II.ÚS 2077/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2077/14 ze dne 21. 7. 2015 N 132/78 SbNU 89 Odpovědnost obce za úraz na místní komunikaci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 21. července 2015 sp. zn. II. ÚS 2077/14 ve věci ústavní stížnosti Ing. Pavly Ovčaří, Ph.D., zastoupené JUDr. Jiřím Pitronem, advokátem, se sídlem Moravská Ostrava, Nádražní 2775/145, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 3. 2013 č. j. 18 C 319/2007-256, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2013 č. j. 8 Co 563/2013-294 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014 č. j. 25 Cdo 1106/2014-320, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelčině žalobě o náhradu škody na zdraví způsobené pádem na zledovatělé místní komunikaci, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a statutárního města Frýdek-Místek, zastoupeného JUDr. Milanem Pavelcem, advokátem, se sídlem Zámecké náměstí 42, Frýdek-Místek, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 3. 2013 č. j. 18 C 319/2007-256, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2013 č. j. 8 Co 563/2013-294 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014 č. j. 25 Cdo 1106/2014-320 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu stěžovatelky 1. Dne 17. 6. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se jí domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu života a právo na ochranu zdraví ve smyslu čl. 6 a 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Nad rámec toho se stěžovatelka rovněž domnívá, že obecné soudy v její věci nesprávně aplikovaly ustanovení § 11, 16 a 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen "občanský zákoník"), ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o pozemních komunikacích"), vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jakož i nařízení města Frýdek-Místek č. 3/2003, plán zimní údržby pro zimní období 2003-2007, (dále též jen "plán zimní údržby"). 2. K ústavní stížností napadenému usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka zejména uvádí, že předmětem jejího dovolání nebyla nesprávná skutková zjištění soudů obou stupňů (skutková zjištění byla naopak podle stěžovatelky dokonce mezi účastníky v mnohém nesporná), ale nesprávné právní posouzení věci. Stěžovatelka utrpěla dne 23. 11. 2005 při přecházení vozovky úraz s těžkými zdravotními následky. Žalobou se domáhala proti městu Frýdek-Místek náhrady škody. Stěžovatelka však podle svého tvrzení nebyla úspěšná, jelikož soudy nesprávným výkladem došly k závěru, že si stěžovatelka způsobila škodu na zdraví sama, a náhrada škody jí proto nebyla přiznána. Z toho důvodu se stěžovatelka obrátila na Nejvyšší soud. Jediným smyslem jejího dovolání bylo dosáhnout toho, aby Nejvyšší soud zrušil zamítavé rozsudky podřízených soudů a uložil jim projednat věc stěžovatelky znovu. Nejvyšší soud se však v napadeném usnesení zabýval důvody, jež nebyly předmětem ani obsahem dovolání stěžovatelky a o náhradě škody ve věci stěžovatelky není ani zmínky. II. Průběh řízení před Ústavním soudem a podstatný obsah vyžádaného spisu 3. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 18 C 319/2007. Z jeho obsahu se podává, že rozsudkem ze dne 1. 7. 2008 č. j. 18 C 319/2007-52 bylo žalovanému statutárnímu městu Frýdek-Místek (dále jen "žalovaný" nebo "vedlejší účastník") uloženo zaplatit stěžovatelce na náhradě škody na zdraví částku ve výši 270 609 Kč s úrokem z prodlení a dále uhradit náklady řízení. K odvolání žalovaného byl citovaný rozsudek okresního soudu usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009 č. j. 8 Co 11/2009-89 zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. S právním i skutkovým posouzením okresního soudu se krajský soud do značné míry ztotožnil. Jeho pochybení však shledal v tom, že nárok stěžovatelky neposuzoval také z pohledu ustanovení § 441 občanského zákoníku, z něhož vyplývá povinnost soudu v řízení o žalobě na náhradu škody zkoumat i bez návrhu, zda jsou dány důvody pro omezení odpovědnosti žalovaného v důsledku spoluzavinění poškozené. 