II.ÚS 2602/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2602/16 ze dne 3. 4. 2018 N 65/89 SbNU 35 Nárok soudního exekutora na odměnu v případě úpadku dlužníka   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) - ze dne 3. dubna 2018 sp. zn. II. ÚS 2602/16 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Vladimíra Plášila, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 7, se sídlem Tusarova 1384/25, Praha 7 - Holešovice, zastoupeného JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, se sídlem Nad Štolou 1302/18, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2016 č. j. MSPH 90 INS 18234/2015-B-24, kterým bylo stěžovateli uloženo vydat vedlejší účastnici do majetkové podstaty výtěžek zpeněžení zajištěných nemovitostí, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a JUDr. Ing. Heleny Horové, se sídlem V Luhu 754/18, Praha 4 - Nusle, insolvenční správkyně dlužníka Jiřího Sedláčka, zastoupené JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou, se sídlem V Luhu 754/18, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2016 č. j. MSPH 90 INS 18234/2015-B-24 bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2016 č. j. MSPH 90 INS 18234/2015-B-24 se ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace obsahu napadeného rozhodnutí a skutkových okolností 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále namítá porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") dohledovým usnesením ze dne 7. 6. 2016 č. j. MSPH 90 INS 18234/2015-B-24 uložil stěžovateli (soudnímu exekutorovi), aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vydal vedlejší účastnici řízení do majetkové podstaty celý výtěžek zpeněžení zajištěných nemovitostí sloužících k zajištění zjištěných pohledávek insolvenčních věřitelů, a to včetně pohledávky ve výši 423 884 Kč ? nákladů exekuce, tj. výtěžek získaný exekucí vedenou pod sp. zn. 063 EX 652/13, kterou exekutor odečetl v rozporu se zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, po zahájení insolvenčního řízení. 3. Stěžovatel byl dne 30. 4. 2013 pověřen vedením exekuce na majetek povinného Jiřího Sedláčka (pozdějšího dlužníka v insolvenčním řízení). V průběhu exekuce byl zpeněžen majetek dlužníka ve výši 2 673 000 Kč, přičemž náklady exekuce činily částku 423 844 Kč. Insolvenční řízení proti dlužníkovi Jiřímu Sedláčkovi vedené městským soudem pod sp. zn. MSPH 90 INS 18234/2015 bylo zahájeno podle insolvenčního návrhu věřitele dne 14. 7. 2015, tedy až po nařízení exekuce a zpeněžení majetku dlužníka. Usnesením stěžovatele ze dne 4. 10. 2015 č. j. 063 EX 652/13-162 bylo vedlejší účastnici řízení vydáno stěžovatelem vymožené plnění snížené v souladu s § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o výše uvedené náklady exekuce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 11. 2015 a vedlejší účastnicí řízení ani dlužníkem proti němu nebyl podán žádný opravný prostředek. Vedlejší účastnice řízení následně přípisem ze dne 2. 12. 2015 vyzvala stěžovatele k vydání částky (nákladů exekuce) ve výši 423 884 Kč do majetkové podstaty dlužníka, neboť se domnívala, že tato částka do ní náleží. Stěžovatel tuto žádost vedlejší účastnice řízení odmítl, neboť byl přesvědčen, že částka představující náklady exekuce není součástí majetkové podstaty. Usnesením městského soudu ze dne 10. 5. 2016 č. j. MSPH 90 INS 18234/2015-B-21 bylo vedlejší účastnici řízení v rámci dohlédací činnosti uloženo, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí předložila soudu žalobu na vydání sporné částky odměny exekutora do majetkové podstaty dlužníka. Na tuto výzvu městského soudu však vedlejší účastnice řízení reagovala tak, že namísto splnění povinnosti uložené jí městským soudem podala návrh na vydání usnesení v rámci dohlédací činnosti soudu, jímž se domáhala uložení povinnosti stěžovateli vydat do majetkové podstaty dlužníka celý výtěžek zpeněžení, včetně pohledávky ve výši 423 884 Kč. V návaznosti na návrh vedlejší účastnice řízení vydal městský soud ústavní stížností napadené usnesení. V reakci na uvedené usnesení podal stěžovatel