Ústavní soud II.ÚS 2480/23

Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv ve smyslu čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným usnesením Krajské státní zastupitelství v Brně zamítlo stížnost stěžovatele proti usnesení Policie České republiky, Národní protidrogová centrála, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno ze dne 23. 5. 2023 sp. zn. NPC-1336/TČ-2023-2200E5, kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

V nynější věci ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí dozorového státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Z hlediska prostředků, které obviněným poskytuje trestní právo procesní, má pro posuzovanou věc zásadní význam zjištění, že stěžovatel neprokázal a ani netvrdil, že před podáním ústavní stížnosti podal podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Stěžovatel tedy měl možnost přezkumu postupu státního zástupce krajského státního zastupitelství v rámci instančního dohledu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.

Tento postup je podle již ustálené judikatury Ústavního soudu považován za účinný procesní prostředek k ochraně práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení ze dne 13. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2915/23, usnesení ze dne

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, předložený návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.