II.ÚS 2126/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2126/07 ze dne 5. 9. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatelky M. U., zastoupené JUDr. Klárou Veselou Samkovou, advokátkou, se sídlem Španělská 6, Praha, takto: Návrh na vydání předběžného opatření se odmítá. Odůvodnění: V podaném návrhu navrhovatelka tvrdí, že postupy orgánů veřejné moci, které postupně specifikuje, došlo k zásahu do jejích ústavně chráněných práv. Konkrétně podle ní byl porušen čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s čl. 38 odst. l Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), které garantují právo na spravedlivé řízení a právo na zákonného soudce, č1. 8 Úmluvy garantující právo na respektování soukromého a osobního života, čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, čl. 10 odst. l Listiny, zakotvující právo na zachování lidské důstojnosti, osobni cti a dobré pověsti, čl. 10 odst. 3 Listiny, který zajišťuje každému právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě, a čl. 3 Úmluvy, podle kterého nikdo nemůže být podroben nelidskému zacházení. Navrhovatelka v návrhu na vydání předběžného opatření uvedla celkem pět případů, které byly zahájeny na základě trestních oznámení, a které jsou v různém stadiu řízení, v nichž ona vystupuje jako svědkyně, v jednom případě jako podezřelá, a v některých o sobě tvrdí, že je současně poškozenou. V prvním případě jde o úplatek 500.000 Kč, který měl převzít bývalý starosta města Vsetína - J. Č. Toto řízení bylo vyvoláno trestním oznámením, které podle navrhovatelky podal v roce 2006 její tehdejší právní zástupce, JUDr. J. N., vlastním jménem, poté, co se od ní o celé události dozvěděl. V této věci navrhovatelka vystupuje jako svědkyně. Uvedla, že z medií je informována, že věc byla odložena státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, JUDr. Arifem Salichovem. V druhém případě jde o trestní oznámení J. Č. na navrhovatelku, že jej neoprávněně nařkla ze sexuálního obtěžování. Zde má postavení podezřelé. Věc je ve stadiu policejního šetření. Ve třetím případě jde o trestní oznámení navrhovatelky na J. Č. za to, že zveřejnil ve Vsetínském regionálním týdeníku "Jalovec" dopisy, které mu zaslala, a nařkl ji, že ho těmito dopisy vydírá. V této věci by navrhovatelka měla mít postavení poškozené. Ví, že věc je šetřena kriminální policií ve Vsetíně, ale nemá žádné bližší informace o jeho stavu. Čtvrtý případ je pokus o uplácení navrhovatelky, aby přestala vypovídat proti J. Č. Konkrétně mělo jít o to, že ji kontaktovali P. Š. a Z. s nabídkou na ukončení sporu mezi ní a J. Č., tak, že stěžovatelka měla zaslat fakturu R. V. za konzultační služby na 750 000 Kč, s tím, že J. Č. jí uhradí částku ve výši, kterou si sama určí. Navrhovatelka uvedla, že v tomto řízení měla původně postavení poškozené, avšak posléze jí bylo písemně vyšetřujícím sděleno, že podle názoru dozorujícího státního zástupce není ve věci poškozenou, a z toho důvodu jí bylo odmítnuto nahlížet do spisu a pořizovat si kopie. Konečně pátý případ se týká neoprávněného vniknutí do E-mailové schránky navrhovatelky, o kterém se dozvěděla z medií. Někdo měl neoprávněně vniknout do její E-mailové schránky a mazat některé E-maily, s obsahem některých E-mailových zpráv manipulovat a její pravděpodobně pozměněné texty vhodit do schránky Občanského sdružení VERITAS ODIT MORAS, které je vedeno R. V. V této věci podala trestní oznámení a je v ní vedena jako svědkyně a poškozená. Z textů, vhozených do schránky výše uvedeného sdružení, mělo vyplývat, že se domlouvala s vyšetřovatelem kpt. Š. a soudní znalkyní PhDr. D. H. na tom, jakým způsobem poškodit J. Č. Navrhovatelka se domáhá, aby Ústavní soud vydal podle § 80 zákona o Ústavním soudu předběžné opatření, kterým by uložil státnímu zastupitelství a Policii České republiky "zdržet se dalších zásahů do ústavně zaručených lidských práv stěžovatelky a uložil jim povinnost vydat jí v těch případech, kde vystupuje jako svědkyně, fotokopie zápisů protokolů či záznamů o jejích