II.ÚS 2802/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2802/17 ze dne 22. 5. 2018 N 99/89 SbNU 485 Lhůta pro provedení periodického přezkumu trvání důvodů zabezpečovací detence   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 22. května 2018 sp. zn. II. ÚS 2802/17 ve věci ústavní stížnosti R. L., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 5. 2017 č. j. 19 Dt 4/2016-67 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2017 č. j. 4 To 183/2017-78, kterými bylo rozhodnuto o trvání stěžovatelovy zabezpečovací detence, za účasti Okresního soudu v Opavě a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Podstatný obsah ústavní stížnosti 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Tvrdí přitom, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva či svobody - konkrétně osobní svoboda ve smyslu čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 4 Listiny a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Námitky stěžovatele proti naříkaným rozhodnutím lze rozdělit do dvou skupin. Stěžovatel v prvé řadě tvrdí, že jeho zbavení osobní svobody formou zabezpečovací detence nebylo řádně odůvodněno a že ani objektivně důvody pro uplatnění této formy zbavení osobní svobody nebyly naplněny. 3. Nařízení zabezpečovací detence považuje tudíž stěžovatel za nepřiměřené. Za nedostatečný považuje argument obecných soudů, podle něhož je důvodem nařízení (a trvání) zabezpečovací detence stěžovatelův odmítavý přístup k léčbě. Stěžovatel tvrdí, že nikoho nelze nutit k tomu, aby zaujal určitý vnitřní postoj vůči trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, a k duševnímu onemocnění (zde parafilie), neboť žádnou takovou povinnost nemá. 4. Druhá skupina námitek se vztahuje k tvrzenému porušení zákonem předvídaného postupu při každoročním periodickém přezkumu trvání důvodů zabezpečovací detence. Podle stěžovatele nebyla dodržena dvanáctiměsíční lhůta pro přezkum důvodů dalšího trvání zebezpečovací detence ve smyslu ustanovení § 100 odst. 5 trestního řádu. Podle stěžovatele jde o lhůtu propadnou, a proto její nerespektování musí mít za následek konstatování protiprávnosti opožděného rozhodnutí. V projednávané věci měla být lhůta počítána od právní moci rozhodnutí o změně ochranné léčby na zabezpečovací detenci, tj. od 19. 4. 2016. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení Okresního soudu v Opavě bylo vydáno až dne 31. 5. 2017, nebyla dvanáctiměsíční lhůta dodržena. II. Splnění podmínek řízení 5. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje i ostatní podmínky řízení vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. III. Vyjádření účastníků řízení 6. Okresní soud v Opavě vyjádřil své přesvědčení, že ústavní stížnost není důvodná. Ve vztahu k tvrzenému nedodržení lhůty k přezkoumání trvání zabezpečovací detence uvedl, že podle jeho právního názoru nejméně jednou za každých 12 měsíců výkonu ochranného léčení musí být zahájen a efektivně a soustředěně konán proces přezkumu důvodů pro trvání zabezpečovací detence, který bude završen vyhlášením rozhodnutí. Takto se běžně děje i v jiných případech, kdy je doplňováno dokazování vypracováním dalšího znaleckého posudku, což mnohdy trvá řadu měsíců, a teprve poté, tedy po uplynutí více jak 12 měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí, je rozhodnutí vydáváno. 7. Pokud jde o samotné důvody trvání detence, odkázal Okresní soud v Opavě na odůvodnění svého rozhodnutí. Navíc dodal, že chovanec je povinen se výkonu zabezpečovací detence, jehož součástí je i terapeutické působení zaměřené na sexuologickou problematiku, podrobovat tak, aby výkon zabezpečovací detence byl efektivní nejen z hlediska izolace od společnosti, ale i z hlediska prohlubování terapeutického efektu a aktivizace dříve negativistického chovance. Jestliže odmítá přijmout skutečnost, že trpí sexuální deviací, prakticky brání úspěšnosti medicínských programů. 