námitku nedostatku věcné příslušnosti městského soudu, kterou městský soud následně předložil Vrchnímu soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") k posouzení. Vrchní soud ji však vrátil bez věcného vyřízení s tím, že "... pokud exekutor nesplní povinnost po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty dlužníka jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel dlužníka náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásit do insolvenčního řízení, nezbývá, než aby insolvenční správce pořadem práva u obecného soudu cestou nalézacího (eventuálně vykonávacího) řízení uplatňoval a vymáhal vůči exekutorovi tuto pohledávku. Insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení takovou povinnost exekutorovi bez zákonného podkladu uložit nemůže". Následně stěžovatel složil spornou částku do soudní úschovy, kde byla Obvodním soudem pro Prahu 7 přijata. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel brojí proti napadenému usnesení, neboť je zjevné, že nejde o rozhodnutí přijaté při výkonu dohlédací činnosti, ale je jím stěžovateli ukládána povinnost. Proti takovému usnesení by mělo být přípustné odvolání, což však, jak vyplývá z poučení, není. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že městský soud porušil zásady insolvenčního práva, odejmul mu právo řádného opravného prostředku, nerespektoval závěry vyjádřené v obdobných záležitostech nadřízenými soudy a překročil zákonný rámec pro vydání rozhodnutí, vyplývající z vázanosti soudu právě podle čl. 95 odst. 1 Ústavy. Z napadeného usnesení, které není odůvodněno, není vůbec zřejmé, jakým způsobem soud dospěl ke svým závěrům, čímž dochází k porušení práva na soudní ochranu [k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2372/11 (N 146/66 SbNU 219); veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz).]. Dále poukazuje na to, že městský soud zatížil řízení zmatečností, když na jedné straně uložil vedlejší účastnici řízení usnesením ze dne 10. 5. 2016 č. j. MSPH 90 INS 18234/2015-B-21, aby podala žalobu, kterou by se domáhala vydání předmětné částky, a následně, aniž by byla tato žaloba podána, vydal ústavní stížností napadené usnesení, kterým stěžovateli uložil vydat uvedenou částku do majetkové podstaty. Podle názoru stěžovatele však o tomto nelze rozhodnout v rámci dohlédací činnosti soudu, nýbrž je třeba využít postup podle § 294 insolvenčního zákona a domáhat se jejího vydání v rámci nalézacího řízení. Vyslovuje přesvědčení, že rozhodnutím městského soudu bylo porušeno právo na soudní ochranu, neboť otázku, která má být řešena v nalézacím řízení sporném, vyřešil insolvenční soud bez jakéhokoliv zákonného rámce. Z věcného hlediska stěžovatel poukazuje na znění § 46 odst. 7 exekučního řádu, v jehož intencích postupoval, když do majetkové podstaty vydal částku sníženou o náklady exekuce, přičemž městskému soudu nepřísluší o tomto nároku meritorně rozhodovat. 5. Stěžovatel následně doplnil svoji ústavní stížnost podáním ze dne 29. 9. 2016, v němž poukazuje na v té době vydaný nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. IV. ÚS 378/16 (N 166/82 SbNU 609), který řeší otázku vydání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení s přihlédnutím k nákladům exekuce. V tomto nálezu Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 exekučního řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce. Účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že závěry vyplývající z tohoto nálezu jsou plně aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. III. Rekapitulace vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 6. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení. 7. Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost považuje s ohledem na závěry vyplývající z výše uvedeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 378/16, který nebyl v době jeho rozhodování znám, za důvodnou. 8. Vedlejší účastnice řízení s argumentací stěžovatele nesouhlasí. Podotýká, že nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 378/16 nebyl v době rozhodování soudu z