výsleších, podání vysvětlení a výsleších samotných", dále aby uložil státnímu zastupitelství povinnost "zdržet se prohlášení, že stěžovatelce byl vydán neoprávněně znalecký posudek z oboru psychologie, který na ni vypracovala dne 25. dubna 2007 na základě zadání Policie České republiky soudní znalkyně PhDr. D. H.", a konečně aby vyslovil, že přikázáním vyšetřování ve věci podezření převzetí úplatku J. Č. od státního zástupce v Přerově ke státnímu zástupci v Jihlavě bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 1 Listiny, a aby bylo z tohoto důvodu zrušeno toto rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí učiněná státním zástupcem, kterému byla věc přikázána. V doplňujícím podání navrhovatelka uvedla, že dne 13. srpna 2007 obdržela od státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě kopie protokolů o svých výsleších tak, jak požadovala, ačkoliv jí původně bylo avizováno odmítnutí jejího požadavku. Listiny, které to osvědčují ke svému podání připojila. S ohledem na trvající odmítavý postoj v trestní věci obviněných Š. a V., kde rovněž vystupuje v pozici svědkyně, však na svém návrhu nadále trvá. Současně uvedla, že by bylo s ohledem na mediální pozornost její věci vhodné, aby byla tato věc atrahována plénem Ústavního soudu. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Podle ustanovení § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření). Z uvedeného ustanovení vyplývá, že návrh na vydání předběžného opatření lze podat pouze za předpokladu, že je současně podávána ústavní stížnost, která směřuje proti jinému zásahu veřejné moci. Navrhovatelka sice v rubrice návrhu používá jak označení "Návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu čl. 80 (správně má být § 80) zák. č. 182/1993 Sb.", tak označení "Ústavní stížnost proti zásahu veřejné moci", avšak v petitu návrhu se domáhá pouze vydání předběžného opatření. Přitom Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán toliko petitem návrhu, nikoliv jeho obsahem. Takto pojaté podání proto není způsobilé projednání, neboť nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu v § 80 odst. 1, který váže možnost vydání předběžného opatření na podání ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, která je ovšem podána jen tehdy, je-li navrhováno vydání konkrétního nálezu (srov. sp. zn. IV. ÚS 142/96 in Sbírka nálezů a usnesení Sv. 5. N. 6. str. 563, nebo sp. zn. I. ÚS 155/96 in Sbírka nálezů a usnesení Sv. 5. N. 6. str. 577). Tato úprava navíc vylučuje použití ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření, neboť podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu lze občanský soudní řád přiměřeně použít jen tehdy, pokud chybí speciální úprava. Jedná se tedy o návrh, který zákon v této podobě nepřipouští, a soudce zpravodaj jej proto podle § 43 odst.1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že i kdyby petit návrhu stěžovatelky po formální stránce byl návrhem na vydání nálezu, nemohl by Ústavní soud postupovat jinak, než takové podání odmítnout. V posuzovaných případech vystupovala navrhovatelka v pozici svědkyně, která byla na základě zákona podrobena povinnosti svědčit (§ 97 trestního řádu), a znaleckému zkoumání duševního stavu (§ 118 trestního řádu). Jakkoliv nebyla navrhovatelka v pozici svědkyně bez práv (srov. sp. zn. II. US 386/04 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 35. N. 153. str. 133), byla omezena v legitimním veřejném zájmu na svých osobnostních právech. Její svědecké výpovědi nebo znalecký posudek týkající se její osoby, slouží na základě zákona k úředním účelům, a proto podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského zákoníku nepodléhají ochraně osobnosti. Tato úprava je zcela v souladu s čl. 7 odst. 1 Listiny, podle kterého nedotknutelnost osoby může být omezena v případech stanovených zákonem. Zásah do základního práva na respektování soukromého života je tedy možný v souladu se zákonem, pokud je to nezbytné, v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zlo