8. Krajský soud v Ostravě uvedl, že počátek běhu zmíněné lhůty v trvání dvanácti měsíců je nepochybně určen okamžikem započetí výkonu zabezpečovací detence, přičemž právní moc rozhodnutí, jímž bylo toto ochranné opatření uloženo, není v tomto směru rozhodná. Toto lze dovodit nejen z ustanovení § 357 odst. 1 trestního řádu, ale i z ustanovení navazujících, např. § 354 odst. 1 trestního řádu. Dále uvedl, že by bylo zcela v rozporu s účelem zabezpečovací detence, jímž je ochrana společnosti před zvláště nebezpečnými duševně chorými osobami, aby šlo o lhůtu propadnou s následkem v podobě propuštění takto nebezpečného jedince na svobodu. 9. Stěžovatel v replice k citovaným vyjádřením sdělil, že zákon neuvádí, že počátkem lhůty je den skutečného započetí výkonu zabezpečovací detence. Naopak prý z textu zákona plyne, že mezi dvěma přezkoumáními nemůže být lhůta delší než 12 měsíců. Zdůraznil přitom opětovně, že považuje tuto lhůtu za propadnou. Soud není vystaven žádnému časovému tlaku, neboť je povinen ve lhůtě nejméně jednou za 12 měsíců rozhodnout v prvním stupni. Je rozhodováno o tak závažné věci, jako je osobní svoboda, takže stejně jako např. u vazby, nemůže absentovat donucující prvek ve vztahu k orgánu trestního řízení, aby konal v souladu se zákonem. IV. Podstatný obsah spisu 10. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Opavě sp. zn. 19 Dt 4/2016, z něhož zjistil zejména následující rozhodné skutečnosti. 11. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2009 sp. zn. 2T 270/2008 byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání. Podle § 242 odst. 1 trestního zákona mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo ochranné léčení (sexuologické s protialkoholní komponentou). Odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto, a rozsudek tudíž nabyl právní moci dne 12. 3. 2009. K ochrannému léčení v psychiatrické nemocnici Horní Beřkovice nastoupil stěžovatel dne 5. 6. 2014. 12. Dne 24. 9. 2015 byl podán psychiatrickou nemocnicí návrh na přeměnu ochranného sexuologického léčení s protialkoholní komponentou na zabezpečovací detenci. Podle tohoto návrhu totiž nemohla léčba - s ohledem na přístup a chování stěžovatele - naplnit svůj účel. 13. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 2. 2016 č. j. Nt 1744/2015-42 bylo rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 351a odst. 1 trestního řádu a § 99 odst. 5 trestního zákoníku bylo stěžovateli změněno ochranné léčení na zabezpečovací. Stěžovatelova stížnost proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2016 č. j. 7 To 115/2016-63. 14. Stěžovatel byl z psychiatrické nemocnice, v níž vykonával ochrannou ústavní léčbu, převezen do Vazební věznice a ústavu pro zabezpečovací detenci v Brně dne 5. 6. 2016. Od 26. 9. 2016 pak vykonává zabezpečovací detenci ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence v Opavě. 15. Proti těmto usnesením brojil stěžovatel ústavní stížností, v níž tvrdil, že uložení zabezpečovací detence bylo naprosto nepřiměřené, zjevně jej poškozovalo a bylo v rozporu nejen s jeho základními právy, ale i se zdravým rozumem. Ústavní soud však tuto stížnost usnesením ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 2206/16 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Konstatoval přitom, že se soudy řádně zabývaly okolnostmi podstatnými pro posouzení věci, příslušné právní normy interpretovaly a aplikovaly ústavně konformním způsobem, své úvahy patřičně zdůvodnily a náležitě se vypořádaly také s námitkami stěžovatele. Napadená rozhodnutí tak nebylo možno považovat ani za svévolná či excesivní. 16. V rámci periodického přezkumu trvání důvodů zabezpečovací detence bylo usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 5. 2017 č. j. 19 Dt 4/2016-67 rozhodnuto podle ustanovení § 100 odst. 5 trestního zákoníku o tom, že zabezpečovací detence nadále trvá. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2017 č. j. 4To 183/2017-78 byla následná stížnost stěžovatele zamítnuta. V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu 17. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti jen ochrana ústavnosti, a nikoliv zákonnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Ústavní soud není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normati