Ústavní soud II.ÚS 2921/24

Ústavní soud dne 25. 10. 2024 obdržel stěžovatelovo podání označené jako "blanketní ústavní stížnost" proti výše označenému soudnímu rozhodnutí.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, načež dospěl k závěru, že návrh těmto požadavkům nevyhovuje, jelikož (mimo jiné) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel si byl povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem vědom, a proto také ještě před jejím podáním požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta k poskytnutí právní služby. Česká advokátní komora, jak se podává z jejího sdělení ze dne 18. 11. 2024, však jeho žádost zamítla, a to rozhodnutím ze dne 18. 11. 2024 č. j. 10.04-000083/24-0003. Stěžovatel ani po tomto rozhodnutí není v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem.

Má-li návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil. Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby ho o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Stěžovatel podal již několik desítek ústavních stížností a Ústavní soud jej mnohokrát poučil o tom, jaké náležitosti má ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o ní zastoupen advokátem; stalo se tak v průběhu některých řízení (např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 2177/20, IV. ÚS 4330/18 či III. ÚS 62/18), ale i v usneseních, jimiž byly stěžovatelovy ústavní stížnosti odmítnuty z důvodu neodstranění vad (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2588/24, IV. ÚS 2274/24, IV. ÚS 1243/23, III. ÚS 3359/22 či III. ÚS 2177/20). Ačkoli Ústavní soud stěžovatele o povinnosti advokátního zastoupení a zákonných náležitostech ústavní stížnosti opakovaně poučil, a stěžovatel si jich musel být vědom, ani nyní posuzovaná ústavní stížnost tyto náležitosti nesplňuje.

Z tohoto důvodu Ústavní soud znovu nevyzýval stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.