II.ÚS 2412/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2412/18 ze dne 4. 9. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Edith Rabinovitz Revocable Trust, se sídlem Rossmore Court, Bethesda, Maryland, Spojené státy americké, zastoupeného Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem Kolínská 13, Praha 3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 9. 2013, č. j. 28 C 51/2009-214 (ve znění opravného usnesení ze dne 8. 1. 2014, č. j. 28 C 51/2009-228), rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 30 Co 503/2013 a č. j. 30 Co 85/2014-331, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, č. j. 22 Cdo 2123/2015-373, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále vlastnické právo podle čl. 11 Listiny. 2. Právní předchůdkyně stěžovatele, o jehož procesním nástupnictví bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2018, vedla jako žalobkyně před Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 28 C 51/2009 spor, v němž se vůči žalovanému Muzeu hlavního města Prahy (dále též "vedlejší účastník") domáhala zaplacení částky ve výši 2 211 108 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že žalovaný jakožto většinový spoluvlastník užíval i spoluvlastnický podíl k nemovitosti, který byl ve vlastnictví žalobkyně, a to bez právního titulu. Obvodní soud žalobě částečně vyhověl, když napadeným rozsudkem uložil vedlejšímu účastníkovi, aby žalobkyni podle ustanovení § 137 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, uhradil částku ve výši 1 386 389 Kč s příslušenstvím, přičemž tato částka a její výpočet se opíral o znalecký posudek na určení obvyklého nájmu v daném místě a čase. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") však napadené rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Žalobkyně následně potvrzující rozsudek městského soudu napadla dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Krátce po vynesení rozhodnutí Nejvyššího soudu žalobkyně zemřela a bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví stěžovatele. 3. Stěžovatel podrobně rekapituluje průběh věci, v níž souběžně probíhalo řízení o dvou žalobách, které spolu úzce souvisely, když jediným rozdílem mezi oběma spory byl toliko rozdíl v časovém období, za které žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení. V obou řízeních před obvodním soudem byla žalobkyně úspěšná pouze částečně, přičemž v obou případech soud vycházel z totožné důkazní situace. S ohledem na tuto skutečnost považuje stěžovatel rozhodnutí odvolacího městského soudu za rozhodnutí překvapivé, neboť proti oběma meritorním rozhodnutím obvodního soudu se žalobkyně odvolala a v jednom případě senát 16 Co městského soudu napadené rozhodnutí částečně změnil ve prospěch žalobkyně, když jí přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve vyšší částce než obvodní soud, což odůvodnil tím, že není možné vycházet z vypracovaného znaleckého posudku znaleckým ústavem IRI, nýbrž je nutné se přiklonit ke znaleckým závěrům v jiném vypracovaném posudku. V nyní projednávané věci však stejný odvolací soud v senátu 30 Co rozsudek obvodního soudu potvrdil, a to přestože mu byl znám postup senátu 16 Co i výsledek celého tohoto odvolacího řízení, když naopak při svém právním hodnocení vyšel ze znaleckého posudku vypracovaného ústavem IRI. S ohledem na tuto skutečnost považuje stěžovatel nyní napadené rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé a porušující jeho právo na spravedlivý proces, když odvolací soud absolutně nenaznačil změnu ve svém názoru a neodůvodnil, proč v tomto řízení vedeném senátem 30 Co vypracovaný znalecký posudek považuje za přesvědčivý. Pokud se odvolací soud mínil odchýlit od názoru senátu 16 Co, měl nejprve tuto změnu avizovat a následně v souladu s ustanovením § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.") ve spojení s ustanovením § 3030 o. z. nejen uvést svůj názor, ale zároveň vysvětlit důvod této změny. Stěžovatel upozorňuje, že možnost odchýlit se od rozhodnutí podle ustanovení § 13 o. z. není bezbřehá a odvislá jen od libovůle soudu. Na všechny tyto zákonné povinnosti prý však odvolací soud rezignoval. 