II.ÚS 2801/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2801/12 ze dne 11. 7. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelky Mladá fronta, a. s., se sídlem Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4 - Modřany, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D., LL. M., advokátem, se sídlem Elišky Peškové 15/735, 150 00 Praha 5, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. 23 Cdo 3155/2010-511, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatelka se podanou stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno zejména právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny, a právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny. 2. Podanou žalobou se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala ochrany práv vlastníka ochranných známek, ochrany před zásahem do práva k obchodní firmě a ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, přičemž požadovala, aby žalované (společnost MAFRA, a. s.) byla uložena povinnost zdržet se užívání označení "MLADÁ FRONTA" k označování jí vydávaného deníku. Podle žalobního tvrzení žalobkyně měla žalovaná zasahovat do práv žalobkyně tím, že bez souhlasu žalobkyně užívá označení "MLADÁ FRONTA" k označování jí vydávaného deníku, čímž porušuje práva žalobkyně k obchodní firmě a naplňuje i znaky nekalosoutěžního jednání podle generální klauzule i speciálních skutkových podstat nekalé soutěže (vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti - § 47 a § 48 obchodního zákoníku). 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2009, č. j. 32 Cm 101/2005-375, shora uvedenou žalobu na uložení povinnosti žalované zdržet se užívání označení "MLADÁ FRONTA" k označování jí vydávaného deníku, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. března 2010, č. j. 3 Cmo 132/2009-469, rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. února 2012, č. j. 23 Cdo 3155/2010-511, dovolání žalobkyně odmítl, neboť v dané věci neshledal, že by byly splněny podmínky přípustnosti (v rozhodnutí odvolacího soudu se neřešila otázka zásadního právního významu). Dovolací soud dovodil, že soudy nižších instancí nepochybily ve svých rozhodnutích, že v daném případě nejsou dány důvody k poskytnutí ochrany práv žalobkyně ze tří titulů - proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované, proti tvrzenému zásahu žalované do práva žalobkyně k obchodní firmě či do žalobkyniných práv z ochranných známek, a nelze proto žalobkyni přiznat uplatněný nárok, tj. konkrétně nelze uložit povinnost žalované zdržet se užívání označení "MLADÁ FRONTA" k označování jí vydávaného deníku. Dovolací soud ve svém rozhodnutí vyšel z prokázaných skutečností, že žalobkyně podala žalobu na ochranu svých práv proti tvrzeným zásahům žalované až v roce 2005, přičemž do té doby (tj. od doby svého vzniku v r. 1993 do r. 2005) neučinila žádná nápravná opatření k ochraně své firmy a svého soutěžního postavení na trhu. Předmětem podnikání žalobkyně je nakladatelská a vydavatelská činnost, žalobkyně provozuje nakladatelství Mladá fronta, vydávající neperiodické i periodické publikace (nevydává však deník s označením "MLADÁ FRONTA"). Ze všech prokázaných skutečností, zejména z toho, že deník s označením "Mladá fronta", vydávaný v minulosti po dobu více než 40 let (od 9. května 1945 do srpna 1990) právním předchůdcem žalobkyně, žalobkyně již nikdy nevydávala ani v současné době nevydává, dovolací soud dospěl ke shodnému závěru jako soudy nižších stupňů, že žalovaná svým jednáním nezasáhla do práv žalobkyně, a to ani z titulu ochrany práv vlastníka ochranných známek, ani z titulu ochrany proti zásahům do práv k obchodní firmě, ani z titulu ochrany proti nekalé soutěži. Ohledně námitky žalobkyně, že se odvolací soud nezabýval přerušením řízení a předložením předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropských společenství, Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud v situaci, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně, jež nebylo postaveno na výkladu komunitárního práva, považoval za správné, nepochybil, neboť ani z jeho závěrů nevyplynulo, že by zamýšlel požádat Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce. Dovolací soud k tomu dále dodal, že v daném případě je nutno vyložit § 12 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, jedině