Ústavní soud II.ÚS 2415/21

Dne 2. 9. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky, kterou se domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak v daném případě není. Stěžovatelka dosud není v řízení zastoupena advokátem, ačkoliv tato povinnost je dána ustanovením § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že si je této povinnosti vědoma, není však právně zastoupena advokátem z důvodu finanční tísně. Z toho důvodu požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta.

Ústavní soud stěžovatelku dne 21. 12. 2021 vyzval k odstranění vady spočívající v absenci právního zastoupení, jelikož do tohoto data nedoložila plnou moc prokazující, že je právně zastoupena, přičemž jí stanovil lhůtu k odstranění vad v délce 15 dnů. Tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 29. 12. 2021.

Stěžovatelka požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 6. 1. 2022. Uvedla, že její žádost o určení advokáta byla Českou advokátní komorou zamítnuta. Proti rozhodnutí České advokátní komory proto podala žalobu.

Jak uvedl Ústavní soud již ve výzvě k odstranění vad ze dne 21. 12. 2021, není-li vytknutá vada ve stanovené lhůtě odstraněna, nemůže být návrh věcně projednán a Ústavní soud jej podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítne. Zákonná povinnost být v řízení právně zastoupen platí bezvýjimečně a vadu spočívající v absenci právního zastoupení nemůže sám Ústavní soud zhojit.

Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.