4. Okresní soud ve Frýdku-Místku poté rozsudkem ze dne 22. 2. 2010 č. j. 18 C 319/2007-123 uložil žalovanému zaplatit stěžovatelce částku 270 609 Kč s příslušenstvím. Vyšel zejména ze zjištění, že stěžovatelka dne 23. 11. 2005 okolo osmé hodiny večer utrpěla na místní komunikaci (ulice Riegrova ve Frýdku-Místku) při jejím přecházení úraz, a to v důsledku uklouznutí. V době, kdy k úrazu došlo, byla silnice zledovatělá, bez jakéhokoliv posypu a chemického ošetření. Stěžovatelka měla zimní obuv a přecházení místní komunikace věnovala náležitou pozornost. Při pádu utrpěla zlomeninu kosti křížové a zlomeninu obou ramének kosti stydké vpravo. V pracovní neschopnosti byla od 23. 11. 2005 do 14. 8. 2006. Bodové ohodnocení bolestného bylo stanoveno na 330 bodů. V záznamu o zimní údržbě vystaveném Technickými službami města Frýdek-Místek, a. s., dne 23. 11. 2005 se podle okresního soudu neuvádí, jaké bylo počasí dne 23. 11. 2005 ve 20 hodin. Záznam obsahuje údaj z 21. hodiny téhož dne, kdy teplota klesla na -5 °C. Chemický posyp ulice Riegrova byl proveden až ve 22 hodin. Z plánu zimní údržby pro zimní období 2003 až 2007 dále podle okresního soudu vyplynulo, že místní komunikace na ulici Riegrova ve Frýdku-Místku byla zařazena do druhého pořadí důležitosti údržby komunikací. Lhůta pro zmírňování závad tedy byla 12 hodin od jejich vzniku. 5. Na základě těchto zjištění soud věc posoudil podle ustanovení § 27 odst. 3 a 4 zákona o pozemních komunikacích ve znění ke dni 23. 11. 2005, dále podle § 441, § 444 odst. 1 a § 446 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žalovaný jako vlastník místní komunikace odpovídá za škodu, která vznikla stěžovatelce, neboť její příčinou byla závada ve schůdnosti. Žalovaný prý neprokázal, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu způsobenou povětrnostními vlivy zmírnit či na ni upozornit. Z denního záznamu údržby komunikací ze dne 23. 11. 2005, kterou provádí na základě smlouvy o dílo uzavřené s žalovaným Technické služby města Frýdek-Místek, a. s., totiž nevyplývá, že by daného dne byla před vznikem úrazu prováděna jakákoliv údržba předmětné komunikace. V této souvislosti okresní soud rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 25 Cdo 2142/2005, podle něhož se správce komunikace nemůže své odpovědnosti zprostit poukazem na uzavřenou smlouvu o dílo, na základě které byly v tomto konkrétním případě Technické služby města Frýdek-Místek, a. s., povinny udržovat místní komunikace ve vlastnictví žalovaného. 6. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 10. 2010 č. j. 8 Co 276/2010-161 rozsudek okresního soudu potvrdil a žalovanému uložil povinnost uhradit náklady řízení. Ztotožnil se přitom zcela jak se skutkovými východisky, tak s právním hodnocením okresního soudu. I podle krajského soudu se tedy jednalo o závadu ve schůdnosti komunikace podle ustanovení § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích ve znění k 23. 11. 2005, která byla příčinou pádu stěžovatelky a následně škody na jejím zdraví. Okresní soud správně dovodil též odpovědnost žalovaného za škodu podle § 27 odst. 3 citovaného zákona ve znění k 23. 11. 2005. Podle citovaného ustanovení vlastník místní komunikace odpovídal s výjimkou případů zde uvedených za škody, jejichž příčinou byla mimo jiné závada ve schůdnosti místní komunikace, pokud neprokázal, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, zmírnit nebo na ni upozornit. Za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že před vznikem úrazu dne 23. 11. 2005 nebyla na předmětné komunikaci prováděna jakákoliv údržba, žalovaný neprokázal, že nebylo v mezích jeho možností závadu ve schůdnosti na předmětné komunikaci, způsobenou povětrnostními vlivy, zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. V řízení přitom nebylo rovněž prokázáno, že by se stěžovatelka dopustila protiprávního jednání, které by bylo jednou z příčin vzniku škody. Naopak, stěžovatelka věnovala chůzi přes komunikaci náležitou pozornost a měla s ohledem na klimatické podmínky i vhodnou obuv. 7. Proti naposledy citovanému rozsudk