tak, že žalobkyně (vlastník starší ochranné známky) není oprávněna požadovat prohlášení pozdější shodné nebo podobné ochranné známky za neplatnou, popřípadě bránit jejímu dalšímu užívání, pokud strpěla užívání ochranné známky "MLADÁ FRONTA DNES" žalovanou po dobu pěti let ode dne, kdy se o tomto užívání dozvěděla, neboť přihláška této pozdější ochranné známky žalované byla podána v dobré víře (nedostatek dobré víry žalované, resp. právní předchůdkyně žalované nebyl v řízení před soudy prokázán). II. 5. Stěžovatelka v obsáhle formulované ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv, které mají souvislost zejména s právem na spravedlivý proces. 6. Stěžovatelka nejprve podrobně rekapituluje předchozí řízení a obsah rozhodnutí obecných soudů. Poukazuje na to, že se v mezidobí změnily skutkové okolnosti věci, neboť ochranné známky žalované ve znění "MLADÁ FRONTA DNES" byly Úřadem průmyslového vlastnictví prohlášeny za neplatné s účinky ex tunc. 7. V další části se stěžovatelka věnuje porušení jednotlivých ústavně zaručených práv, které spatřuje zejména v následujících skutečnostech: a) Nepředložení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropských společenství. b) Absence odůvodnění ohledně některých bodů žaloby. c) Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a některými závěry Nejvyššího soudu. d) Svévolný postup při interpretaci právních pojmů. 8. Ad a) Stěžovatelka se u obecných soudů domáhala návrhem předložení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropských společenství ve smyslu čl. 234 Smlouvy o založení Evropských společenství, neboť ustanovení, o něž opírala svůj žalobní nárok (§ 12 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách), implementovalo ustanovení komunitárních předpisů (konkrétně čl. 9 směrnice č. 89/104/EHS, resp. č. 2008/95/ES), přičemž výklad pojmu "dobrá víra" v kontextu známkového práva byl rozhodující pro posouzení oprávněnosti žalobních nároků stěžovatelky. V daném případě nepovažoval Městský soud v Praze předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropských společenství za přípustné, neboť skutkové okolnosti rozhodné pro daný případ předcházely přistoupení České republiky k Evropské unii, přičemž Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc k vykládání aktů Společenství, pokud jde o jejich použití, pouze ode dne přistoupení nového členského státu k Evropské unii. Tento závěr považuje stěžovatelka za nesprávný. Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud se pak otázkou nutnosti předložení předběžných otázek nezabývaly vůbec. V této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (např. nález sp. zn. II. ÚS 1009/08, I. ÚS 74/06, III. ÚS 521/05), podle níž nepředložení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru, resp. neodůvodnění nepoložení takové otázky nebo řádné nevysvětlení, proč zvolené řešení konvenuje účelu normy komunitárního práva, představuje porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, popř. porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 9. Ad b) V tomto bodě stěžovatelka obecným soudům vytýká, že se dostatečně nezabývaly interpretací pojmu "dobrá víra" ve vztahu k porušování ochranných známek stěžovatelky, dále v rozhodnutích chybělo vlastní posouzení otázky zaměnitelnosti ochranných známek stěžovatelky s ochrannou známkou žalovaného "MLADÁ FRONTA DNES". V rozhodnutích rovněž absentuje zhodnocení, zda a z jakých důvodů dochází užíváním označení "MLADÁ FRONTA DNES" k porušení práv k registrované obchodní firmě stěžovatelky a rovněž absentuje posouzení věci ve vztahu k nekalé soutěži. Tato opomenutí ve svém důsledku znamenají porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny i čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Povinnost řádného odůvodnění rozsudku vyplývá z Listiny i Úmluvy, jakož i z konstantní judikatury Ústavního soudu (stěžovatelka poukázala např. na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 703/06). 10. Ad c) Stěžovatelka namítá extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zejména v otázce posouzení zaměnitelnosti označení "Mladá fronta" a "MLADÁ FRONTA DNES" z pohledu spotřebitelů. Přestože byly v řízení provedeny důkazy, z nichž jednoznačně závěr o zaměnitelnosti označení vyplynul, soudy k těmto zjištěním nepři