stížnosti, na druhé straně se však uvádí, že podání směřuje proti "rozsudku Nejvyššího soudu a proti rozsudku krajského soudu", aby ve třetím odstavci druhé strany a v závěrečném návrhu na třetí straně bylo uváděno, že se navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 106/2010-200 ze dne 26. září 2012. Konečně nebyla přiložena kopie vůbec žádného rozhodnutí.

Proto byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad ve třicetidenní lhůtě. Tato lhůta však marně uplynula dne 22. února 2013.

Protože nebyly odstraněny vady bránící věcnému projednání ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.