Ústavní soud II.ÚS 2840/24

Ústavnímu soudu byla dne 14. 10 2024 doručena ústavní stížnost stěžovatelky obchodní společnosti ZONAS a.s., směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.

Soudkyně Kateřina Ronovská, které byla dle rozvrhu práce Ústavního soudu věc přidělena, předložila předsedovi I. senátu vyjádření, že právní zástupce stěžovatelky je jejím dlouholetým kolegou z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, přičemž část této doby působili na stejné katedře. Vztahy mezi ní a právním zástupcem stěžovatele přesahují běžný rámec dobrých kolegiálních vztahů, které lze očekávat na společném pracovišti. Jejich vzájemný vztah má především osobní rozměr, jde o dlouholetý a blízký přátelský vztah. Často a pravidelně se stýkají ve volném čase, znají se také členové jejich rodin, s nimiž také udržují osobní vztahy. V minulosti s ním konzultovala některé rodinné právní záležitosti. Vzhledem k charakteru jejich vzájemného vztahu se domnívá, že z objektivního pohledu existují důvody pochybovat o její nepodjatosti. Pro výše uvedené má za to, že existují z objektivního pohledu důvody pochybovat o její nepodjatosti, proto podle § 9 účinného rozvrhu práce předkládá spis k rozhodnutí o jejím vyloučení z projednání a rozhodování v uvedené věci.

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi o vyloučení soudců opakovaně uvedl, že výčet těchto vztahů má sestupnou tendenci co do potenciálu vztahu založit podjatost soudce či zdání podjatosti a je zapotřebí tyto vztahy náležitě rozlišit, přičemž za vztah s největším potenciálem lze považovat vztah k věci samotné, na opačné straně spektra se pak nachází vztah k právním zástupcům (viz např. usnesení ze dne 17. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21, dostupné na https://nalus.usoud.cz).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního vztahu soudce k účastníkům řízení či k věci, tak i z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. např. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06). K závěru o podjatosti musí existovat rozumně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný. Na druhé straně se soudce jako nestranný musí veřejně "jevit".

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že kolegiální vztahy vyplývající z působení soudce a některého z účastníků řízení nebo jeho zástupce v rámci stejné katedry nejsou bez dalšího důvodem pro vyloučení soudce. Z obou vyjádření soudkyně Kateřiny Ronovské ovšem vyplývá, že její vztahy s právním zástupcem stěžovatele výrazně přesahují rámec pouhých kolegiálních vztahů, jsou osobními a rodinnými přáteli, kteří se často scházejí ve volném čase, což už pochybnost o nepodjatosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá.

S ohledem na vztah soudkyně Kateřiny Ronovské k právnímu zástupci navrhovatelky proto I. senát Ústavního soudu, určený podle § 9 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2024 pro rozhodnutí o vyloučení soudce II. senátu, dospěl k závěru, že je naplněn důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a rozhodl o vyloučení soudkyně Kateřiny Ronovské z projednání a rozhodování věci sp. zn. II. ÚS 2840/24.