4. Stěžejní problém celé věci spatřuje stěžovatel v tom, že odvolací soud při svém rozhodování vycházel z vypracovaného znaleckého posudku, založeného na tzv. nepřímé porovnávací metodě. Jedná se o metodu, kdy znalec v posudku neuvádí konkrétní komparativní vzory a odkazuje na statisticky anonymní soubor nabídek, z nichž je vyhodnocen medián. Odvolací soud se s touto metodou ztotožnil, když podle jeho názoru vyloučí subjektivní hodnocení znalců a předejde jejich pochybení. Tento způsob vyhotovení znaleckého posudku však stěžovatel považuje za nepřípustný, jelikož by prý soudní znalci při aplikaci této metody ad absurdum ztratili své opodstatnění, protože ze statisticky získaného vzorku by mohly vycházet soudy i samy. Nadto stěžovatel namítá, že tato metodika při vypracování znaleckého posudku byla zvláště nevhodná v projednávaném případě, kdy předmětem znaleckého zkoumání byl dům u Dvou zlatých medvědů, což není běžná nemovitost nacházející se v centru Prahy, ale jedná se o historickou budovu, která má specifické genius loci. Proto nelze uzavřít, že cena nájemného se pohybuje v mediánu statisticky získaných dat, jelikož tato data nejsou schopna pracovat s tak neobvyklou a ceněnou nemovitostí. Druhý problém tkví údajně v tom, že odvolací soud posuzoval znalecký posudek včetně jeho dodatku a v souvislosti s odborným vyjádřením soudního znalce, které odvolací soud překvalifikoval na druhý dodatek znaleckého posudku. Odborné vyjádření si však u znalce objednal žalovaný v průběhu odvolacího řízení, přestože znalec byl do řízení přibrán nalézacím soudem. Stěžovatel proti tomuto postupu namítá, že v rámci zachování rovnosti zbraní mezi účastníky civilního sporu se nelze samostatně a bez vědomí soudu obracet na znalce jmenovaného soudem a zadávat mu vlastní "objednávky" v souzené věci. Toto přesvědčení vedlo právní předchůdkyni stěžovatele k tomu, že proti soudnímu znalci vznesla námitku podjatosti. O této námitce odvolací soud nerozhodl, v odůvodnění napadeného rozsudku však uvedl, že ji neshledal důvodnou. 5. Jedním z důvodů, proč ve dvou paralelně probíhajících řízeních před odvolacím soudem (jedno řízení vedené senátem 16 Co a druhé nyní rozporované vedené senátem 30 Co) došel odvolací soud k odlišným závěrům, je to, že v nyní projednávané věci odvolací městský soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz - výpis ze serveru www.gohome.cz. Odvolací soud tento důkaz a jeho provedení zamítl, aniž by však v napadeném rozsudku uvedl, z jakého důvodu tak učinil. Na serveru www.gohome.cz je pro dotaz ohledně průměrné ceny nájmu v lokalitě "Staré město" uvedena částka 300 Kč. Po rozkliknutí této položky se ale ukáže, že server pracuje jak s lokalitou Staré město v Praze, která je předmětem zkoumání, tak i s lokalitou Staré město u Uherského Hradiště. Tím však došlo k výraznému zkreslení a podhodnocení průměrné ceny nájmu, přičemž z takto nesprávně určené ceny vycházel i stěžovatelem rozporovaný znalecký posudek, o nějž se ve svém rozhodnutí opřely obecné soudy. S podivem také údajně zůstává, že ačkoliv revizní znalec konstatoval u rozporovaného znaleckého posudku zásadní metodické pochybení, odvolací soud z něj přesto vycházel. Naopak z revizního znaleckého posudku odvolací soud vůbec nevycházel s odůvodněním, že revizní znalec mj. akcentoval i dohodu o užívání spoluvlastnických podílů uzavřenou mezi žalovaným a ostatními minoritními spoluvlastníky (žalobkyně nebyla stranou této dohody) jako z relevantního podkladu pro jeho odborný závěr o určení obvyklého nájemného. Odvolací soud však již dříve uvedl, že k této dohodě, jíž se žalobkyně nijak neúčastnila, nelze přihlížet, a proto nelze přihlížet ani ke znaleckému posudku, který s touto dohodou jako s jedním z podkladů pracuje. 6. Stěžovatel konečně uvádí, že po celé žalobou vymezené období žalovaný na základě výše zmiňované dohody dobrovolně hradil sedmi ostatním minoritním spoluvlastníkům, kteří se nacházeli ve stejném postavení jako žalobkyně a právní předchůdkyně stěžovatele, náhradu za užívání jejich spoluvlastnických podílů podle